AMERICKÝ PITBULL TERIÉR

JAKÝ OPRAVDU JE?

Americký Pitbullterrier (APBT) je už delší dobu nejčastěji mediálně přetřásaným plemenem. Snad každý člověk i nepejskař má o něm svou představu. Já vás nechci krmit nabubřelými frázemi, jaké tak rádi užívají mnozí chovatelé pitbullů. Nechci ani dělat plemenu reklamu. Chci vám jen přiblížit, jaký APBT ve skutečnosti je. A chci vás požádat, abyste jej zkusili pochopit dříve, než ho zatratíte. A v neposlední řadě chci upozornit všechny majitele a případné zájemce o APBT, co od něj mohou očekávat.

Část lidí považuje pitbulla za krvežíznivou bestii vraždící děti. Jiní lidé tvrdí, že je pitbull pes jako každý jiný, že záleží pouze na výchově. Tito lidé si myslí, že má pitbull "pouze" strašlivý stisk a obrovskou sílu, ale pokud není speciálně cvičen k agresivitě a je naopak dobře vychován, je hodný jako beránek. Kdo o tomto plemeni opravdu něco ví, vám však řekne, že obojí je nesmysl.

Všichni jistě víte, že APBT byl vyšlechtěn především pro psí zápasy. Dnes jsou psí zápasy zakázané, ale existuje řada materiálů z dob, kdy byly povolené a velice oblíbené. Ať byly z našeho pohledu jakkoliv kruté, jsou součástí historie. A chceme-li pochopit podstatu pitbulla, nezbývá nám než se o nich něco dozvědět. Každý zkušený kynolog jistě ví, jaký význam mají vrozené vlohy pro chování psa. A protože víme, že genová výbava APBT byla formována pro psí zápasy, nezbývá nám, než se o nich něco dozvědět, ať jsou nám jakkoliv odporné.

Psí zápasy

V materiálech z počátku 20. století můžete najít vše od informací o chovu psích zápasníků, přes jejich trénink, až po popis jednotlivých zápasů. Dozvíte se také překvapivý fakt, že mnozí šampioni ringu žili svůj život jako členové rodin pohromadě s malými dětmi. V rodinném kruhu byli velice přátelští. Jak je to možné? Před, během i po zápase byl pes v úzkém kontaktu s lidmi (např. před zápasem se musel nechat vykoupat od cizího člověka), musel být proto k lidem absolutně přátelský. Jedinci, kteří projevili agresivitu vůči člověku, byli proto okamžitě odstraněni (usmrceni). Takže pitbull je přátelský k lidem nikoliv přesto, ale právě proto, že byl používán k zápasům. Mezi lidmi je rozšířená představa, že pitbulla zápasníka je třeba týrat a dráždit, aby byl co nejvíce agresivní. V knihách kdysi slavných chovatelů psích zápasníků se však dozvíte pravý opak. Tito lidé zdůrazňují, že se psem se musí zacházet slušně, že pes udělá mnohem více z lásky než ze strachu. Psí zápasníci byli často vychováváni jako každý jiný pes. Hráli si s dětmi i s jinými psi. Až dospěli byli postaveni do ringu na zkušební zápas (trval zhruba 5 minut), ve kterém byl na mladého psa puštěn starší, zkušený pes. Účelem bylo mladého psa tzv. odstartovat. Probudit v něm vrozené vlohy. Pokud se v něm chuť k boji neprobudila, zkusil to majitel za několik měsíců znovu. Pokud pes neprojevil touhu po bojovém kontaktu nikdy, nebyl používán pro zápas. Pokud pes v krátkém testu uspěl, za několik měsíců byl puštěn na delší test (trval zhruba třicet minut), který měl pořádně prověřit, zda je pes vhodný pro zápas. Pokud projevil pes během tohoto testu nechuť pokračovat v boji, nebyl použit pro zápasy. Jestliže však i v tomto testu uspěl, mohl být připravován pro zápas o peníze. Trénink na zápas byl především tréninkem vytrvalosti a samozřejmě také síly. Důležité bylo také budování vztahu mezi psem a trenérem. Pes musel trenérovi důvěřovat, aby měl v něm během zápasu oporu.

