Clicker - mýty a omyly

Protože se clicker rozšiřuje mezi pejskaři poměrně rychle, aniž by si o něm někteří noví uživatelé zjistili všechno potřebné, pochopí často výcvik s ním špatně nebo v něm dělají chyby, kvůli kterým jim funguje špatně nebo vůbec a svoje omyly šíří dál… Až se někdy člověk diví, co všechno se napovídá a takové malé krabičce, co dělá "klik".

I když nechci psát znovu všechno, jak a proč se clicker používá, napíši to alespoň ve stručných bodech, zbytek si můžete dohledat na odbornějších stránkách, jako jsou třeba stránky Karen Pryor (www.clickertraining.com).

1) Klikne se a dá se psovi pamlsek. Čím rychleji se odměna podá, tím spíše si spojí klik = bude ňamka. Pamlsek musí být samozřejmě něco, co psovi hrozně chutná, aby si neříkal "zase se mi kliká, no hrůza, budou do mě cpát nějaké blafy, fuj."

2) Psovi se kliká za chování, které se nám líbí. Většina psů má tendenci nám nabízet nějaké cviky, které umí a za které jsou často odměňováni - sedni, lehni, štěkej...

3) Pes má tendenci opakovat chování, za které byl odměněn a neopakovat chování, za které odměněn nebyl, protože by plýtval energií.

4) Klik řekne psovi, že přesně za to, co dělal v okamžiku, kdy se mu kliklo, dostane pamlsek. Čím přesnější je klik, tím přesněji může pes chování zopakovat.

5) Za každý klik je pamlsek. Reakce na clicker je podmíněná a bez obnovování by se vytratila.

6) Při výcviku se minimálně mluví a pohybuje. Povel se přidá ke cviku až tehdy, když cvik pes provádí přesně podle psovodova přání.

Mýtus č.1: Klik není pro psa odměnou, tou je přece pochvala.

Klik ani nemá být tolik pochvalou, jako informací, že to, co dělá, je žádoucí a bude to odměněno. Během výuky, tedy fáze, kdy se pes snaží přijít na to, za co klik dostane, se nechválí a vůbec nemluví proto, že pes potřebuje přemýšlet, a když na něj budete mluvit, bude se soustředit na to, jestli nezachytí nějaké slovo, které zná, místo toho, aby přemýšlel nad cvikem. Jak byste se cítili vy, kdyby vám do učení pořád někdo kecal? Zároveň to ale neznamená, že se nechválí nikdy. Jakmile pes problém vyřeší, kliknete a odměníte a začnete chválit, chválit, chválit, vyprávět mu, jaký je úžasný, chytrý, šikovný a že mu na celém světě není rovno… Když uvidí, jakou z něj máte radost, bude ho to motivovat k další práci.

Mýtus č.2: Slovní pochvala přece stačí.

Klik je rychlejší než slovní pochvala (je jednodušší mít pořád prst na plíšku clickeru než mít pořád na jazyku hhhhhhhhhhhhhh-hodný) a také přesnější, bez emocí. Psi hodně reagují na naši intonaci, ale pro nás je hodně těžké ji pokaždé udržet stejnou, každou minutu, den, měsíc, roky. Můžeme mít špatnou náladu a hned zní pochvala jinak, než když jsme veselí. Samozřejmě by člověk v takovém stavu neměl cvičit, ale i tak musí psa pochválit, třeba za přivolání na procházce. "Hodný" navíc řekneme kolikrát v obyčejné konverzaci nebo jím chlácholíme psa, který je třeba nervózní. Kdežto klik je jedinečný.

Mýtus č.3: Pes nepozná, že jeden klik je sedni a dva lehni.

To skutečně nepozná, protože klik není ani povel, ani pochvala, ani odměna. Klik je hlavně informace, kterou se psovi označuje správné, žádoucí chování. Někdo používá clicker pro přivolání (ale nepoužívá ho při ničem jiném), protože pes na něj krásně reaguje a přiběhne kdekoli odkudkoli. Proč? Protože to je jasný signál a je naučený, že přichází odměna, tak si pro ni přiběhne. Neznamená to pro něj "za to, co děláš, budeš odměněn", ale je zvyklý na "Hele, Alíku, mám pro tebe ňamku!" Jestli má Alík rád pamlsky, proč by se flákal? Kdyby lidi dávali ňamky za každé "pocem", pes by jim na to reagoval stejně dychtivě.

