Československý vlčák

Historie:

Jde o poměřně mladé plemeno, ačkoli jeho vzhled nám silně připomíná vlka. O prvním krůčku na cestě k novému plemenu můžeme mluvit v roce 1955, kdy ing. Karel Hartl poprvé zkřížil karpatskou vlčici a psa německého ovčáka. V té době ale nešlo o vytvoření nového plemene, šlo spíše o vědecký výzkum. Ten měl zjistit, zda se vzniklí potomci budou exteriérem podobat vlkovi, či německému ovčákovi. Další otázka se týkala reprodukce. U potomků se vyskytl vlčí reprodukční cyklus – feny se háraly jednou do roka. Dalším projevem přikřížení vlka byla plachost. Psi se také silně podobali vlku charakterem srsti. Další zvláštností byla jejich vytrvalost, čichové vlastnosti a orientační smysl, kde značně převýšili tito kříženci německé ovčáky. Byli odolnější vůči vedru, zimě i vlhkosti. Problém ale nastával ve cvičitelnosti prvořídních kříženců, a to kvůli výskytu agresivity. Psi hůře navazovali kontakt s jinými lidmi než byl jejich vůdce. Avšak díky svým skvělým schopnostem brzy vyvstala myšlenka o chovu nového plemene. Bylo založeno několik různých linií. Roku 1966 bylo požádáno o zapsání těchto vlčáků do plemenné knihy. Plemeno však uznáno nebylo a následovně klesl i počet jejich chovatelů. Zůstalo jen pár chovatelů v Čechách a na Slovensku. Roku 1982 vznikl v Brně Klub československých ovčáků a československý vlčák byl uznán jako národní plemeno. Uznání mezinárodní kynlogickou organizací FCI se ovčák dočkal až 13. června roku 1989.

Vzhled:

Cílem dnešního chovu je vyšlechtit plemeno středně velkého vzrůstu, vytrvalé, pohyblivé vyloženě vlčího vzhledu. K tomuto vzhledu přispívá i pružná chůze připomínající běh vlků. V chodu se tento vlčák pohybuje mimochodem. Své vlčí předky plemeno nezapře ani při sborovém vytí. Srst je žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení se světlou maskou. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí.

Povaha a využití:

Je to všestraně upotřebitelný aktivní pes věrný svému pánu. Nachází své uplatnění v záchrannářských týmech i jako rodinný pes. Potřebuje však dostatek prostoru pro uplatnění a vybití své energie.

Péče:

Jeho majitel by měl být zkušenější kynolog, který mu může dopřát dostatek sportovných aktivit a pracovních využítí. Srst, kromě občasného česání, nepotřebuje žádnou speciální úpravu.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice Sotis, www.sotis.eu