Boloňský psík

 

Boloňský psík pochází z Itálie a dodnes není zcela jasné, jak toto plemeno vzniklo, ale je pravděpodobné, že křížením maltézského psíka a malého bílého pudla, po němž převzalo hravou a učenlivou povahu.

 

 Historie

Již v 11. a 12. století byl boloňský psík díky svému půvabu vysoce ceněn. Obzvláště byl oblíben v období renesance, kde si mohla bohatá aristokracie dovolit držet tyto malé hedvábné psíky jen tak pro potěšení a pro zvýšení společenské prestiže. Slávu boloňských psíků prohloubili jejich majitelé zvučných jmen, jako kupříkladu markýza Pompadour nebo carevna Kateřina II., jakož i rakouská císařovna Marie Terezie. Účastnili se prý i křižáckých výprav. Historické prameny uvádějí, že byli používáni jako „ ohřívací láhve“ ve studených   ložnicích středověkých dam. Připisovaly se jim léčivé  vlastnosti. A také byli malováni slavnými malíři po boku krásných žen oné doby.

Prvopočátky oficiálního chovu pocházejí z roku 1882, kdy byl v Itálii zřízen registr, do kterého se začali zapisovat čistokrevní psi. Po válce se boloňský psík úplně vytratil. Zůstal v Itálii u jediného chovatele, Maria Persichi, kterému se připisuje zásluha za uchování plemene. A dále se rozhodli manželé Bonnanovi plemeno zachránit a rozšířit a roku 1984 se jejich fenka Lilly jako první stala šampiónkou Itálie. Zůstává zásluhou manželů Bonnanových, že boloňským psíkům již nehrozí nebezpečí vyhynutí, plemeno je obnovené a jeho místo je v plemenných knihách upevněné, odpovídá standartu a díky dovozu z této země se stává typickým představitelem i mimo Itálii.

 

 Vzhled

Boloňáček je malý bílý psík s dlouhou kadeřavou srstí.. Hlava středně dlouhá(její délka tvoří třetinu výšky), s lebkou mírně vejčitého tvaru a mozkovnou o něco delší než je čenichová partie. Oči otevřené, kulaté, větší směřující kupředu. Uši vysoko nasazené, dlouhé, zavěšené, ale u kořene mírně zvednuté. Krk úměrný k tělu, bez laloku. Tělo kvadratické, prostorný hrudník dosahující k loktům, rovný hřbet, břicho mírně vtažené. Končetiny rovné a rovnoběžné. Ocas nasazený v prodloužení hřbetní linie se stáčí přes hřbet.Srst je dlouhá, jemná, chomáčkovitá, nepřiléhající, vzdušná. Zbarvení musí být čistě bílé bez  jakékoliv skvrny nebo odstínu.

 

 

 

 

Využití a povaha

Je to malý společenský psík, křehký, citlivý, učenlivý. Je velmi oddaný svému pánovi, hravý inteligentní, velmi dobře se snáší s ostatními domácími zvířaty a hodí se i pro začátečníky. Je to psík pro chov v bytě, miluje děti a je výborným společníkem starším lidem.Je označován jako antistresový, protože dokáže člověka rozesmát, ať chce a nebo nechce,

Společník, miluje pohyb  a rád se učí, hodí se i pro např. agility.

 

 

Péče

Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Je potřeba odstraňovat chloupky v uších, dle potřeby stříhat drápky a velice důležité je čištění očí. Pejska  není nutné často koupat ,  pokud možno ne častěji než 1krát za 2 měsíce. Podle kvality srsti je možno nechat štěňátko po půl roce ostříhat , ale nejlépe je se poradit s chovatelem.  Boloňský psík nelíná.

 

 

 

 

Náchylnost k nemocem

Boloňáčci od přírody trpí často na slzení očí. Toto je způsobeno především drážděním očí srstí rostoucí v jejich okolí. Nadměrné slzení má za následek hnědnutí srsti v okolí čumáčku pod očima. Nadměrnému slzení se částečně zamezuje tím,že srst mezi primase vystříhává aby tolik nedráždila oči.

 

Pokud se rozhodnete pro koupi tohoto malého, bílého rošťáka tak věřte, že Vás v žádném případě nezklame.

 

 

Text Alena Ptáčková

Chovatelská stanice plemen Akita inu a Boloňský psík  Aruma Jihlava

 

www.aruma.estranky.cz

aruma@seznam.cz

Tel.: 724 770 621

 

Foto: Lenka Schmidová