Bílý švýcarský ovčák

Historie:

Bílá barva, tak charakteristiská pro toto plemeno, je barvou prastarých ovčáckých psů. Již ve starém Římě vyžadovali statkáři aby ovčáčtí psi byli bílého zbarvení, a to z ryze praktického důvodu – dali se tak v noci snáze odlišit od vlka, byli i lépe vidět a ovce si na ně rychleji zvykly. Je dokázáno, že bílý švýcarský ovčák je vlastně německý ovčák bílého zbarvení. Bílé zbarvení je u německého ovčáka nepřípustné již od nemapěti. Díky svému částečnému americkému původu bílého ovčáckého psa se můžeme setkat i s názvem bílý kanadský ovčák. Plemeno se těší stále větší oblibě. Jak bylo již řečeno, bílá barva se u německých ovčáků sice vyskytovala, ale nebyla žádoucí. Vyskytovali se i názory, že bílá barva způsobuje u německých ovčáků degenerační jevy. Německý ovčák bílého zbarvení byl de fakto považován za albína majícího špatný vliv na plemeno. Spolky jak v Německu tak i v Americe je na výstavách diskvalifikovaly a bílá barva nebyla trpěna. Jediný, kdo odolal nátlaku byl Kanadský kennel klub, který bílou barvu uznával jako přípustnou. Ale i v Americe nakonec vznikl spolek podporující chov bílého ovčáka. Z bílých ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa „Lobo“. Jedinci ze spojení tohoto a dalších importovaných jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Plemeno bylo uznáno FCI až teprve nedávno, a to 1.1. roku 2003.

Vzhled:

Ideální kohoutková výška u psů je 60 – 66 cm na 30 – 40 kg váhy, u fen je 55 – 61 cm na 25 – 35 kg. Srst je vždy bílá a hustá, lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná. I přes své bílé zbarvení je pigment na tlamě a nose černý.

Povaha a využití:

Povahou je plemeno temperamentní, bez nervozity, pozorné a ostražité, k cizím někdy poněkud zdrženlivé, nikdy ne bázlivé nebo agresivní. Dobře se snáší s ostatními psy.

Je to ideální rodinný pes, společník kamarádský k dětem. Hodí se pro sportovní i služební výcvik. Setkat se s ním můžeme i v canisterapii. Využívá se jako průvodce nevidomých i pes asistenční. Zastává spolehlivě i funkci hlídací. Své uplatnění nachází i v záchranářských týmech. Hodí se pro sportovně založené majitele.

Péče:

Srst je potřeba pravidelně upravovat. Vyžaduje časté procházky a aktivní využití. Může být chován i ve venkovním kotci.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice Taien, www.taien.cz