22.04.07 Plemena

Anglický pointer

Historie:

Původ tohoto plemene je španělský. Existují rukopisy ze 13. století popisující tamnější ptačí psy mající širokou hlavu, velké tělo a strakatou kůži. Nazývani byli „perros de punta“. Postupem času se tito psi dostali dále na sever do Francie a pak na Bristké ostrovy, kde si vysloužili název pointer. A proč vlastně pointer? Existují dvě verze, které zdůvodňují název pointer. První poukazuje na překlad slovesa „ to point“, které má kromě mnohých jiných i význam – ukazovat – a pes skutečně „ukazuje“ skrytou zvěř. Odborně bychom měli říci, že ji vystaví. Naprosti tomu přeložíme-li slovo „point“ znamená to bod – a proto pointer – vystavující pes tvoří v poli světlý bod. V Anglii se šlechtici snažili o ustálení jednoho typu psa. Dovezení psi měli sice výborný čich, ale za to byli pomalí. Anglická šlechta je tedy křížila s foxhoundy, greyhoundy, bloodhoundi. Jedním z nestorů plemene je William Alkwright. Jen málo dnešních ohařů se obešlo bez přikřížení právě tohoto anglického pointera.

Vzhled:

Žádoucí kohoutková výška u psů je 63 – 69 cm, u fen se pohybuje v rozmezí 61 – 66 cm.

Srst je krátká, obvyklé barvy jsou citrónová a bílá, oranžovobílá, játrově hnědá a bílá, černá a bílá. Standardu odpovídá i jednobarevné nebo tříbarevné zbarvení ( tricolor ). Působí lehkým sportovním elegantním dojmem.

Využití a povaha:

Je to všestranný pes, který se u nás uplatňuje především jako pomocník myslivce. Je to inteligentní dobře cvičitelný pes. Vyniká v práci pro kterou byl po staletí šlechtěn. Na celém světě je považován za jednoho z nejlepších ohařů po pracovní stránce. Díky své povaze je i vhodným rodinným psem, je ovšem nutné stále pamatovat toho, že je to pes především lovecký.

Péče:

Jeho srst nevyžaduje de fakto žádnou speciální péči. Pro odpočinek je dobré mít k dispozici měkký podklad, aby se zamezilo otokům na loktech. Jako lovecký pes vyžaduje časté procházky.

 

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice anglických poinerů Boglarcawww.boglarca.cz