Čivava

Historie
První záznam o čivavě jako o samostatném plemeni byl pořízen roku 1884, kdy ji podnikaví Mexičané v pohraničních obchodech začali prodávat turistům. Drobným psům se říkalo mexicko-texaští a arizonští psi, podle toho, čí byla půda, na které obchody stály. Postupně však byla stále pevněji spojována s mexickým státem Chihuahua. Nelze přesně určit, jak toto plemeno vzniklo. Jedna teorie uvádí, že jejím předkem byl pravděpodobně "Techichi", malý pes mexických Toltéků a Mayů. Předpokládá se, že tito psi žili v divočině dříve, než byli chyceni a domestikováni. Další teorie uvádí, že čivava je potomkem evropských psů, kteří se za moře dostali s kolonizátory. Podle této teorie byl jejím předkem malý kontinentální španěl se vztyčenými ušními boltci. Jiná teorie zase tvrdí, že čivava je potomkem psů z Číny, kteří se do Ameriky dostali na obchodních lodích. K vyšlechtění dlouhosrsté variety byli zřejmě použiti trpasličí špicové a papilloni. Krátkosrstá čivava byla údajně vyšlechtěna přikřížením manchesterského toy teriéra. Do roku 1915 bylo v USA zapsáno 30 čivav a počátkem 70. let jejich počet stoupl na více než 25 000. Mezinárodní kynologická organizace FCI uznala standard pro plemeno čivava roku 1942.

Povaha a využití
Čivava je rodinný pes. K celé rodině přilne velmi silným poutem. Je inteligentní s roztomilým, přítulným a přátelským chováním. Nezapře své lovecké sklony. Tak jako každý pes, tak i čivava potřebuje mít jasně určené místo v rodinné hierarchii, jinak má sklony převzít velení. Vzhledem je to typicky společenský pes, avšak nesmíme se nechat zmást. I přes svou velikost je to velmi odvážný pes. Díky své odvážnosti se nebojí ani větších psů, i když přednost dá mnohem radši psům podobné velikosti. S ostatními domácími zvířaty vychází velmi dobře. Tento psík je velmi hravý a má rád děti, ale hodí se spíše k dětem odrostlejším, které pochopí, jak se k němu mají chovat a které mu neublíží. Vhodným sportem, které můžou děti s čivavou dělat, je agility.

Vzhled
Čivava má kompaktní stavbu těla. Hlava je mírně zaoblená s prodlouženým temenem a lebka má výrazný tvar jablíčka. Oči jsou velké a kulaté. Uši jsou poměrně velké, nápadné a vztyčené. Tělo je krátké s rovným hřbetem. Jeho mírně dlouhý ocas, který nese vysoko vztyčený, je buď ohnutý, nebo do půlkruhu zatočený se špičkou směřující k bedrům. Toto plemeno se objevuje ve dvou varietách - krátkosrsté a dlouhosrsté. U krátkosrstých psů je srst na celém těle krátká a přiléhající, na krku a na ocase může být delší. Srst dlouhosrstých čivav je jemná a hedvábná, rovná nebo mírně vlnitá s nepříliš hustou podsadou. Na uších, zadní straně končetin a na ocase tvoří třásně. Přípustné jsou všechny barvy srsti v různých odstínech a kombinacích.

Péče
Nároky na prostor jsou velmi malé, proto je to ideální pes do malého bytu. Čivavy se dokážou pohybovat velmi rychle, ale poměrně brzy se unaví, proto nejsou schopny velkých výkonů či dlouhých túr. Dalším rizikem je jejich nepatrný vzrůst, který může vést k řadě úrazů. Velmi nebezpečné jsou zlomeniny, ke kterým může dojít prakticky všude. Problémem pro tyto psy jsou vyšší schody a v neposlední řadě také velký psí kamarád, který je může zalehnout nebo packou způsobit nějaká zranění či pohmožděniny. Čivava by měla být chráněna před prochladnutím.

Text: Ivana Pospěchová
Foto: chovatelská stanice čivav HEART OF EUROPE
www.endy33.estranky.cz