Anglický mastif

„Inteligence mastifa je tak veliká, že dopustit se na něm násilí je nedůstojné tvora, jenž sám sebe nazývá "Homo Sapiens" či "Pán tvorstva".
Toto je názor chovatelů mastifů v jejich vlasti. Řekla bych, že je zbytečné pokračovat, protože v tom je naprosto všechno, celá tisíciletí vztahu člověka k tomuto plemeni. Historie bývá krutá a byla nesmírně krutá i k tvoru tak ušlechtilému jako je mastif.

Anglický mastif patří mezi tzv. málopočetná plemena psů, a to v celosvětovém měřítku. Jeho chov i odchov se v mnohém liší od běžných plemen. Feny mají často složité porody a počet štěňat bývá nižší než u běžných plemen.

Historie
Molosové a jejich původ je odvozen od velkého, silného psa Lupus Laniger, jehož pozůstatky byly objeveny v pohoří Tibetu z doby neolitu. Z této oblasti se pravděpodobně rozšířil do Mezopotámie, Řecka, přes moře do Itálie, a pak následoval Kelty při jejich migraci po Evropě až na Britské ostrovy. S ohledem na jejich odvahu, statečnost a nebojácnost v boji se molosové dělili s člověkem o dobré i zlé po dobu tří tisíciletí a stali se nejen silnými, ale i chápavými a věrnými psy. Anglický mastif v rámci této velké skupiny patří mezi nejstarší psí plemena a navzdory jeho bojové minulosti ho lze v současnosti charakterizovat jako dalšího krotkého psího obra. Do Velké Británie se předkové mastifa dostali prostřednictvím Keltů, Féničanů a Anglo-Sasů. V roce 55 př. n. l., kdy Julius Caesar se svým vojskem dobýval Británii, byl překvapen silou a odvahou anglických psů bránících britské hradby. Tito psi mu tak učarovali, že je převezl do Říma, kde se používali na zápasy v arénách. Zmínka o tom je i v záznamech Římana Arriana, místodržitele v Galii (z roku 131 n. l.), který ve svém díle "Kynegetikus" popisuje keltské psy lámající v aréně býkům vazy. Tito psi přes svoji velikost a sílu byli velmi dobře ovladatelní a pro tuto jejich vlastnost je nazýval "Mansuetus", což znamená - mírný, krotký - a údajně z tohoto slova vznikl název mastif. Je to však pouze jedna z hypotéz, další hledají kořeny jména někde v keltském prostředí. Zápasy zvířat v arénách se staly oblibou i britské šlechty. Mastifové byli po dobu několika století zneužíváni na zápasy s býky, medvědy i lvy. Po roce 1658 nebyly již pouze zábavou šlechty, ale sloužily také pro pobavení lidu a to honbou na býky. Tyto honby byly všeobecně rozšířeny, protože maso štvaného býka bylo křehčí. V některých oblastech existovaly zákony, které pod hrozbou pokuty zakazovaly řezníkovi zabít býka, aniž by byl nejdříve zdolán psy. Tyto krutosti byly definitivně zakázány v roce 1853 anglickým parlamentem. Po tomto zákazu v 19. století popularita mastifa ve Velké Británii poklesla. O původním využívání mastifů jako bojových psů hovoří archívní záznamy kronikářů bitev. K nejslavnějším záznamům bojové minulosti patří bitva u Agincoure v roce 1415 a také zmínka z roku 1500, kdy anglický král Jindřich VIII. pomohl Karlu V. v boji proti Francescovi I. tak, že mu poslal 800 pro boj vycvičených mastifů i s doprovodem. Mastifové zůstali bojovými psy až do 17. století. Mimo jiné využívali jejich služeb také španělští dobyvatelé při pronásledování indiánů v Jižní Americe. V Severní Americe byli použiti ve válce Jihu proti Severu, kde bojovali na straně konfederace. Koncem 16. století se jejich využití přeorientovalo i na lovy medvědů a vlků, avšak nikdy se nestali skutečnými loveckými psy. I když mastifové byli po dobu své existence používáni ve válkách, v arénách i na lovech, jejich povaze nejlépe vyhovovalo využití jako psů hlídacích. Hlídali obydlí a majetek svého pána, zvláště pak anglická šlechtická sídla. V této úloze byli a jsou neohroženými pány, kteří se v noci pohybují po svěřeném území, na které nesmí vstoupit nikdo nevítaný, ať již omylem či úmyslně. Každého živého tvora, který jeho území nerespektoval, nemilosrdně napadl. Pro tuto jeho zdánlivě krutou povahu byl v této úloze nenahraditelný, čehož důkazem jsou historky o jeho hrůzostrašnosti, které byly barvitě popisovány v mnohých povídkách či románech. Nejznámějším mastifem i mezi literáty je hlavní hrdina románu A.C. Doyla – Pes Baskervilský. Mastif se díky své náročnosti na výživu nestal "psem mnohých", jak říkají Angličané. Díky tomu se vyhnul různým šlechtitelským módním vlnám a dodnes si zachoval takřka nezměněnou podobu exteriéru, což dokazují i dobové kresby a vyobrazení. Čistá plemenitba anglických mastifů se datuje přibližně od roku 1415. V již vzpomínané bitvě u Agincoure je zmínka o feně Sira Peersa of Lyme Hall, která se považuje za pramatku slavných Lyme Hall mastifů.

