Chodí váš pes po zadních?

Pokud máte doma psa, určitě se i on naučil „hezky poprosit“. A pokud jde o menší plemeno, možná se při tom postaví na zadní. A když udrží rovnováhu, zůstane na chvilku stát ve vzpřímené poloze. Někteří z menších psů dokážou ve vzpřímené poloze pak popojít, tedy udělat pár kroků.

Proto také chovatele psů (ale i jiné milovníky zvířat) jistě budou zajímat na internetu se objevující diskuse o tom, zda některé zvířecí druhy při pohybu v prostoru pomocí svalové činnosti mohou namísto kvadrupedie (chůze po čtyřech) využívat bipedii (chůzi po dvou), podobající se chůzi člověka. Ke psům se ještě dostaneme, ale v poslední době je blogery v zahraničí diskutován hlavně případ medvědů v severeomerických lesích, kde je běžně rozšířeným druhem americký medvěd černý (baribal), u kterého měla být podle některých Američanů již prokázána bipedie, tedy chůze po dvou, podobná chůzi člověka. Zde odkaz na nejčastěji diskutované video, na kterém uvidíte chůzi severoamerického medvěda :

http://www.youtube.com/watch?v=p9alpq1D_xU

Většina z nás už někdy viděla medvědy ve filmu nebo při cirkusových vystoupeních chodit po dvou. Ale takovouto pseudobipedii (předpona „pseudo“ je odvozena z řeckého slova „pseudos“ ve významu „klamný“ či „zdánlivý“) bychom si neměli plést s bipedií skutečnou, která je vlastní nám lidem. Jestliže k tomu drezér medvěda přinutí, pak medvěd samozřejmě lidskou chůzi napodobí. Ale vždy jenom na pár metrů, po kte­ých mu začne být chůze po dvou nepříjemná a vrátí se k jeho osvědčené chůzi po čtyřech. Pokud má v napodobování lidské chůze pokračovat, musí se mu dostat dalšího podnětu od drezéra. Přičemž cvičení medvědi nejsou jediná kvadrupední zvířata, která pseudobipedii předváděla a dodnes ještě předvádějí návštěvníkům cirkusu.

Nyní ale důležitá poznámka k výše uvedenému videu, na kterém se ve volné přírodě medvěd baribal sám svobodně rozhodne pro chůzi po zadních. Původní, nesestříhané video je o zmrzačené medvědici, které chybí velká část pravé přední končetiny, což mnohdy divákům na sestříhaném videu unikne. Medvědice, která nechodí po čtyřech, ale jen po třech, si lokomoci (pohyb v prostoru pomocí svalové činnosti) po rovině ulehčuje pseudobipedalitou. V divočině se každý medvěd občas vzpíná na zadních při zastrašování, aby viděl přes překážky, nebo aby dosáhl na potravu. A jestliže je vzpřímený postoj součástí jeho běžného chování, je pochopitelné, že pak třínohý medvěd může na volném prostranství využívat pseudobipedie.

Podobně se na internetu již objevilo několik zmrzačených dvounohých psů, jejichž vzpřímená chůze (chodí pouze po zadních končetinách) připomíná chůzi lidskou. Mezi nejznámější dvounohé psy patří fenka Faith. Její fotografie oblétly celý svět a její záběry najdete v několika videozáznamech na YouTube. Ovšem lidské chůzi se nejvíce blíží chůze po dvou u goril a šimpanzů (tedy homonidů), jejichž některé svaly, pánev a kyčle mají blíže k uspořádání našeho pohybo­vého aparátu.

Pes, který chodí po zadních:

http://www.youtube.com/watch?v=EqplI66cHsI

Jak gorila postává ve výběhu a chodí jako člověk :

http://www.youtube.com/watch?v=fjV9Xd367YE

A když jsme už u té kvadrupedie, mezi málo známá fakta patří skutečnost, že jezuita Gaspar Schott v roce 1662 do své knihy Physica curiosa zahrnul i kvadrupedního divokého člo­věka, jemuž dal vědecký název Homo villafus manugradus. O existenci lidí, kteří by chodili po čtyřech, antropologové vesměs pochybovali, i když jim byly známy případy tzv. vlčích dětí, které přežily dlouhodobý pobyt v divočině jen proto, že byly přijaty nějakou zvířecí smečkou či tlupou. O tom, že mohou existovat i dospělí jedinci s pseudokvadrupedií, se vědecká obec přesvědčila až v roce 2005, kdy na akademické půdě vzbudil rozruch případ rodiny z turecké vesnice, kde žilo s rodiči a třinácti sourozenci i 5 dalších (1 bratr a 4 sestry) ve věku od 18 do 34 let, na místo klasické lidské chůze se pohybujících po čtyřech. Přičemž se jejich způsob chůze odlišoval jak od kvadrupedie malých dětí, tak i od tzv. kotníkové chůze lidoopů

Zdánlivá kvadrupedie těchto sourozenců se pojila s mentální retardací. Jejich rodiče jsou blízcí příbuzní a někteří genetici předpokládali, že svým dětem předali velmi nezvyklou kombinaci genů, která měla způsobit jejich tzv. zvířecí chování. Proto je také označili za zdroj zajímavých informací o lidské evoluci, i když zde ve skutečnosti nešlo o nějaký návrat k původní kvadrupedii dávných předchůdců člověka, ale jen o pseudokvadrupedii, s největší pravděpodobností zapříčiněnou mikrocefalií a postižením vestibulárního aparátu. Případem novodobého Homo villafus manugradus se zabývá dokumentární film z produkce televize BBC, nazvaný Rodina, která chodí po čtyřech. Zde uvádím odkaz, na kterém je možné celý tento zajímavý dokument shlédnout:

Jak lidé chodí po čtyřech :

http://www.youtube.com/watch?v=Jwiz-yhLpT0

Text: Karel Wágner, http://karelwagner.blog.idnes.cz