Brazilský teriér

Historie

Plemeno je odvozené z hladkosrstého foxteriéra. Předci dnešních brazilských teriérů se objevují od 20. let 20. století hlavně v okolí brazilského města Sao Paulo. Od roku 1960, kdy byl založen Terrier Clube de Brasil, resp. od roku 1964 proběhly v zemi původu pokusy o uznání brazilského teriéra jako čistokrevného plemene. Byl tehdy schválen první oficiální standard. Jenže postupně z důvodu malého počtu typických jedinců byl celý proces zrušen. Plemeno bylo nakonec uznáno až v roce 1995 jako prozatimní a v roce 2006 dostalo definitivní uznání FCI. Kromě foxteriéra není jasné, jaká další plemena se na jeho vzniku podílela. Některé zdroje uvádí, že mezi předky figuruje i Jack Russell terrier. Od foxteriéra se liší širší mozkovnou mezi ušima a vysoko na hlavě nasazenýma, dopředu klopenýma ušima.

Co se týče historie, standard uvádí, že v 19. a začátkem 20. století studovalo mnoho mladých Brazilců na evropských univerzitách, zvláště ve Francii a Anglii. Tito mladí lidé se často vraceli ženatí a jejich ženy s sebou přivážely malé psy teriérského typu. Tito mladí Brazilci a jejich rodiny se vraceli na farmy, které předtím opustili. Přivezení malí psi se přizpůsobili životu na farmě a křížili se s místními psy a fenami. Takto vzniklo nové plemeno, jehož fenotyp se v několika generacích ustálil. S rozvojem velkých měst byli farmáři se svými rodinami i jejich zaměstnanci přitahováni městským životem. Jejich malí psi tak prošli další změnou životního prostředí.

Povaha a využití

Neúnavný, pozorný, aktivní a bystrý, přátelský a milý ke známým osobám, k cizím nedůvěřivý. Je trpělivý. Miluje děti a je naprosto oddán své rodině. Používal se jako lovecký pes na malou zvěř, hlídací pes a společník. V dnešní době se uplatňuje jako rodinný pes, který je vhodný ke sportování. Vyniká hravostí a dychtivostí do práce i sportu. Na svou velikost je velmi odvážný, dobře hlídá, vše podezřelé ohlásí štěkotem. Miluje lovení myší, rád hrabe.

Vzhled

Středně velký pes, štíhlý, dobře vyvážený, s pevnou, ale ne příliš těžkou stavbou, čtvercovým tělem a oblými liniemi. Čtvercový formát: délka těla měřená od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu je přibližně stejná jako výška v kohoutku. Při pohledu shora je hlava trojúhelníkového tvaru. Lebka je zaoblená s mírně plochým čelem. Stop výrazný. Oči hledí přímo vpřed, jsou mírně vystouplé, velké, s mírnými nadočnicovými oblouky. Okrouhlé, dobře otevřené, živé, s bystrým výrazem; co nejtmavší barvy, odpovídající barvě srsti. Uši nasazené po stranách lebky, v linii očí, dostatečně daleko od sebe. Trojúhelníkové se špičatými konci, nesené polo-vztyčené, s ohnutou, dolů klopenou špičkou. Krk střední délky. Trup dobře vyvážený, ne příliš těžký, čtvercový s dobře patrnými zaoblenými liniemi. Hřbet poměrně krátký a dobře osvalený. Záď mírně šikmá, nízko nasazený ocas. Hrudník dlouhý, hluboký, dosahující do úrovně loktů. Ocas přirozeně krátký nebo dlouhý. Pokud je dlouhý, nesahá pod hlezna. Silný, nízko nasazený, vesele nesený; pokud je dlouhý, je nesený mírně zahnutý, ne stočený přes hřbet. Hrudní končetiny při pohledu zepředu rovné, středně daleko od sebe, ale v linii s pánevními končetinami, které jsou také rovné, ale se širším postojem. Srst krátká, hladká, jemná, ale ne měkká, přilehlá. Základní (převažující) bílá barva, s černými, modrými, hnědými nebo izabelovými skvrnami. Vždy musí být přítomné charakteristické tříslové znaky nad očima, na obou stranách tlamy a na spodní straně a okraji uší. Výška v kohoutku: Psi: 35 - 40 cm. Feny: 33 - 38 cm. Hmotnost: přibližně 10 kg.

Péče

Srst není náročná na údržbu. Tito psi mají raději teplo než zimu. Snadno se přizpůsobí různému prostředí, ale rozhodně nejsou vhodní na celoroční pobyt venku. Vzhledem k typické teriérské povaze ocení dostatek pohybu a nejrůznějšího zaměstnání.

Zdroje: FCI-Standard číslo 341 / 04.07.2018; Teriéři, I. Stuchlý- M. Císařovský, Canis