10 mýtů a omylů o zdraví a výchově psů (část druhá)

Mezi pejskaři koluje řada mýtů. Věděli jste třeba, že nemusíte psovi stále nesmyslně dokazovat, že jste v hierarchii nad ním, protože opravdovými vůdci smečky se stávají ti nejlaskavější a nejtrpělivější jedinci? Nebo že závislost na pohybu při aportování míčku není nic dobrého? Pak čtete dále...

Mýtus 6: Kastrace psa vyřeší jeho problémy s chováním

Dříve panoval názor, že když se pes vykastruje, bude hodný a už nebude útočit na jiné psy. Nejenže to není pravda, což se ukázalo i ve studiích, ale dokonce provedení tohoto zákroku u psa, který útočí ze strachu, může jeho chování ještě zhoršit. Studie, které se zabývaly vlivem kastrace na projevy agresivity psů, ukázaly, že kastrace může dost často toto chování ještě zhoršit. To, že pes nemá varlata, vede sice ke snížení hladiny testosteronu a pokud se pes choval agresivně kvůli vysoké hladině testosteronu, tak kastrace pomoci může, ale je to jen zlomek případů. V drtivé většině případů jde spíše o chování, které se pes naučil projevovat kvůli tomu, co se okolo něj dělo a bez změny chování majitele a správné práce se psem to řešit nepůjde. Pokud se bude kastrovat agresivní a ustrašená fenka, může se toto chování ještě zhoršit, protože pohlavní hormon progesteron zvíře přirozeně zklidňuje a ještě pomáhá zvyšovat hladinu serotoninu v mozku, což ještě více pomáhá zvíře uklidnit. Kastrací se tento mechanismus „uklidňování“ odstraní.

Mýtus 7: Dominance a pravidla smečky

Teorie dominance a pravidla smečky jsou omyly, které jsou bohužel stále velmi zakořeněné ve výcviku psů. A spousta psů kvůli tomu trpí. Teorii dominance popsal Prof. David Mech, který je americkým expertem na chování vlků, ve své první knize The Wolf: The Ecology and Behavior of an Endangered Species (1970). Jeho pozorování vycházela z pozorování vlků v ZOO, kde žijí v nepřirozených podmínkách na omezeném prostoru s omezeným příjmem potravy. „Je to podobné, jako kdybychom pozorovali vězně ve věznici a na základě tohoto pozorování pak vyhlašovali, že to takto chodí v lidské společnosti. Naštěstí neznám moc knih o lidech, které by vysvětlovaly, že lidská společnost funguje stejně jako ve věznicích, ale bohužel znám mnoho knih o výcviku psů, i několik televizních pořadů, kde se vysvětluje, že takto to funguje v rodině se psem, a proto bychom jako správní majitelé měli psovi různými způsoby neustále dokazovat, že není vůdcem smečky,“ říká Martina Načeradská. Sám Prof. Mech teď objíždí svět a přednáší o tom, že se mýlil, jenže bude trvat roky, než tento omyl přestane ovlivňovat výcvik psů. Teorii dominance velmi dobře popisuje a zároveň jednotlivé argumenty vyvrací Barry Eaton ve své knize Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost? Popisuje, jak asi vnímá pes to, že musíme jíst první, že mu musíme pošlapat pelíšek, když nedělá, co má, abychom mu dokázali, že jsme „v hierarchii nad ním“ a další podobné nesmysly. Vlčí i psí smečky fungují jako rodiny, kde je vedoucí rodičovský pár, který smečku vede. Vůdci smečky se stávají ti nejlaskavější a nejtrpělivější jedinci, kteří se starají o blaho ostatních. Měli bychom se od nich učit, jak se hezky chovat ke svým „dětem.“

Mýtus 8: Není třeba pečovat o zuby

Spousta majitelů psů je přesvědčena, že není třeba pečovat o psí zuby, protože to dřív také nikdo nedělal. Jenže si neuvědomují, že psí způsob života se razantně změnil ve srovnání s divoce žijícími psovitými šelmami. Když žil člověk v chýších a jeho zdrojem obživy byl lov mamutů, tak si také nečistil zuby, jenže umíral mnohem dříve než teď a ve vyšším věku obvykle už mnoho zubů neměl. Dnešní psi už neloví, člověk je krmí různými způsoby a díky veterinární péči také žijí mnohem déle. Správná péče o zuby a dásně zahrnuje každodenní čištění vhodným kartáčkem a pastou, nebo případně návlekem na prst z funkčních vláken. Různé roztoky a pamlsky mají jen minimální účinek a některé z nich jsou dokonce toxické. Konkrétně jeden celkem populární bylinkový roztok obsahuje mimo jiné chlornan sodný, což je to samé, co je v čisticích prostředcích, jako je např. SAVO. Některé lidské pasty na zuby obsahují zase xylitol, což je umělé sladidlo, které je pro psy velmi toxické, mohou uhynout v křečích i po velmi nízké dávce.

