Bessi pomáhá věšet prádlo

Obout si ponožky, otevřít dveře. Obyčejné věci, které však mohou pro tělesně postižené představovat velkou překážku. Jana D. z Brna, která je na vozíku, má ale pomocníka - asistenčního psa. „S Bessi jsme kamarádky, nehne se ode mě na krok,“ říká dvaašedesátiletá žena, která zísakala vycvičeného labradora.

Bessi jako štěně vyrůstala v obyčejné rodině. Ta se pak rozhodla věnovat ji Lize vozíčkářů, která ji nabídla postiženým lidem. Přihlásila se o ni právě paní Jana. „Bessi pak musela do výcviku v Praze. Trvalo to asi devět měsíců. Časem i s její cvičitelkou přijížděly za mnou do Brna, aby si na mě zvykla,“ vysvětluje.

Vycvičená fenka musí zvládat každodenní povinnosti jako otevírání dveří, podávání věcí, pomoc s vysvlékání nebo i s prádlem. „Když vyperu, tak vyndá oblečení z pračky. Pak mi podává kolíčky, když ho věším na sušák,“ říká paní Jana. Dodává, že jediný problém měla Bessi zpočátku s jídlem. „Když mi spadl párek, tak ho snědla. Odnaučila jsem ji to tak, že jsem párky zmrazovala, aby je nemohla rozkousat,“ říká s úsměvem. Klientka Ligy vozíčkářů dříve pracovala v kanceláři. Před dvaceti lety ale onemocněla. „Choroba se projevovala pomalu. Začala jsem chodit s vycházkovou holí, pak o dvou francouzských. Nakonec jsem skončila na vozíku,“ vypráví. Proto se rozhodla pořídit si asistenčního psa. „Toho prvního jsem si koupila a nechala vycvičit v Praze. Když mu bylo osm, veterinář u něj našel dva nádory a musel na operaci,“ vysvětluje. Pes se částečně uzdravil, ale už nemohl dále pomáhat. Poprosila tedy o dalšího superhrdinu, dostala právě Bessi. „Nechala jsem si ale oba psy,“ říká s úsměvem.

Podpořte výcvik asistenčních psů, kteří pomáhají zvládat bariéry v životě lidí se zdravotním hendikepem. Několikaměsíční výcvik stojí zhruba dvě stě tisíc korun a stát na něj nepřispívá. Více na www.batdog.cz