Alpský jezevčíkovitý brakýř

Historie

Krátký výtah z historie dle standardu: Již odpradávna se užívali k lovu psi, kteří svým vzhledem velmi připomínali dnešní alpské brakýře. V roce 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský vyžádal od svých profesionálních myslivců z Mürzstegu a Ischlu na svoje dlouhé lovecké výpravy do Turecka a Egypta tyto psy. V roce 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř (v originálním znění „Alpenländische-Erzgebirgler Dachsbracke“) uznán rakouskou horskou kynologickou organizací jako třetí plemeno barváře. V roce 1975 bylo jeho jméno změněno na „alpský jezevčíkovitý brakýř“ a FCI uznala Rakousko za zemi původu tohoto plemene. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.

Povaha a využití

Tento silný a proti veškeré nepřízni odolný pes je používán horskými lovci jako barvář k dosledům spárkaté zvěře, nebo jako honič na stopě zajíce a lišky. Je inteligentní, přátelský a nebojácný. Občas bývá svéhlavý, při lovu je vytrvalý. Své rodině je oddaný, přestože se jako rodinný pes příliš často nechová.

Vzhled

Je to silný lovecký pes, s nízkýma nohama a silnou konstitucí. Kosti jsou silné, srst přiléhavá a svalstvo pevné.

Mozkovna je mírně klenutá, přechod mezi mozkovnou a čenichem je výrazný. Čenichová partie je silná, pysky jsou přiléhající. Zuby mají nůžkový nebo klešťový skus, jsou silné a kompletní. Oči jsou tmavě hnědé. Uši jsou zavěšené vysoko, nemají záhyby, jsou hladké a široké, svěšené, středně dlouhé. Krk je svalnatý a ne příliš dlouhý. Trup je silný, dobře osvalený, protáhlý, hřbet je rovný. Hrudník je široký a hluboký s výrazným předhrudím. Ocas je vysoko nasazený, silný u kořene. Končetiny jsou silné, v poměru k tělu se zdají krátké.

Osrstění tvoří velmi husté pesíky a hustá podsada. Ideální zbarvení je tmavá jelení červeň s lehkou příměsí nebo bez příměsi černé; nebo černé s jasně ohraničenými znaky červenohnědého pálení na hlavě (čtyřočko = znaky nad očima tvoří vlastně další pár očí), na hrudi, na končetinách, na tlapkách a na spodní straně ocasu.

Výška:

Kohoutková výška: 34-42 cm

Ideální výška pro psy: 37-38 cm

Ideální výška pro feny 36-37 cm

Péče
Srst nepotřebuje žádnou speciální péči. V období línání je vhodné psa častěji vykartáčovat. Brakýř potřebuje dostatečné množství pohybu, nejspokojenější bude s páníčkem, který ho lovecky povede a on bude moci uplatnit své přirozené vlohy.

Zdroj: FCI - Standard Nr. 254 / 18. 06. 1996 / D

Foto: Jolana Michalcová, CHS Perla Vltavy, www.perla-vltavy.cz