Bernský salašnický pes

Historie
Je možné, že dávní předkové bernského salašnického psa přišli do Švýcarska s římskými legiemi. Po odchodu Římanů tu psi zůstali a křížili se s místními ovčáckými psy. Toto plemeno dostalo své jméno podle místa svého původu, Bernské vysočiny ve Švýcarsku. První zmínky o plemeni pochází teprve z konce devatenáctého století, ale již roku 1902 se účastnili první výstavy. V roce 1907 se ve Švýcarsku ustavil chovatelský klub tohoto plemene.Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl držen jako strážný,tažný a honácký pes.

Povaha a využití
Tento pes původně sloužil k hlídání a nahánění stád s dobytkem a také tahal vozíčky. V současné době se uplatňuje hlavně jako rodinný pes. Bernský salašnický pes je sebevědomý, spolehlivý a pozorný společník. Je vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny. Je dobromyslný, mimořádně mazlivý a přítulný. Má klidnou a vyrovnanou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, je stále dobře naladěn.

Vzhled
Bernský salašnický pes má hedvábnou dlouhou srst. Jedinou přípustnou základní barvou trojbarevné (trikolórní) srsti je černá. Nad očima, na nohou, na hrudi a na lících má výrazné hnědé pálení a na hlavě, krku, hrudi, tlapkách a konci ocasu má bílé znaky.
Psi dosahují kohoutkové výšky 64 až 70 cm, váží okolo 50 kg. Feny dosahují kohoutkové výšky 58 až 66 cm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 40 kg.

Péče
I když úprava srsti není náročná, vyžaduje pravidelnou péči. Srst se musí každý týden důkladně česat a kartáčovat. Pokud je to nutné, zastřihávejte přebytečnou srst mezi polštářky na tlapkách. Bernský salašnický pes vyžaduje dostatek pohybu, miluje dlouhé procházky. Díky své husté srsti se dobře hodní na celoroční pobyt venku. Musí být ale v blízkém kontaktu se svým pánem a rodinou, jinak by byl nešťastný. Vůbec se nehodí pro celodenní držení v kotci. Pro správný vývoj potřebuje kvalitní krmivo a pro prevenci kloubních potíží je vhodné přidávat mu kloubní výživu.

foto: Eva Černohubová, Daniela Duchková