Povaha a vzhled
Mastif je dnes symbolem síly, ale při své hmotnosti dovede být neuvěřitelně rychlý a obratný. Jeho podceňování by mohlo být pro vetřelce vážnou hrozbou, protože pokud je okolnostmi donucen, dokáže být velmi nebezpečný. Navzdory tomu je povahově svému pánovi velmi oddaný. Jejich něha naprosto nekoresponduje s tím, co praví dějiny. Naštěstí se lidstvo umoudřilo a začalo posuzovat mastifa podle toho, co opravdu nabízí a rozdává, a ne podle toho, k čemu byl zneužíván.
Patří mezi nejtěžší a nejmohutnější plemena, váha dospělého jedince se pohybuje mezi 90-140kg. I přes tuto mohutnost je to obr s velmi dobrým srdcem a laskavou, leč křehkou duší. Je si velice dobře vědom své síly a přirozené autority, ale nezneužívá ji zbytečným naháněním strachu, zuřivým štěkotem kolem plotu nebo za brankou svého teritoria. Sám svým šestým smyslem vycítí vážnost každé situace. O svou rodinu se vždy postará. Stejně tak se mastif nevrhá do bezhlavého přátelství. Miluje toho, z něhož vyzařuje upřímnost, láska, vnitřní klid a síla. Pokud mastifovi ublížíte nebo ho zradíte, v jeho očích a srdci se objeví bolest, kterou budete dlouho napravovat. Mastifa není třeba trápit povely a týrat ho na cvičácích. Udělá vše, co vidí svému pánovi na očích i beze slov. Nejlépe se ovládá vlídností a souzněním duší. Mám pocit, že vše přebírají již v matčině bříšku a na svět vykouknou jako inteligentní cílevědomé uzlíky citu. Tito obří miláčkové nejsou stvořeni pro samotářský či kotcový život. Jsou silně fixováni na člověka. Literatura dokonce uvádí, že mastif žijící osamoceně v kotci se dožívá výrazně nižšího věku. Snad právě proto se řadí mezi společenská plemena. Pokud žijí spolu s člověkem, přináší mu obrovský dar a nádherný pocit naplnění a věrného přátelství. Je to tvor, který vám rozumí, a dokáže k vám očima, mimikou a srdcem promlouvat. Při vzájemném soužití vycítí vaše pocity bolesti, radosti, pohodu i neklid a aniž byste cítili nějaký tlak, váš přítel vám pomůže či zmnohonásobí radost. Navždy zmizí pocit samoty, i kdyby celá rodina byla na míle daleko, vy už nikdy nejste sami. Soužití s ním není ani v bytě nijak náročné. Dokáže se stočit do malého klubíčka. Pro něj je důležité, že je ve vaší blízkosti a cítí vaší přítomnost.


