V životě našich čtyřnohých kamarádů hrají nejdůležitější roli vjemy, které jim zprostředkuje jejich nos. I z tohoto důvodu můžeme ze psů vycvičit úspěšné stopaře a pomocníky v nejrůznějších oblastech, kde čich hraje hlavní roli.
Psi mají velmi jemný čich. V porovnání s člověkem je náš čich v podstatě zakrnělý. Co pro nás znamenají oči, znamená pro psa nos. I proto se někdy říká, že pes „vidí“ čenichem. S pomocí čichu rozeznává, kde v ulici hárá fena, kudy jeho psí kamarád šel na procházku, kde si soused založil kompost atd. Nemůžeme se tedy divit, že pes při každé procházce vše důkladně prozkoumává svým čenichem. Na ulici ho zajímá tisíce různých pachů, které ulpívají na chodníku, v trávě, na obrubnících atd. Pokud chce pes ucítit nějaký pach obzvlášť zřetelně, začne čenichat (větřit) silným, rychle opakovaným nadechováním. Tím, jak nozdrami nasává vzduch, se pachy dostávají na čichovou sliznici. Kdychom porovnali velikost této sliznice u člověka a u psa, tak pes z toho vychází jako absolutní vítěz. Má tuto sliznici skoro padesátkrát větší než člověk. U německého ovčáka je na ní asi 250 milionů čichových buněk, zatímco člověk má asi jen 5 milionů těchto buněk.
Neocenitelné služby
Psí záchranáři prokazují neocenitelné služby při hledání osob pohřbených pod lavinami, v sutinách zřízených domů po zemětřesení, výbuchu a jiných katastrofách. Psi se osvědčili také jako „živé detektory“ při zjišťování unikajícího plynu z poškozeného potrubí. Například ve Finsku, které je bohaté na nerosty, využívají psy dokonce při vyhledávání rudných ložisek. Slavný byl pes Lari, kterému se podařilo během jediného roku objevit okolo tisíce menších ložisek v hloubce do šesti metrů. Někdy byla tato ložiska zakryta ještě metrovou sněhovou pokrývkou.
Diamant kuchyně
Ve Itálii, Francii, či Španělsku hledají psi zase kulinářský poklad - lanýže! Tyto velice chutné houby se vyskytují jen v některých oblastech a zrakem je nelze objevit. Nic neprozrazuje jejich výskyt, rostou totiž až třicet centimetrů pod zemí, většinou pod kořeny dubů. Jejich naleziště prozradí vycvičenému psovi jen jejich originální kořenná vůně. Jídla s lanýži se považují za velkou delikatesu. Nejdražší a nejžádanější lahůdkou jsou takzvané Piemontské lanýže, neboli podzimní bílé, které rostou v Itálii v okolí městečka Alba. Jejich cena za kilogram se může vyšplhat až na 3500 eur. Dříve se lanýže vyhledávaly pomocí prasat, která byla stejně úspěšná jako psi, ale měla jednu velkou nevýhodu: příliš mnoho vzácných hub sama sežrala. V současnosti jsou největší specialisté na vyhledávání psi italského plemene Lagotto Romagnolo. Psi, kteří lanýže hledají, se tomuto umění cvičí už od malička. Jak probíhá výcvik? Tříměsíčním štěňatům se rozhází po zemi drobečky lanýžů a pejskové je očichávají, hrají si s nimi a mohou je i jíst. Zhruba půlročním psům se zahrabávají kousky lanýžů, přibližně 5 cm pod zem. Později už se psi učí hledat vzácné houby přímo v lese společně se zkušenými jedinci. Dokonce i v České republice roste 16 druhů lanýžů, jejich sběr je ale přísně zakázaný.
Zdroje: Peter Teichmann, Psi, Zahraniční literatura, 1990;. internet
Foto: pxhere.com
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.