Historie:
Plemeno je chováno již téměř 600 let v nezměněné podobě. Byl vyšlechtěn ve Velké Británii jako smečkový pes z dovezených francouzských plemen. Tyto smečky měly za úkol najít stopu a sledovat ji. Například královna Alžběta I (1533 – 1603) držela na svém dvoře smečku bíglů, z nichž někteří byli tak malí, že je bylo možno dát do kapsy, proto název „kapesní“ beagle. Toto miniaturní plemeno je však již vyhynulé. I přes to je stále nejmenší smečkový honič. Dnešní bígl je lovecké plemeno, které je používáno k nahánění a dohledávce díky své schopnosti sice pomalu ale zato neomylně a hlasitě vystopovat zvěř. Využití beagla při lovech je velmi rozmanité, například ve Skandinávii je možné jej shlédnout při lovu divokých prasat. V Kanadě se můžeme přesvědčit jak konkuruje dalším sportovním psům například v donášení zvěře. Nebylo tomu ale vždy tak, v minulosti byli tito honiči v majetku starších pánů, kteří nebyli vždy schopni následovat smečku. Stejně tak jako méně zámožných lidí, kteří si nemohli dovolit loveckého koně, ale následovali smečku pěšky.
Povaha a využití:
Dnes jsou lovecké smečky bíglů, v Anglii je jejich počet zhruba
Péče:
Je nenáročný jak na stravu tak i na péči, která je díky jeho krátké srsti minimální. Dožívá se většinou vysokého věku – kolem 15ti let. Může být chován jak v bytě, tak ve venkovním kotci. Pokud si chcete pořídit bígla jako domácího mazlíčka, mějte stále na paměti, že jde o plemeno lovecké a je nutné mu dopřát dostatek pohybu a důsledně jej vychovávat, už jenom kvůli tomu, aby na procházkách neutíkal za zvěří.
Vzhled:
Jeho kohoutková výška se bohybuje mezi
Text: Eva Černohubová
Foto: Chovatelská stanice Beagle Od dvou hříbků
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.