6 druhů štěkání

Štěkot je pro psy přirozeným zvukovým projevem. Některá plemena jsou vyloženě „uřvaná“, například jezevčíci nebo knírači, jiná spíše tichá, třeba novofundlandský pes či papillon. Samozřejmě i mezi jednotlivci stejného plemene existují rozdíly v uštěkanosti.

Pak je tu plemeno basenji, které neštěká v pravém slova smyslu, ale vydává ostré zvuky připomínající jódlování. Štěkot sám o sobě je v pořádku, problém nastává, když pes štěká nadměrně a obtěžuje tím své okolí. Abyste problém odstranili, musíte v první řadě pochopit, proč o dělá. Je příčinou očekávání, kdy se páníček vrátí domů, upozornění na nebezpečí, nebo vyjádření frustrace? K odhalení příčiny štěkotu je nutné posuzovat konkrétní situaci, způsob štěkotu, řeč psího těla, mimiku a spoustu dalších drobností. Obecně se rozlišuje šest druhů štěkání:

1. Štěkání jako následek očekávání - veselé, vzrušené štěkání, kdy pes prožívá radost nebo je plný očekávání. Takové situace mohou nastat při příchodu majitele domů, při čekání na aport míčku atd. Je to následek vzrůstajícího vzrušení. Štěkot je vysoký v sériích s krátkými přestávkami s občasným vzrušeným kňučením. Psi při něm vyskakují a pobíhají v kruhu. Za toto chování se nikdy netrestá, je to jako byste někoho trestali za to, že má radost.

2. Štěkot jako varování - projevuje se jako krátké, varovné, hlasité štěknutí, které označuje nebezpečí! Psi tímto způsobem varují svou rodinu před něčím, co se blíží. Někdy ze sebe vydají jen jedno či dvě krátká a ostrá štěknutí. Ale pokud pán nereaguje, štěkají dál.

3. Štěkání ze strachu – jestliže se pes bojí, štěká vysoko až hystericky. Pes štěká v dlouhých sériích, které bývají někdy zakončené i vytím. Tím někdy bázlivější psi volají svého pána, aby jim přišel na pomoc.

4. Štěkání na obranu či ochranu – pes štěká, protože chce bránit sebe a svou smečku. Jedná se o krátké štěknutí, které doprovází vrčení a výpady. Tento typ štěkotu má v sobě trochu strachu. Pes se cítí nejistý, svého nepřítele se snaží zastrašit ceněním zubů, vrčením a chňapáním. Kousnutí použije pouze v případě, že žádný z předchozích způsobů podle jeho mínění neúčinkuje.

5. Štěkání z frustrace – toto štěkání je charakteristické pro osamělé psy. Je nepřetržité, nepříjemné a monotónní. Někdy je zakončené i vytím. Pes tím dává najevo svou zoufalost a stres.

6. Naučené štěkání – ze štěkání se stává zlozvyk. Pes štěká v sériích, mezi kterými se rozhlíží. Pes očekává pánovu pozornost a štěkotem si ji vynucuje. I nadávky od pána, kterými ho okřikuje, jsou pro něj lepší než nic.

Problematiku psího štěkotu si můžete nastudovat například v knize Turid Rugaasové Štěkání – Zvuk psí řeči, nakladatelství PLOT, Praha 2010.

foto: pixabay.com