Mýtus 9: Pes musí automaticky zvládnout být sám

Majitelé jsou přesvědčení, že už i malé štěně musí zvládnout být doma samo. Poměrně často se píše, že pes je smečkové zvíře, ale stejně tak, že štěně si musí hned zvyknout na to, že bude doma samo. Pes je opravdu smečkové zvíře, a pokud je nucen být doma o samotě, tak trpí. Vlk i pes byli vždy smečková zvířata, a proto nemůžeme čekat, že se za pár desítek let přizpůsobí našemu životnímu stylu, když po tisíce let byli zvyklí žít pospolu. Jednoduše nemají v genech to, že je můžeme na 8-10 hodin nechat doma o samotě a odejít do práce. Pozorování vlků a také psů na dálném východě ukazují, že fena NIKDY nenechává štěňata o samotě až do věku 6-8 měsíců a vždy jim „zařídí“ tetu na hlídání. „Myslet si tedy, že si pořídím štěně, vezmu si na 14 dní dovolenou a pak to bude OK, je opravdu zcestné. Naučit na samotu lze, ale je třeba být velmi trpělivý a postupovat dle toho, co pes zvládá a co už ne a zbytečně na něj netlačit, jen proto, že potřebuju jít na mejdan,“ radí MVDr. Martina Načeradská. Dnešní doba nám velí, že se všechno musí přizpůsobit našemu konzumnímu způsobu života, ale psi toto prostě nedokážou, nemohou se tak rychle přizpůsobit. „A díky tomu pak v ordinaci neustále řešíme rozkousaný nábytek a oblečení, zdemolovaný byt, štěkání a vytí, když je pes doma sám. A to hlavně v případech, kdy majitel nechává malé štěně doma o samotě. Prakticky nikdy neřeším problémy psů u majitelů, kteří pracují z domova.“

Mýtus 10: Každý pes potřebuje spoustu pohybu, čím víc tím líp!

Ano, pes potřebuje pohyb, ale všeho s mírou. Navíc jsou u psů velké rozdíly mezi plemeny. Např. pokud bude krátkolebý (brachycefalický) pes aportovat v létě dostatečně dlouho, vyslouží si vážný kolaps a pokud to přežije, tak pobyt v nemocnici. Bohužel je stále rozšířený mýtus, že všichni psi potřebují stále něco honit, za něčím běhat, aby se „vyběhali“. Nikdo už bohužel nepřemýšlí nad tím, že potřebují hlavně mentální stimulaci a pokud ji nemají, tak stejně jako lidé hloupnou a ztrácejí schopnost sociální komunikace s ostatními psy. Pokud pes provozuje pouze naučenou fyzickou aktivitu, nebo loví – typicky házení aportů, využívá pouze svůj instinkt a cca 2 % své mozkové kapacity. Pokud takovou aktivitu provozuje dostatečně dlouho a často, stane se doslova závislý na házení míčků, na adrenalinu, který se mu při tom vyplaví a z jeho majitele se pak stává jeho dealer – drogový dealer. Pokud pes něco loví, chová se instinktivně, jeho hladina adrenalinu je mnohdy tak vysoká, že ani necítí, že se zranil. Často si pak přetrhne vazy v koleni a ani nekulhá. Příroda zařídila, že když jde do tuhého, vyplaví se adrenalin, aby organismus zvládl „stres“. Výborně toto vysvětluje biolog Robert Sapolsky v knize Proč zebry nemají žaludeční vředy (Why zebras dont get ulcers), včetně vlivu stresu na zdraví a sociální chování. V tomto se bohužel psi vůbec neliší od nás lidí, čím více stresu, tím více zdravotních potíží a méně sociálních dovedností, a tak máme parky plné psů, kteří aportují, honí se za míčkem a pak chtějí „sežrat“ všechny ostatní psy… Jak psa pak z takového bludného kruhu dostat? Jednoduše přestat být jeho drogovým dealerem a vymyslet nějakou společnou aktivitu, která bude psa mentálně stimulovat. Příkladem může být třeba hersenwerk – hlavolamy pro psy, nebo pachové práce, nebo prostě jen očichávání zastávek městské hromadné dopravy…

Text: MVDr. Martina Načeradská a tým PetExpert

foto: pixabay.com

První část článku si můžete přečíst zde: https://muj-pes.cz/zivot-se-psem/10-mytu-a-omylu-o-zdravi-a-vychove-psu-cast-prvni-2009.html

MVDr. Martina Načeradská, Ph.D., MANZCVS (Medicine of cats)

Absolvovala veterinární fakultu na VFU Brno a dokončila distanční Ph.D. studium tamtéž. Nedávno získala členství v Australian and New Zealand College of Veterinary Scientists a titul MANZCVS Medicine of cats, což mají 2 veterinární lékařky v celé ČR (obě pracují ve stejné ordinaci). Založila první Cat Friendly clinic v ČR s mezinárodní certifikací, která zaručuje, že o své kočičí pacienty pečuje na mezinárodní úrovni a s láskou. Věnuje se dermatologii, stomatologii a psychologii zvířat. Vede štěněcí školku, kde učí majitele jak rozumět svým čtyřnohým přátelům. Je zakládající členkou české asociace felinní medicíny, country reresentative Pet Dog Trainers of Europe, aktivní členkou International Society for Feline Medicine a European society of Veterinary Dermatology. Aktivně se podílí na vzdělávání dětí, majitelů i kolegů veterinárních lékařů. Publikuje v českých i zahraničních časopisech, spolupracuje s televizí, neziskovými organizacemi a politiky v rámci zlepšení welfare zvířat v naší zemi. Video s MVDr. Martinou Načeradskou - Proč se vyplatí pojistit si svého mazlíčka?