Historie:
Český fousek je původní české plemeno. Záznamy o jeho existenci pocházejí již ze 14. století, z doby císaře Karla IV. Dovídáme se o něm z dopisu Viléma Zajíce:“ Leta páně 1348 daroval král Karel IV. markraběti braniborskému Ludvíkovi k pobavení na honech psy výkonné, Canis bohemicus zvané“. Zda šlo o ohaře či honiče se z dopisu nedozvíme, ale v později napsaných dokumentech je tento název přirovnáván k názvu „český fousek“.
Roku 1882 byl zveřejněn první standard a o 14 let později byl založen v Písku spolek pro podporu ohařů hrubosrstých. Ten byl ale záhy zrušen, jednoduše kvůli tomu, že jejich spisy a dokumenty byly psány pouze v češtině a né v tehy protěžovanější němčině. Roku 1912 byl učiněn další pokus o založeni klubu, avšak jeho vývoj překazila první světová válka. Po válce, roku 1924, byl založen klub „Český fousek“, který stanovil pevná pravidla dalšího chovu a vytvořil tak českého fouska jak ho známe dnes. Po druhé světové válce se dále český fousek křížil s jinými hrubosrstými ohaři aby se rozšířila chovná základna. Standard byl i přes protest německého klubu uznán až roku 1963.
Dnes je plemeno známo a chováno jak v Evropě tak i na americkém kontinentu ale dokonce i v zemích orientu.
Vzhled:
Srst je trojího typu – měkká s hustou podsadou, tvrdá rovná přiléhající srst asi 3 –
Využití a povaha:
Je to všestranný pracovní pes, výborný stopař a aportér. Rychlost, vytrvalost a snadná ovladatelnost a cvičitelnost jsou jeho hlavní klady, díky kterým si získal přízeň nejenom na našem území. S chutí pracuje jak na poli tak v lese i ve vodě.
Není vyjímkou, že se s ním můžeme setkat v roli rodiného mazlíčka. Je přítulný a inteligentní.
Péče:
Jako u většiny loveckých psů je nutné dopřát mu dostatek přiměřeného pohybu. Srst není na úpravu náročná.
Text: Eva Černohubová
Foto: www.ceskyfousek.net
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.