Ardenský bouvier

Historie

Plemeno pochází z Belgie, kde bylo nazýváno ardenským hlídačem stád a šlechtěno bylo s ohledem na toto využití. Ardenský bouvier byl pojmenován podle své schopnosti hlídání a ovládání stád v této oblasti, spíše než podle fyzického vzhledu. Drsné klima, tvrdá práce, obtížný terén a chudoba regionu – to vše přispělo k formování tohoto plemene. Jen ti nejvytrvalejší a nejodolnější jedinci z omezeného chovu byli v 19. stol. drženi k hlídání stád, především mléčných krav a ovcí, ale také prasat a koní. Od 19. stol. byli užíváni ke stopování jelenů a divokých kanců a během dvou světových válek se stali psy pytláků. Na konci 19. stol. vypadali honáčtí psi jako ovčáci s hrubou srstí, ale silnější, větší a bojovnější. Na belgických výstavách byly otevřeny honáckým psům třídy jako pokus upevnit podobnost typu. 27.dubna 1903 na výstavě v Liege objevil profesor Reul Toma, prvního jedince ideálního typu honáckého psa (více detailů není známo). V roce 1913 byla založena „Liegeská společnost pro šlechtění honáckého psa z oblasti Liege a Arden“ a vypracován návrh standardu. Konečný text byl přijat v Belgii v roce 1923 a zveřejněn FCI 16. června 1963.

Vymizení mnoha farem v Ardenách a redukce stád mléčného dobytka výrazně snížily počet pracovních psů. Kolem roku 1985, při sbírání mleziva mléčného dobytka, objevili milovníci psů několik přežívajících jedinců ardenského bouviera, více či méně typických představitelů plemene. Do roku 1990 začali někteří chovatelé chovat psy, kteří lépe odpovídali standardu, začínali ovšem z těchto chovných linií z Arden. Překvapivě na severu země několik honáků a ovčáků, ohromených schopnostmi těchto psů řídit stádo, započalo s chovným programem z linie dovezené kolem roku 1930. Tato chovná linie byla znovuobjevena až v roce 1996.

Ardenský bouvier patří mezi vzácná plemena i ve své rodné vlasti.

Povaha a využití

Ardenský bouvier vykazuje velkou vytrvalost a energii. Je hravý, zvědavý, živý, přátelský a jeho hlavní předností je přizpůsobivost, s níž zvládá každou situaci. Je tvrdohlavý a velmi odvážný, když přijde na obranu jeho lidí, svěřeného majetku a teritoria.
Původně honácký pes byl používaný na otevřených pastvinách k shánění, hlídání a řízení stád. I dnes je to při minimálním výcviku velmi efektivní, výborný, všestranný pracovní pes a vynikající hlídač majetku.

Vzhled

Vytrvalý, robustní, silný pes střední velikosti, jehož fyzický vzhled není dán módou či elegancí. Je krátký a podsaditý, s těžší strukturou kostry než by odpovídalo jeho velikosti a s mohutnou hlavou.

Je krátký, kompaktní a dobře osvalený. Jeho hrubá, rozcuchaná srst (kromě hlavy, kde je kratší a přiléhající), jeho vousy a malá bradka mu dodávají odstrašující vzhled.

Hlava je silná a poměrně krátká. Nadočnicové oblouky jsou zvýrazněné hustým obočím. Tlama je široká, silná, dobře vyplněná pod očima, viditelně kratší než mozkovna. Uši jsou nekupírované, nasazené vysoko, trojúhelníkové, poměrně malé. Krk je silný a dobře osvalený. Trup je mohutný, ale ne těžký, hrudní koš spíše zaoblený než plochý. Hrudní koš je široký. Většina jedinců má krátký ocas, poměrně dost jedinců se však rodí bez ocasu. Mohutné končetiny jsou dobře osvalené.

Srst musí být dostatečná, aby pes mohl žít venku v jakémkoliv počasí se stády, která hlídá. Krycí srst je suchá, drsná a rozcuchaná, asi 6 cm dlouhá po celém trupu, ale kratší a přiléhavější na lebce, i když na hlavě je výraznější obočí. Podsada je velmi hustá v jakémkoliv ročním období, ještě bohatší je v zimě, kdy chrání psa před extrémy počasí. Pokrývá i končetiny. Její délka je asi poloviční než délka krycí srsti. Povolené jsou všechny barvy kromě bílé.

Výška v kohoutku: psi 56 až 62 cm, feny 52 až 56 cm. Tolerance ±1 cm.

Hmotnost: psi 28 až 35 kg, feny 22 až 28 kg.

Péče

Je vhodný k celoročnímu pobytu venku. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi aktivního psa, který zůstává v klidu jen výjimečně, potřebuje dostatečné psychické i fyzické vyžití.

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 171 / 22.03.2002 / GB, www.cmku.cz