Bretaňský ohař

Historie

Toto lovecké plemeno pochází z Francie, konkrétně z centrální části Bretaně. Záznamy o existenci jeho předků jsou staré několik set let. Pravděpodobně se jedná o jednoho z nejpůvodnějších dlouhosrstých ohařů, k ustálení jeho typu došlo počátkem 20. století díky selekci a různým přikřížením. Návrh standardu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908. Dnes si plemeno získává velkou oblibu v USA, kde bylo oficiálně uznáno v roce 1982. Bretaňský ohař je nejen vynikající stopař a přinašeč, ale také přirozený stavěč. Tuto schopnost patrně získal křížením se setry. V terénu rád pracuje v blízkosti pána.

Povaha a využití

Bretaňský ohař je láskyplný, energický a zároveň mírný, inteligentní pes. Poměrně snadno se cvičí a ovládá, je poslušný a vždy se chce zavděčit. Pokud má zůstat ve skvělé kondici, potřebuje velké množství pohybu. Standard uvádí, že je to pes adaptabilní na každé prostředí, společenský, mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy. Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí. Je hbitý a mrštný. Bývá velice oddaný svému pánovi, proto hůře snáší změnu majitele.

Vzhled

Je to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoid s krátkým prutem či zcela bezocasý. Je harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký. Celek je kompaktní a silný, ovšem bez jakéhokoli sklonu k lymfatičnosti, zůstává dostatečně elegantní. Je to pes temperamentní, jeho pohled je živý a výraz inteligentní. Představuje typ malého „zavalitého COBA“ (cob je bretaňské plemeno koní – p.p.), plného energie, v jeho chovu je tato zavalitost cílevědomě požadována a upevňována šlechtiteli tohoto plemene. Hlava je mírně zaoblená. Oči jsou mírně šikmo usazené, jejich barevný odstín ladí s barvou srsti, preferován je tmavý. Uši jsou vysoko zavěšené, trojúhelníkové, spíše širší než delší. Krk je středně dlouhý a svalnatý. Ocas je vysoko nasazen, nesen horizontálně, nebo mírně svěšený, je často velmi pohyblivý, je li pes aktivní či pozorný. Bretaňský ohař se může narodit bezocasý nebo s vrozeně krátkým ocasem. Pokud je ocas krácený, ideální délka se pohybuje v rozmezí 3 až 6 cm; nesmí být delší jak 10 cm. Nohy jsou středně dlouhé, dobře osvalené, štíhlé, schopné uběhnout i velké vzdálenosti. Srst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá. Existují následná zbarvení – bílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá). Je strakatý, barevné plotny jsou umístěny nepravidelně. Ideální výška: pro psy 49 – 50 cm; pro feny 48 – 49 cm.

Péče

Péče o středně dlouhou a přiléhavou srst není náročná. Vyžaduje ale pravidelné kartáčování, aby se udržela v perfektní kondici. Tento pes miluje pohyb a má velkou výdrž, potřebuje proto dostatečné fyzické vyžití. Na výživu nemá zvláštní požadavky. Je nutné mu pravidelně kontrolovat uši, zejména pokud se pohyboval v hustě zarostlém terénu.

Zdroje: Standard FCI N°95 /05.05.2003 /F

Rádce pro milovníky psů, Paul McGreevy, Argo, 2005

Foto: pixabay.com