5 mýtů o psech, kterým se stále ještě věří

Každý, kdo si pořizuje psa, by si měl nejprve nastudovat veškeré materiály, aby zjistil, který pejsek se k němu nejlépe hodí. Protože k vám domů nepřibude jen domácí mazlíček, ale další plnohodnotný člen rodiny, který stejně jako vy, má své potřeby a starosti. I přes to, že mu chcete dát ten nejlepší život, jaký si mazlíček zaslouží, ne vždy budete rozumět, co pejsek potřebuje a co se vám snaží svým chováním naznačit. Lidé si proto z generace na generaci předávali různé informace, které se tradují dodnes. Mnohé z nich jsou však pouhým mýtem.

1. Mýtus: Suchý čenich je známkou špatného zdravotního stavu psa
To, že suchý čenich je známkou nemoci, je pravděpodobně nejběžnější mýtus ze všech. Nicméně to nemusí být vůbec pravda. A i přes to, že jsou snahy tento mýtus vyvrátit, stále se mnoho majitelů psů dotýká čumáků svých mazlíčků, aby zjistili, zda je vlhký a studený anebo suchý a teplý. „Studený a mokrý nos však nemusí vždy znamenat, že je pes zdravý. Psi mají totiž čumák suchý ihned po probuzení ze spánku. Nepříznivým signálem můžeme suchý nos označit až v momentě, kdy se tak děje po dobu několika dnů, a i to nemusí být vždy pravda. Problém totiž může značit i vlhký nos. Pes totiž může trpět rýmou a být nastydlý. Proto se obecně doporučuje pozorovat spíše chování svého psa než stále kontrolovat jeho čumák,“ vysvětluje MVD. Kateřina Franková, veterinární lékařka a odborná konzultantka značky Fitmin.

2. Mýtus: Starého psa novým kouskům nenaučíš
Pravdou je, že s přibývajícím věkem projevují pejsci menší zájem a motivaci k učení nových triků a povelů než štěňata. Ale to neznamená, že se nemohou nic naučit! I pejska, který s vámi není od štěněte, dokážete naučit novým kouskům nebo jen návykům potřebným pro společné soužití. Jen to každému pejskovi trvá různě dlouho. Jeden to pochopí hned, jiný potřebuje několik týdnů nebo měsíců. „Při výcviku je potřeba myslet na pozitivní výchovu. Výcvik by měl zahrnovat chválu a odměny ve formě oblíbené hračky nebo pamlsku a celý proces by měl být pro pejska poutavý. Důležité je ale myslet i na fyzickou zdatnost pejska. Pak už to chce jen trochu trpělivost a správný návyk je na světě,“ říká veterinářka.

3. Mýtus: Psi vidí černobíle
Dalším mýtem je, že psi vidí černobíle. Opak je ale pravdou. Psi totiž nevidí svět pouze jako černobílou fotografii, ale dokážou rozeznat i několik dalších barev, ačkoliv ne v takovém spektru jako lidé. Vnímají žlutou, modrou, žlutozelenou a šedou barvu. Ostatní barvy, které rozeznávají lidé, jako jsou červená, zelená a oranžová, psi vidět nemohou. „Lidé i psi mají sice fotoreceptory, které jsou v sítnici rozděleny do tyčinek a čípků. My lidé ale barvy rozlišujeme v důsledku přítomnosti malé prohlubně v sítnici, která nám umožňuje vidět jasné informace. U psů tato prohlubeň není. Nicméně, i psi mají některé vizuální výhody. V sítnici oka psů je více tyčinek, které jsou odpovědné za noční vidění a umožňují jim lépe vidět ve špatných světelných podmínkách,“ objasňuje Franková.

4. Mýtus 1 rok psího života = 7 let lidského života
Tento přepočet není nikterak přesný. Ukazuje totiž pouze orientační věk psa. Rozhodně to neznamená, že když je psovi jeden rok, je mu v přepočtu na lidské roky 7 let. „Psi totiž v určitém období života stárnou jinak. V prvním roce svého života je můžeme přirovnat k 15letému puberťákovi a ve dvou letech můžeme psa považovat už za dospělého,“ vysvětluje Kateřina Franková a pokračuje: „Velký zřetel musíme brát především na to, jaké je pes rasy a velikosti. Malé plemeno se většinou dožívá déle než velké plemeno, a proto není tento přepočet stoprocentní.“ Někteří psi se totiž dožívají až 15 let, což by u lidského jedince znamenalo 105 let.

5. Mýtus: Feny by měly mít před sterilizací alespoň jednou štěňata
To, že by měly mít feny alespoň jeden vrh za život, má kořeny v antropomorfismu (polidšťování zvířat), kde je přenášena lidská morálka na zvířata. Psi na rozdíl od lidí neteskní po nenarozených štěňátkách. Pokud by se ale přeci jen „zadařilo“, musíme myslet na to, že těchto štěňat, se narodí hned několik, a ne všem jsme schopni sehnat domov. „Ať už je důvod tohoto mýtu jakýkoliv, není nic pravdivého na tom, že by březost u fen byla prostředkem k prevenci zdravotních problémů. Naopak při nekontrolovaném porodu kříženců neznámé velikosti hrozí feně velké riziko. Proto je potřeba myslet na to, že kastrace je na místě a nese s sebou spoustu pozitiv, např. prevenci vzniku karcinomu mléčné žlázy,“ uzavírá Kateřina Franková.

Fotka od karisjo z Pixabay