Přirozenost pitbulla

Co z toho vyplývá pro nás? Vlastnosti potřebné pro zápas jsou vrozené. Buď je pes má, nebo nemá. Spouštěcím podnětem k boji může být po dosažení určitého věku pouhé spatření jiného psa a nebo útok jiného psa. Kdy se pes pustí do boje je individuální. A zde má velký význam i výchova psa. Dobře socializovaný pitbull si často může hrát s jinými psy, aniž by je napadal. Ale pustí-li se pitbull jednou do boje, přijde ke slovu jeho přirozenost... S tím by měl každý majitel počítat a snažit se konfliktům předcházet (vodítko, košík v místech velké koncentrace psů). Pakliže ke konfliktu přece jen dojde, je nutné vědět, jak okamžitě útok svého psa přerušit.

A jaké vlastnosti má tedy pitbull vrozené? Sáhnu opět do materiálů z počátku 20.století, protože nejlépe pitbulla poznáte, když si představíte, pro co je vlastně vyšlechtěn... Psí zápasy se konaly podle přesných pravidel. Pokusím se vám je alespoň stručně popsat. Před zápasem se psi zvážili a vykoupali (soupeř vždy koupal cizího psa). Zápas probíhal nejčastěji ve čtvercovém ringu 2.5 x 2.5 m. Každý pes měl svůj roh. V ringu byl kromě handlerů (handler = člověk , který psa pouštěl a povzbuzovl během zápasu) také rozhodčí. Na povel rozhodčího handleři pustili psy. Mohli je povzbuzovat pouze hlasem, nesměli se jich dotýkat. Zápas prohrával pes, který už nechtěl nebo nemohl pokračovat. Že chtějí pokračovat, dokazovali psi při tzv. skrečích. Psi byli od sebe odděleni a každý byl odnesen do svého rohu, kde byli osvěženi houbou namáčenou ve vodě. Po 30 vteřinách byl puštěn pes, který měl skrečovat. Musel přeběhnout ring a znovu zaútočit na soupeře, kterého handler držel v protějším rohu. Jestliže pes zůstal stát, prohrával zápas. Pokud se však ani jeden pes nevzdal, musel zápas vzdát handler, jakmile usoudil, že jeho pes je již příliš unavený nebo zraněný. K chovu se využívala zvířata, která se nevzdávala. Nebylo příliš podstatné, jestli vyhrála nebo prohrála, ale bylo podstatné, jakou ukázala srdnatost. Zvířata, která se nevzdávala, byla velmi ceněna, i když třeba prohrála.

