Bedlington teriér

Historie

Za původní domovinu plemene je označováno hrabství Northumberland v Anglii – odtud pocházejí i dva nejbližší příbuzní plemene – border teriér a dandie dinmont teriér. Za pravděpodobného přímého předka je však považován Rothbury Terrier.

Roku 1782 se ve Velké Británii narodil pes zvaný Old Flint, který byl jedním z prvních a nejdůležitějších zakladatelů plemene. Za skutečný začátek chovu bedlingtonů však bývá považováno spojení feny Pheobe se psem Pipere roku 1825. Už na první pohled se bedligton liší vzhledem od ostatních teriérů. Patrné jsou tělesné linie ve tvaru křivek, nikoliv přímek. Není divu, vždyť předkové bedligtona byli kříženi s honiči (typ vydraře), s chrty a dokonce i s bulteriérem. Bedlington byl původně lovecký pes, který se používal především na lov králíků, ale také chránil obydlí před hlodavci nebo zloději. Roku 1877 byla ustanovena první specializovaná organizace chovatelů – National Bedligton Terrier Club. Koncem roku 1895 vyšel standard plemene.

Využití a povaha

Je to čilý, hravý a sebejistý společník. Elegantní zevnějšek doplňuje velmi temperamentní povaha. Bedlington představuje inteligentního, aktivního a hravého rodinného psa. Je to zkrátka milující, důstojný kamarád s dobrou povahou. Není plachý, ani nervózní. V klidu je mírný, avšak při vzrušení dostatečně odvážný. Jeho příznivci milují jeho energickou, bystrou a inteligentní povahu a přítulnost. I když se dříve využíval k lovu, dnešní bedlington je spíše společenský pes. Ale pozor, lovecké vlohy jsou mu stále vlastní! V dnešní době se uplatňuje především jako společník celé rodiny a výstavní pes. Někdy je dost uštěkaný a reaguje na jakýkoliv podnět, právě proto je často označován jako dobrý hlídač. Jeho temperament se dobře zužitkuje při agility a dalších kynologických sportech.

Vzhled

Půvabný, mrštný pes bez známek ochablosti či hrubosti. I když na první pohled vypadá velmi křehce a štíhle, jedná se o dobře osvaleného psa. Typická hlava má celkově hruškovitý nebo klínovitý tvar; v klidu má pes mírný a laskavý výraz. Hlava pokrytá bohatou hedvábnou čupřinou by měla být téměř bílá, doplňují ji sametově jemné uši, které jsou na konci zakončeny bělavými „střapci". Pro stavbu těla je typický klenutý, tzv."kapří" vzhled. Srst je velmi typická - hustá a cupovitá, dobře odstává od kůže, avšak není drátovitá. Mírně se kroutí, zejména na hlavě a lících. Výška v kohoutku je zhruba 41 cm. U fen je přípustná mírně nižší výška, u psů mírně vyšší. Hmotnost se pohybuje mezi 8,2 - 10,4 kg.

Péče

Výhodou bedlingtonů je, že jejich srst nelíná, avšak její úprava je poměrně náročná a jen málo kdo si na ni troufne sám. Mnohdy je lepší navštívit specializovaný psí salón. Srst jim roste velice rychle, a proto je třeba nechat psa upravovat každé 2-3 měsíce, případně vždy krátce před výstavou. Bedlington potřebuje důsledný výcvik, ostatně jako všichni teriéři. Při nedostatku pohybu si může svou energii vybíjet jiným (mnohdy nežádoucím) způsobem.Pokud se s ním cvičí, běhá agility atd., tak má dostatek podnětů a činnosti a doma je pak naprosto bezproblémový a klidný.

Zdroj: Standard FCI č. 9 / 12.03.1998 www.cmku.cz, Teriéři, I stuchlý, M. Císařovský, Canis.