Výživa a vývoj
Ač se každý pozastaví nad velikostí a tím pádem i nad velikou spotřebou krmení, tak opak je pravdou. Krmení vás vyjde mnohdy levněji než u menšího, ale pohybově aktivnějšího plemene. Každá fena dostává ráno 0,5kg masa + 10 dkg těstovin + zeleninu a večer 40 dkg granulí. Přes den dostanou suchý rohlík, kost, mrkev či jiný pamlsek. Cenově je to méně než jedna vykouřená krabička cigaret denně a má to lepší účinky, i když také návykové.
Pokud prenatální vývoj štěněte proběhl zdárně, tak porodní váha se pohybuje v rozmezí 600-900 gramů (ojediněle i přes 1000 g). Pokud vývoj a růst probíhá optimálně, tak v 8 týdnech věku váží mezi 12-18kg. Následující růst a vývoj je velmi rychlý. V 7-8 měsíci již může dosahovat výšky dospělého jedince (u anglického mastifa je spodní hranice kohoutkové výšky u psů 78cm u fen 72cm). Feny obvykle ukončí růst po prvním hárání, pak výška naroste o minimum centimetrů. Psi končí růst kolem 15 měsíců. Poté štěňata již jen mohutní a mění svou objemovou vizáž. Rozšiřuje se mozkovna a celkový tělesný rámec. Fyzický vývoj je ukončen kolem 3. roku života, nadále však organismus mohutní. Je proto důležité věnovat zvýšenou pozornost vývoji kostry, která se musí adekvátně vyvíjet se zvyšující hmotností psa. Pro správný a bezproblémový vývoj kostry v prvním roce života je velmi důležitá kvalitní výživa. S tímto vám každý chovatel rád poradí a nabídne své zkušenosti. Ideální je krmit vhodným granulovaným krmivem s označením LARGE BREED, která splňuje požadované parametry. Vše záleží na chuti každého pejska. Vždy vybírejte krmivo dle vysoké využitelnosti (malý obsah výkalů), chuti a kondice. Do prvního roku věku nenechat mastifa skákat, vyskakovat z vozu, přehnaně skotačit s jinými pejsky, nedělejte ani příliš dlouhé vycházky. I malé poranění kloubu či kosti vám a hlavně vašemu pejskovi může zkomplikovat celý společný život.
Považuji za opravdu velmi důležité při koupi štěňátka pečlivě vybrat chovatele, který vás ochotně obeznámí s vývojem vašeho nového člena rodiny, zodpoví všechny otázky a kdykoliv bude nápomocen radou či instrukcí včetně informace o tom, čím bylo štěně u něj krmeno. Na kvalitním krmení je založena jeho mohutná a zdravá kostra a vyhnete se komplikacím se špatnými kyčelními klouby a celým pohybovým aparátem. Do věku 18-24 měsíců je nutnost krmit kvalitní stravou. Z granulovaných krmiv mohu doporučit Nutram puppy large breed nebo Bento-Kronen. V období, kdy pejsek mění chrup, tj. přibližně mezi čtvrtým a sedmým měsícem, přidávám vitamín C pro lepší vstřebávání vápníku. Naše stanice se zaměřuje na kvalitní odchovy, a proto přidávám kloubní výživu již u přikrmování miminek. Je to doplněk určený právě pro tato malá štěňátka a výsledek mě zcela uspokojuj, naše odchovy se mohou pyšnit výsledky DKK 0/0. Do věku dvou let na svém pejskovi nemůžete nijak šetřit, protože by se vám to v jeho pozdním věku vrátilo v podobě komplikací a nemalých peněz na veterině. Jako vitamíny nejraději podávám ovoce, zeleninu a syrové bylinky (libeček, petrželku, nať z mrkve, sekané spařené kopřivy, pažitku atd.). Mám feny naučené na to, že jako pamlsek dostávají mrkev či jablko. Jedenkrát týdně přidávám do jídla Roboran a každý den Pangamin.
Své feny krmím pestrou stravou. Ráno mají namočené čínské nudle, zeleninu, bylinky a 1/5 kg masa. Jedenkrát týdně dělám restovaná játra. Večer mají granule zalité teplou vodou a nabobtnalé. Po každém jídle je důležitý klidový režim. Tento návyk bych doporučila každému majiteli pejska, ať je malý nebo velký. My lidé také po jídle trávíme v klidu a u pejsků hrozí torze žaludku tj.(přetočení žaludku), která mnohdy končí smrtí pejska.
Malé štěně vám poroste doslova před očima. Proto je také důležité ho příliš nezatěžovat dlouhými vycházkami. On by se sice snažil za vámi cupitat, ale jeho vyvíjející kostra by si s touto zátěží těžko poradila. Nechte mu přirozený pohyb s krátkými vycházkami.