Bojovnost neboli game

Nejdůležitější vlastností pitbulla je jeho bojovnost (game). Označuje, že se "nikdy" nevzdává, "nikdy" nebere ohled na únavu, která ho zmáhá. On se nevzdá, bude bojovat do posledního dechu, nezabráníme-li mu v tom. Je to šílensví nebo hrdinství? Záleží na úhlu pohledu. Ale nepochybně je to proti přírodě. APBT vyšlechtil člověk dle lidských měřítek hrdinství. Snad v každé americké pohádce pro dospělé vidíme nějakého hrdinu, jak bojuje do posledního dechu proti přesile. V přírodě by pitbullové existovat nemohli. Vzájemně by se vyvraždili. Ale kolik psích plemen by v přírodě přežilo? Game je vlastnost vrozená. Nedá se naučit, avšak ani odnaučit. Dobře socializovaný pitbull možná nebude napadat ostatní psy, možná si bude hrát jako každý jiný pes. Ale pustí-li se do boje (např. bude-li napaden), nevzdá se. Konfliktům je samozřejmě nutné zejména předcházet (vodítko, košík). Ale co když ke rvačce přece jen dojde? Dobře vycvičený pitbull se může dát odvolat, než se pustí do boje. Ale jakmile k boji jednou dojde, je zpravidla nutné zasáhnout "mechanicky". Oddělit psy je samozřejmě nejrychlejší tzv. break stickem (zpravidla dřevěný plochý kolík, používali jej i profesionální zápasníci se psy, slouží k vypáčení čelistí). Ale nepředpokládám, že by jej někdo nosil u sebe. Proto vám musím poradit především "vyškrcení" psa. Oba majitelé si musí chytit své psy buď za obojky, nebo za kůži za krkem. A druhou rukou psovi co největší silou stisknout hrtan. Pes během chvíle pustí, protože nemůže dýchat. Pokud by pes neměl obojek, může to být náročné, potom doporučuji přiškrcení čímkoliv. Nikdy se nesnažte psy pevně do sebe zakousnuté tahat od sebe přetahováním! Vždy počkejte, až oba pustí! Přetahováním byste podstatně zhoršili případná zranění! Obecně lze říci, že dva pitbullteriéry mohou od sebe odtrhnout třeba i dva cizí lidé, aniž by jim cokoliv hrozilo. APBT při boji přemýšlí a moc dobře si uvědomuje, co dělá, a proto se majitelé pitbullů zpravidla nemusí bát sahat mezi psy. (Samozřejmě je třeba určitá opatrnost.) Pokud se však budete pokoušet oddělit pitbulla např. od dobrmana, je dosti pravděpodobné, že dobrman vás kousne. Většina psů totiž bezhlavě chňape kolem, když je pitbull drží. Přesto je vaší povinností útok svého psa přerušit! Přerušit útok pitbulla není příliš fyzicky náročné, ale je třeba vědět, jak na to a hlavně zachovat klid! Pokud majitel pitbulla ihned zasáhne, mohu dle vlastních zkušeností říct, že k vážným zraněním zpravidla nedojde. Když náš jezevčík napadl našeho pitbulla, samozřejmě jsme okamžitě zasáhli a jezevčíkovi se nic vážného nestalo. Pitbull vyhraje nad jiným (často mnohem větším a silnějším) psem nikoliv proto, že by ho okamžitě zardousil, ale proto, že se nevzdává. Samozřejmě má význam také zápasnická inteligence, rychlost atd. Ale řeči o obrovském stisku, díky kterému okamžitě zadáví jakéhokoliv psa, jsou jen pověry. Mezi APBT byli sice i "velcí kousači", ale většina pitbullů používá čelisti především k držení soupeře. Mého APBT (na vodítku s košem) napadl větší pes bez koše. Několikrát do něj kousl, ale když poznal, že mého psa nezastraší, po chvíli utekl. Můj pes nemohl kousnout ,měl pevný kožený koš, avšak útočníka odradil pouhý fakt, že se ho nezalekl.

Chov

Mnoho jiných psů má nepochybně větší sílu a nejspíš i větší stisk než pitbull, ale přesto se nikdy nenašlo plemeno, které by jej překonalo v ringu. Pitbull má totiž game, právě tím se liší od všech ostatních psů. On není žádná zákeřná bestie. Právě naopak. Agresivita a game jsou dvě různé věci. Naopak je dokázáno, že game je úzce svázán s vyrovnanou povahou. Jen psychicky stabilní, vyrovnaný jedinec mohl být opravdu dobrým bojovníkem. V chovu zůstávali také jen psi, kteří i v extrémních situacích byli absolutně loajální vůči lidem. Proto máme dnes pitbulla vyrovnaného a milujícího lidi. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel naprostá většina pitbullů v ČR jsou psi ze špatných spojení, nebo kříženci. Extrémní vlastnosti, jako je game, se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru. Současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, které u pitbulla obdivujeme (loajalita vůči lidem, vyrovnaná povaha atd.) Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět, co s čím můžeme kombinovat. Bohužel většina tzv.chovatelů v ČR kryje cokoliv čímkoliv a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbullem společný pouze vzhled. Bohužel tito jedinci jsou často nevyrovnaní a dělají pak ostudu celému plemeni.

