19.08.08 Plemena

Norská lesní kočka

Historie
O původu této kočky toho mnoho nevíme. Skogkatt neboli lesní kočka se vyskytuje už po staletí. Zmínky o kočkách, připomínajících svým zjevem norskou lesní kočku, nalezneme v řadě starobylých textů. O původ těchto koček se vedou pře a existuje několik teorií. Jedna teorie poukazuje na možnost, že Vikingové přivezli na svých lodích do Skandinávie skotské divoké kočky, které následně utekly a založily divokou populaci a začaly se pářit s potomky zdivočelých domácích koček. Tak údajně měla vzniknout norská lesní kočka. Další teorie předkládá možnost, že je toto plemeno odvozeno od tureckých angor dovezených do Norska v 16. století, které se zkřížily s potomky skotských divokých koček. Další teorie uvádí jako možného předka dlouhosrsté kočky dovezené z Ruska. Další variantou možného původu je ta, která předpokládá, že norské lesní jsou potomky zdivočelých domácích koček, které se vyskytovaly v drsných podmínkách Skandinávie od pradávna. Zdivočelé domácí kočky se musely přizpůsobit nepříznivým podmínkám severského podnebí. Studené zimy způsobily, že kočky byly časem těžší, větší a odolnější. I odolná struktura srsti je důsledkem klimatických vlivů. Lesní kočky se posléze začaly stěhovat k lidským usedlostem, kde se osvědčily jako výborné pomocnice v boji proti hlodavcům. Šlechtění norských lesních koček začalo v Norsku až v roce 1934. Ale do roku 1938 nikdo nemyslel na tyto kočky jako na samostatné plemeno. V roce 1938 byla v Oslu poprvé norská lesní kočka vystavována. Velmi zaujala, a to nejen norské posuzovatele. Druhá světová válka však šlechtění plemene na dlouhou dobu přerušila. Další snahy o zachování tohoto plemene pokračovaly v padesátých a šedesátých letech. V roce 1972 byl vypracován prozatimní standard plemene. Plemeno bylo oficiálně uznáno mezinárodní organizací FIFe roku 1977. Po mezinárodním uznání se norské lesní kočky začaly šířit do světa. Do USA byly tyto kočky dovezeny roku 1979, ale americká CFA uznala norskou lesní kočku až v roce 1994. Do České republiky se dostaly norské lesní až na konci devadesátých let a chov je teprve v rozvoji, i když obliba těchto koček vzrůstá.

Vzhled
Norská lesní kočka patří do skupiny II - polodlouhosrsté kočky. Dosahuje středních až velkých rozměrů. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 3 až 9 kg. Tělo norských lesních koček je dlouhé, na vysokých a silných končetinách. Ocas je velmi dlouhý a velmi dobře osrstěný. Vysoké uši jsou charakteristické rysími štětičkami. U norských lesních koček se povolují plné barvy (jednobarevná srst)a to pouze v přírodních barvách (černá, modrá, červená, krémová,želvovinová a modře - želvovinová) dále tři různé kresby (mramorování,tygrování a tečkování), barva bílá, barvy stříbřité,veškerá zbarvení s podílem bílé barvy a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev. Nepovolují se barvy čokoládová, skořicová, lilová plavá a barvy s odznaky.

Péče o srst
Pro norskou lesní kočku je charakteristická dvojitá srst, která je složená z dlouhých, vodě odolávajících pesíků, kryjících hustou podsadu. Límec na krku a "kalhotky", které tvoří dlouhé chlupy na zadní straně končetin, jsou výrazné hlavně v zimě. V letním období mizí.
Pro dokonalý stav srsti je nezbytná kvalitní a vyvážená strava. Přes svou délku nevyžaduje srst norské lesní kočky tak intenzivní péči, jakou vyžadují např. perské kočky. Ideální je jednou až dvakrát týdně jemné kartáčování. V době línání pročesáváme častěji dle potřeby. Při kartáčování si počínáme opatrně. Musíme zabránit vyškubání ozdobných dlouhých chlupů na límci a ocasu. Dále dbáme na to, aby nebylo česání pro kočku nepříjemné, kartáčování musí být jemné. Pokud si budeme počínat hrubě a budeme násilím rozčesávat zauzlené chlupy, tak způsobíme jedině to, že kočka začne vyčesávání nenávidět a pro kočku i majitele bude každé česání stresujícím zážitkem. Jestliže navzdory pravidelnému kartáčování dojde k zplstnatění chlupů, můžeme je opatrně rozplést prsty a pak teprve pročesat. Pokud je zplstnatění tak veliké, že už rozčesat nejde, musíme jej vystřihnout. Ovšem k použití nůžek by u výstavních jedinců nemělo nikdy dojít. Před výstavou se tyto kočky nekoupou, protože by jejich srst ztratila svou vodu odpudivou vlastnost.

Povaha a temperament
Norská lesní kočka miluje "své lidi". K cizím lidem může být rezervovaná. Má dobráckou, tolerantní a přátelskou povahu. Je to vyrovnaná a klidná kočka, která ale dokáže být velmi hravá a aktivní. Den nejraději tráví v blízkosti svého člověk a často se dožaduje něžností. Norská lesní kočka je svými fyzickými předpoklady, které zdědila po předcích, přizpůsobena životu venku, kde se projevuje jako dobrý a rychlý lovec. Také velmi ráda šplhá. Pokud jí poskytneme dostatek prostoru, dobře se přizpůsobí i životu doma.

Text: Brita Bendová

Foto: Dominik Matouš, StudioRen