Výchova
Každý pejsek či fenka má jinou povahu, ale každé štěně má své kouzlo, přirozenou inteligenci a schopnost si vás ochočit. Buďte si navzájem přáteli, ale nenechte se nikdy pasovat do pozice člena smečky. Vždy vy musíte být ten hlavní vůdce smečky. Nikdy se ale nesnažte získat tento post násilím. Mnohem lepší je získat jej přirozenou autoritou a důsledností. Ještě jsem nikdy nepoužila násilí na svých fenách a přesto chodím na vycházky po lese bez vodítek a ani srna či zajíc je neuvedou do neochoty poslechnout můj povel. Pokud je náledí a cesta klouže, řeknu jim ať jdou pomalu, že to klouže, a oni zvolní tempo a neustále mne sledují, zda je vše v pořádku. Celý vztah je založen na vašich srdcích a touze porozumět svému psovi. On je od malinka závislý na vás, vy ho budete vše učit a na vás záleží, jaký bude. Proto se mu otevřete a vydejte ze sebe maximum a budete velmi spokojeni se svým obřím přítelem. Je velice nepříjemné a obtěžující pokud vás stokilový pejsek neposlechne a vy se snažíte ho k něčemu přinutit. Věřte, že s ním nepohnete. A naopak velice oslní, pokud křehká žena jemným slovem ovládá svého obrovského mazlíka, a ten ji vděčně hledí do očí.

Život s mastifem
Jelikož nemá tento pes podsadu, která by ho v zimě dobře hřála, je nutná kvalitně zateplená bouda. Nedoporučuji žádné kotce, ale volný pohyb po zahradě, aby mohl mít kontakt s vámi. U nás je zahrada rozdělena na dvě části: okrasná a pejsková. Obě zahrady jsou rozděleny okrasným plůtkem ve výšce 50 cm a žádný pes se ho nikdy nepokusil přeskakovat (kromě labradora a jiných dost pohybově náročných plemen). Občas, když mám v plánu převlékat ložní prádlo, dopřávám si nepopsatelného pocitu a své feny pozvu do ložnice do postele. Oni si to dokáží báječně užít a mě je s nimi více než krásně. Je pravda, že máme speciálně vyztuženou postel v netradičních mírách, jinak bych si tyto zážitky nemohla dopřávat. Ale zpestření mají i naše fenky, zapojili jsme mezi ně mopsí slečnu Doňu Chiquitu Cartmen. Je to vynikající společník pro psí giganty. Obě holky jsou velmi ohleduplné k tomuto malému stvoření a ona je rovněž zbožňuje.

Závěr
Je důležité se zastavit a položit si otázku: “Chci psa – nebo mastifa“? Mastif svojí povahou opravdu není běžné plemeno, je jiný ve všech ohledech, a proto si myslím, že je velmi důležité správně si vybrat. Navštivte chovatele nebo nějakého majitele, a pokud natrefíte přesně na ten typ, pro který Bůh toto plemeno stvořil, dovíte se mnoho zajímavých věcí a osobních zkušeností či zážitků. Každý pejsek či kočička nám dělají radostnější život. Jsme s nimi šťastní, a proto bychom jim jejich upřímnou lásku měli oplácet. Každý by si měl vybrat plemeno, ne podle toho, co má soused, nebo co je v módě. Záleží na tom, jaký život žije budoucí majitel psa. Sportovní rodina by si mastifa neměla pořizovat, protože určitě nebude každý víkend běhat u kola či absolvovat túry. Je to plemeno pro klidnější povahy s láskou, dobrým srdcem a přirozenou autoritou.

Velmi děkuji slečně Alexandře Vavrovičové za spoluautorství na tomto
článku o báječném plemeni anglický mastif.

Text a foto: Renata Procházková