Vlastnosti

Pitbullové mě okouzlili svým temperamentem, hravostí, obrovskou chutí do práce a veselou náturou. Mnozí pitbullové jsou vyslovení klauni, neustále dobře naladění a kdykoliv ochotní k hrám. Naši pitbullové mají nesmírnou trpělivost s naší roční dcerou a nejen to. Oni jsou očividně nadšení, když jim věnuje pozornost. Ale přesto bych je nikdy nenechala spolu bez dozoru. Člověk nesmí nikdy zapomínat, že pes je pes! Žádný pes, žádného plemene by neměl být s malým dítětem bez dozoru. A to pro oboustrannou bezpečnost. Malé děti dovedou být velmi kruté, protože si spoustu věcí ještě zcela neuvědomují. Bohužel si toto mnozí lidé nepřipouštějí a potom může dojít k neštěstím. Musím však zdůraznit, že pitbull určitě není na prvním místě v napadení lidí. Agresivita vůči člověku je proti přirozenosti APBT. Pitbull nebyl vyšlechtěn jako hlídací pes. Nebyla v něm podporována nedůvěra vůči lidem , ale právě naopak. Agresivita vůči lidem byla u psa zápasníka zcela nežádoucí. Na tomto místě bych opět ráda varovala před APBT ze špatných spojení a jejich kříženci. U těch často chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se i agresivita vůči lidem. Nejčastěji se zde jedná o agresivitu ze strachu. Nutno však dodat, že tito psi obvykle ztrácí i tvrdost pitbullů. Jsou to zkrátka "oříšci" vypadající jako pitbullové.

Mediální hysterie

V posledních letech se rozpoutala kolem plemene obrovská hysterie. V řadě zemí je pitbull dnes již zakázán a už i u nás byly pokusy o omezení jeho chovu. Hysterie však není u lidí ničím novým. Vždyť kolik živočišných druhů už lidé vyhubili, protože se jich báli, a protože je nepochopili. Jim a Jamie Dutcherovi v knize "Vlci u dveří" píší: "Nepochopení vlků živilo strach a strach živil nenávist". Lidé zabíjeli vlky (velmi krutými způsoby-trávili je jedy, chytali je do želez atd.) nikoliv proto, co dělali, ale proto, co by mohli udělat. Jak moc to připomíná současné dění kolem APBT!

Na TV Prima dávali díl dokumentu Ohrožené druhy věnovaný APBT. Pořad to byl velmi zajímavý, ale zcela mě šokovalo, že se Američané zcela veřejně přiznávají, že utrácejí oběti týrání. V dokumentu byl ukázán pozemek člověka, který se zabýval psími zápasy a byli tam i jeho psi. Bylo jasně řečeno, že všichni psi byli utraceni, včetně štěňat. Přitom přiznávají, že ti psi byli k lidem přátelští. Dokonce byli ukázány záběry, jak se mazlí s lidmi, kteří je přišli zabít. Co je to za lidi, kteří dokáží zastřelit zvíře, které je štastné, že je vidí? Které si před nimi lehá na záda a může se zbláznit za každé pohlazení? Jako argument jim sloužil fakt, že tito psi jsou pro jiné psy nebezpeční.

Člověk vyšlechtil plemeno které sloužilo k lovu nebezpečných zvířat, později k psím zápasům. Plemeno odvážné, ochotné nasazovat život v boji. Po staletí tito psi člověka bavili a nasazovali život. V první světové válce byl APBT jménem Stubby symbolem odvahy, symbolem Ameriky. Pitbull Pete byl pak po dlouhé roky symbolem přátelství v seriálu Our gang (Naše parta). A dnes? Dnes je zatracován, nenáviděn až k smrti. Je bezcitně vyhlazován kvůli pár nezodpovědným lidem a touze medií po senzacích. A snad i proto, že dnešní doba uznává jiné hodnoty…

Výchova a výcvik

Pitbull rozhodně není psem pro každého. Patří do rukou pouze lidem, kteří ho zvládnou. Nehodí se však pro výcvik formou drillu. On je velmi citlivý ve vztahu ke svému pánovi. Je třeba vychovávat ho především formou hry. Surovým zacházením psa jen zkazíte.V lepším případě pak jednou napadne vás, v horším někoho, kdo za nic nemůže. Každý, kdo vlastní pitbulla, by si měl dobře uvědomovat výjimečné vlastnosti svého psa. A za každou cenu se snažit zabránit konfliktům s jinými psy.

