Cestování do zahraničí se psem? Poprvé jsem z toho měla větší obavy než náš pes

Když jsme poprvé plánovali dovolenou u moře i se psem, přiznám se, že jsem byla nervóznější než před jakoukoliv jinou cestou. Ne proto, že bych nevěřila jemu, ale spíš sama sobě. Pořád jsem měla pocit, že určitě na něco zapomenu. Granule? Jasně. Vodítko? To je samozřejmost. Ale co když existuje něco, bez čeho nás přes hranice ani nepustí?

Nakonec jsem pár dní před odjezdem seděla u veterináře a zjistila, že největší starost vlastně vůbec není pes, ale papíry. Naštěstí jsme nic nezanedbali, jen jsem do té doby netušila, že psí pas není jen nějaká formalita. Od té chvíle si ho schovávám k našim dokladům a před každou cestou kontroluji stejně automaticky jako vlastní občanku.

Pamatuji si, jak jsem pak doma několikrát otevřela batoh, jestli jsem ho opravdu přibalila. Asi znáte ten pocit, kdy víte, že tam něco je, ale stejně se jdete podívat ještě jednou.

Od té první dovolené už jsme byli v zahraničí několikrát a časem jsem zjistila, že nejvíc člověka stresují věci, které se nakonec vůbec nestanou. Mnohem častěji řešíte úplné maličkosti. Třeba že pes odmítne pít z nové cestovní misky, protože doma má svou oblíbenou. Nebo že se rozhodne usnout přesně ve chvíli, kdy jste naplánovali delší zastávku.

Jednu chybu jsem ale udělala hned při první cestě. Měla jsem pocit, že když jedeme jen pár hodin, nemusíme tolik zastavovat. Jenže náš pes si o přestávku řekl po svém. Začal být neklidný, pořád se otáčel a bylo vidět, že už toho má dost. Od té doby zastavujeme mnohem častěji. Protáhneme se všichni, on se proběhne, napije a cesta je najednou mnohem klidnější.

Mimochodem, voda je něco, co vozím snad ve větším množství pro psa než pro sebe. V létě je auto rozpálené během chvilky a člověk si někdy ani neuvědomí, jak rychle může být pes přehřátý. Jednou jsme stáli v koloně skoro hodinu a byla jsem ráda, že jsem měla připravenou láhev navíc. Od té doby ji přibaluji automaticky.

Hodně lidí se mě ptá, jestli se pes v cizině nebojí. Upřímně? Myslím, že mnohem víc záleží na nás než na něm. Když jsme první večer dorazili do apartmánu, začala jsem hned vybalovat kufry, hledat zásuvky a řešit, kde co bude. Náš pes mezitím našel deku, kterou zná z domova, lehl si na ni a během pěti minut spal. Tehdy mi došlo, že někdy všechno zbytečně komplikujeme.

Právě proto s sebou vozím pár věcí, které jsou úplně obyčejné. Jeho deku, jednu ošoupanou hračku a stejné granule, které jí doma. Ne proto, že by bez nich nepřežil, ale změn je během dovolené dost i bez toho, aby ještě dostal úplně jiné krmení.

Co si dnes zjišťuji předem, jsou pravidla konkrétní země. Ne kvůli tomu, že bych čekala nějaké problémy, ale nechci být překvapená. Někde mohou psi na pláž jen ráno a večer, jinde mají vyhrazené vlastní úseky. Jednou jsme přijeli k nádherné pláži a až na místě zjistili, že se tam se psy nesmí. Tak jsme sedli zpátky do auta a hledali jinou. Nebyla to žádná tragédie, jen zbytečná ztráta času.

Stejně tak se vždycky dívám, kde je nejbližší veterinární ordinace. Ne proto, že bych čekala průšvih. Je to podobné jako s cestovním pojištěním. Člověk je nejradši, když ho vůbec nepotřebuje.

Když jsme začali jezdit se psem, změnil se vlastně i způsob, jak vybíráme dovolenou. Dřív jsem koukala hlavně na to, jak daleko je pláž nebo centrum města. Dnes mě mnohem víc zajímá, jestli je poblíž nějaká lesní cesta, kde se může ráno proběhnout, nebo jestli je kolem dost stínu na odpolední procházku. Zjistila jsem totiž, že nejhezčí chvíle stejně nejsou na promenádě mezi obchody, ale někde úplně stranou, kde jsme jen my, pes a ticho.

A víte co? Kdyby mi dnes někdo řekl, že mám jet na dovolenou bez něj, asi by mi něco chybělo. Jasně, cesta je o trochu delší, kufr je plnější a občas člověk řeší věci, které by jinak vůbec nemusel. Na druhou stranu mám doma psa, který jakmile uvidí cestovní tašku, začne radostí běhat po bytě. A to je asi nejlepší známka toho, že všechny ty přípravy dávají smysl.

To je pro tento týden vše, já se s Vámi loučím a zase přístí týden!

Barča z krmeni.cz