7 faktů o pasteveckých psech

V průběhu staletí lidé vyšlechtili specifickou skupinu plemen známou jako pastevečtí psi. Patří mezi ně například kavkazský a středoasijský pastevecký pes, komondor, kuvasz, pyrenejský horský pes, podhalaňský ovčák, šarplaninský pastevecký pes či slovenský čuvač.

1. Jaký je rozdíl mezi pasteveckými a ovčáckými psy? Psi ovčáčtí a honáčtí (například border kolie nebo německý ovčák) doprovázejí pastevce a jsou používáni k nahánění a vedení stáda. Úkolem pasteveckých psů je naopak stát se součástí stáda a instinktivně jej chrání proti útokům šelem a zlodějů. Pastevečtí psi navážou kontakt s chovanými zvířaty, například s ovcemi, které ochraňují, jako by byli součástí stáda. Oproti tomu honáčtí psi se chovají jako „nepřátelé“ chovaných zvířat. Specifickým způsobem se k nim přibližují a nahánějí je. Ve zkratce pastevečtí psi se k hlídaným zvířatům chovají, jako by byli jejich sourozenci, kdežto honáčtí psi jakoby honí svou kořist.

2. I když pouhá přítomnost pasteveckých psů a jejich projevy (štěkání, značkování teritoria) v blízkosti stáda mohou šelmy odradit, někdy musí psi svěřená zvířata i aktivně bránit, odhánět vetřelce nebo s nimi přímo bojovat. I proto jim lidé někdy připínají kovové obojky s bodci, aby měli krk chráněný před pokousáním.

4. Pastevečtí psi jsou obvykle mohutní (často 70 cm vysocí, vážící více než 40 kg). Jejich srst bývá často bílá, vyskytují se však i různé odstíny hnědé a šedé, případně i skvrnité srsti. Často bývají zbarveni podobně jako zvířata, která hlídají. Jelikož jsou od přírody vybaveni velmi hustou a dlouhou srstí, dobře snášejí zimu.

5. Temperament a povaha těchto psů lze popsat zhruba těmito slovy - odvaha, samostatnost, dominance a teritorialita, ostražitost před vetřelci, nedůvěra k cizím lidem, klid a vyrovnanost, ale i rychlá reakce v případě hrozícího nebezpečí.

6. Průzkum na Slovensku ukázal, že farmy, které využívají pastevecké psy, mají až o 70 % méně ztrát způsobených medvědy a vlky než farmy, na nichž se tito psi nevyužívají.

7. K výchově dobrého pasteveckého psa je zapotřebí dostatek času, úsilí a peněz. Běžně uplyne rok až dva, než se začnou dostavovat první úspěchy. Člověk musí počítat i s tím, že výcvik psů k jejich pracovnímu využití může trvat různou dobu. Záleží nejen na konkrétním jedinci, ale zejména na plemenné příslušnosti. Například akbaš a pyrenejský horský pes mohou začít hlídat stádo již ve věku 6 měsíců, ale třeba komondor a anatolský pastevecký pes obvykle později, zpravidla až po dovršení 18 až 30 měsíců věku.

Zdroj: Robin Rigg, Pastevečtí psi, praktická příručka pro chovatele ovcí a koz, Hnutí Duha, Olomouc, 2010