Lidé jsou velmi nevděční tvorové. Psi jako rottweiler, argentinská doga a mnoho dalších, nám dlouhé roky prokazovali službu jako hlídači a ochránci našeho majetku a často i života. A najednou někomu vadí a i oni jsou v některých zemích na pranýři společně s APBT. Oni jsou, narozdíl od pitbulla, často skutečně ostří vůči lidem. Ale to je přece v pořádku! Vždyť to je jejich práce! Proč to najednou někomu vadí? Došlo sice k tragickým nehodám, všech těch obětí samozřejmě hluboce lituji. Ale kolik lidí je zraněno při autonehodách? Kolik lidí zraní nebo zabijí jiní lidé? Určitě mnohem, mnohem více... Není přece řešením každé potenciální nebezpečí eliminovat vyvražďováním nevinných. Všem lidem bych chtěla vzkázat. Nechtějte vyhladit APBT! Připustíme-li, aby byli zakázáni, budou následovat další a další plemena psů a to přece nikdo nechceme!

Text a foto: Lenka Svobodová

Chovatelská stanice Dynamic Life

www.dynamic-life.cz

JE PITBULL PSEM PRO VÁS?

Uvažujete o koupi APBT? Pak prosím věnujte pozornost následujícím řádkům.

Za jakým účelem si psa/fenu pořizujete?

Ať už chcete psa za nějakým konkrétním účelem (sport, výcvik...), nebo prostě „jen“ jako parťáka a mazlíčka, nevidím v tom problém. Nepatřím mezi radikály, kteří uznávají pro pitbulla pouze jediný účel. Nejdůležitější vždy je, aby pes měl pána, který ho bude mít rád a bude se mu dostatečně věnovat... Nicméně je důležité důkladně zvážit, jestli pro vás pitbull opravdu je tou pravou volbou. V opačném případě nebudete spokojeni vy ani pes.

Proč právě pitbull?

APBT je plemeno velmi specifické a určitě se nehodí pro každého. Líbí se vám právě jeho povaha, nebo je vám prostě sympatický? Někdy stačí i ta pouhá sympatie, ovšem pokud jste si jeho typických vlastností plně vědomi.

APBT i přes veškerou socializaci a výchovu může být v dospělosti více či méně problematický ve vztahu k jiným psům! Není to u něj vada, je to typická vlastnost!

Může dojít až k nutnosti chodit s ním mezi psy jen na vodítku a s košem. Je to pro vás závažný problém? Pak si pitbulla raději nepořizujte. Na tomto místě řada lidí jistě začne vypočítávat, kolik zná APBT, kteří se psy v pohodě vycházejí… Ano, jsou tací, ale je to otázka nejen výchovy, ale také štěstí. Že takový bude ten váš, vám nikdo nezaručí. Navíc i nekonfliktní pitbull, když už se do boje naplno pustí, tak jen tak nepřestane. Pokud ano, není to pitbull nýbrž „cur“ (oříšek). Proto i u jedince, který rvačky sám nezačíná, musíte být opatrní a počítat s tím, že jej jednoho hezkého dne budete páčit ze psa. Je tahle představa pro vás noční můrou? Pak není pitbull psem pro vás!

Máte už doma jiného psa a chcete APBT?

Za určitých podmínek je možné mít pitbulla vedle jiného psa. Ale přesnější výraz je opravdu „vedle“ než s ním. Obvykle je nutné psy od sebe dříve či pozděj (více či méně) oddělovat. Nikdy nenechávejte APBT s jiným psem pohromadě bez dozoru! A to ani tehdy, mají-li se rádi a jsou na sebe zvyklí... Kdyby ke rvačce totiž náhodou došlo, tak si jednoho nebo oba můžete po návratu posbírat do pytle. (Záměrně volím tvrdá slova, protože jinak lidé věc stále berou na lehkou váhu.) Když se vám psi totiž porvou ve vaší přítomnosti, rvačku ihned přerušíte a nic vážného se obvykle nestane. Pokud však u toho nejste, budou se rvát patrně tak dlouho, dokud jeden nezemře... Pokud na psy dohlížíte, pak rvačkám navíc můžete přecházet už jen pozorováním a případným průběžným usměrňováním. Obvykle výborně funguje poslat psy na místo ihned, jak to mezi nimi začíná „jiskřit“. Za chvíli „vychladnou“ a může být nadále klid...

Máte mále děti nebo je plánujete a uvažujete o pořízení APBT?

Při dodržení určitých zásad je APBT skvělým společníkem pro děti! Většina APBT děti miluje. Dokáží si s nimi hodiny hrát a jsou pro každou legraci. Mají také obrovskou trpělivost s dětskými trapiči. Ale tady pozor! Že pitbull snáší dětské surovosti bez odporu, či dokonce s radostí, neznamená, že ho necháme dětmi trápit a nezasáhneme! Dříve či později by se mu to mohlo přestat líbit… Naše dcera tisíckrát psy různě tahala, dloubala do očí, prohlížela jim zuby atd. Reagovali radostně, olízali ji, vrtěli ocasem... Ale přesto jsem jí od začátku bránila působit jim bolest a jakkoli je trápit. Ani trpělivost pitbulla nemusí být nekonečná, on (ani žádný jiný pes) není živá hračka! Pitbull má s dětmi nadprůměrnou trpělivost, ale je také velmi citlivý na zacházení. Velmi dobře cítí, je-li s ním zacházeno bezcitně a stává se pak, dle individuální povahy, buď bázlivým, nebo agresivním a nebo obojí...

Další věc, na kterou nesmíte zapomínat, je temperament většiny pitbullů. Mohou dítě nechtěně povalit a způsobit mu tak i poměrně vážný úraz. Zejména u nejmenších dětí je tedy nutná určitá opatrnost.

Chcete psa do bytu nebo do kotce?

APBT může být chován doma nebo také venku.

Doma: Tam je snad každý pitbull nejraději. Je to pes velice kontaktní a je tedy rád své rodině nablízku. Je však nutné počítat s tím, že zejména štěně a mladý pes může mít značné destruktivní sklony. Proto je dobré nějakým způsobem vymezit prostor (místnost, nebo můžete použít i psí klec vhodných rozměrů), kde se zejména ve vaší nepřítomnosti pohybuje. A v tomto prostoru nenechávat nic, co mu po pozření může být nebezpečné, nebo na čem přehnaně lpíte… :-)

Je pro vás rozkousaný majetek důvodem dát psa pryč a psí klece( používané v domácnostech) jsou vám odporné? Pak si pitbulla raději nepořizujte!

Venku: Pokud chcete chovat pitbulla venku, bude potřebovat zateplenou boudu, v zimě spoustu slámy a kotec nebo řetěz. Rozhodně není bezpečné nechávat APBT volně po zahradě ve vaší nepřítomnosti. Může se podhrabat, přelézt plot atd. Navíc jako hlídač je platný většinou jen svojí pověstí. Přátelsky se chovajícího zloděje na 90% radostně přivítá. Najdou se i tací pitbullové, kteří hlídají velice dobře, ale není to pro ně typické.

Naopak na přímý útok na vaši osobu však bude většina APBT reagovat také útokem. To je jiná věc. Všeobecně doporučuji, aby se cizí osoby chovaly klidně, nedělaly prudké pohyby a nekřičely v přítomnosti pitbulla, protože takových (odhaduji) 40% pitbullů může reagovat v takové chvíli útokem.

Všeobecně platí, že pitbull je pes milující lidi - svoji rodinu, ale i osoby úplně cizí. A tedy není vhodný pro samostatnou ostrahu objektu. Na takovou práci je třeba pes s vrozenou nedůvěrou vůči cizím lidem a ta není pro APBT typické!

Dočetli jste až sem a stále máte dojem, že pitbull je pro vás tím pravým psem?

Pak čtěte vše ještě jednou znovu a velmi pomalu... :-)

Stále je odpověd „ano“? Pak čtěte dál. :-)

Co můžete očekávat od štěněte APBT?

Vždy počítejte s tím, že štěně si kupujete, ale psa si z něj děláte VY. Počítejte také s tím, že štěně je vždy tak trošku sázkou do loterie. Můžete výrazně zvýšit své šance důkladným výběrem chovatele a rodičů, ale nikdy vám nikdo nemůže zaručit, že nový přírůstek vyroste ve zvíře přesně dle vašich představ. Počítáte s tím a jste připravení sdílet se svým psem (příštích až 15 let) vše dobré i zlé? Pokud je odpověd „ano“ ,pak „vítejte jako potenciální zájemce o štěně“!

Text a foto: Lenka Svobodová

Chovatelská stanice Dynamic Life

www.dynamic-life.cz