Mýtus č.4: Pamlsky se za klik dávají jen na začátku a pak už ne.

To už se mi taky párkrát stalo, že si mi lidi pochvalovali, že když budou cvičit s clickerem, nebudou muset odměňovat psa pamlsky. Tak to ale nefunguje! Jak už jsem psala, klik není pochvala ani odměna, říká se jím, že chování psa je správné a dostane za něj odměnu. Pokud nebudete odměňovat, pes si časem clickeru přestane všímat - oslabí se podmíněný reflex. Výhoda clickeru je v tom, že nemusíte dát pamlsek za dané chování hned, pes díky kliku ví, za co je odměňován, ale pamlsek musíte dát vždycky.

Mýtus č.5: Když se bude dávat po kliku pořád pamlsek, pes pak nebude cvičit bez pamlsku.

Na clickeru shledávám velkou výhodu i v tom, že nemusím mít pamlsek fyzicky u sebe a pes přesto maká jako šroub. Většinou cvičím tak, že mám pamlsky (případně hračku) někde položené, nechám psa, ať se snaží, a když mu kliknu, dojdu pro odměnu. Pes rychle pochopí, že když bude čekat, až mu někdo nabídne pamlsek, tak se nedočká, zato když se bude snažit, má mnohem větší šanci z nás něco vymámit. Učí se tak být ve výcviku aktivní a ne pasivní. První varianta je pro nás vždycky výhodnější, protože je radostnější a rychlejší. Jsou ale věci, které odměňuji vždycky - třeba přivolání nebo čekání před vstupem do silnice. Jsou to pro mě zásadní věci a chci, aby pes pro jejich splnění udělal maximum. Když je splní, zaslouží si odměnu.

Mýtus č.6: Na závodech clicker mít nemůžu a bez něj pes nebude cvičit.

Můžete mít na závodě pamlsky? Na mnohých závodech nemůžete psa ani pochválit slovně. Naučit psa, aby cvičil i s minimem pamlsků a pochval se učí stejně, jako když se učí cvičit bez clickeru. Odstraňujte z tréninku clicker, když si pes je jistý cvikem a nepotřebuje ho pořád potvrzovat kliknutím a když ho stabilně provádí dobře. Nahrazujete ho postupně slovní pochvalou. Protože pes už vlastně ví, jak má cvik vypadat, nevadí, že slovní pochvala není tak přesná jako clicker. Okamžiky, kdy přijde slovní pochvala a kdy klik vybírejte náhodně, aby pes nenašel nějaký vzorec a kvůli němu komolil cvik (když budete například střídat klik a pochvalu po jednom, pak pes může dělat sudé případy jinak než liché). V okamžiku, kdy jedete na závody, už předpokládám všechny cviky umíte, takže nebudete potřebovat clicker.

Mýtus č.7: Pes přece nemůže udělat cvik, když mu neřeknu povel.

A když mu ho řeknu, pes udělá cvik, který předtím nikdy v životě nedělal? Podle řeckých filosofů se lidé rodí s povědomím o světě, na které si časem "vzpomínají", ale i kdyby se tak rodili psi, určitě se jejich povědomí netýká toho, že sedni znamená "sedni si na zadek" a ke mně je pro "ať jsi, kde jsi, přiběhni ke mně a sedni si". To všechno musíme psy teprve naučit, a když řeknete psovi "sedni", a pak mu budete tlačit na zadek a hlavu zvedat za obojek vzhůru, co se na sedni naučí? Naučí se "páníček mi sahá na zadek a tahá mě za hlavu". I když zvolíte bezkontaktní metodu a psovi řeknete "sedni", a pak ho lákáte, aby zvedl hlavu za pamlskem, a tím si sedl, pes se na sedni naučí „pilovat“ vám prsty, aby získal pamlsek. Povel můžete přidat až v okamžiku, kdy pes cvik předvádí přesně tak, jak chcete, například když si sám od sebe sedá.

Mýtus č.8: Pes nepozná, který cvik má udělat, když mu neřeknu povel.

Většinou se cvičí jen jeden nový cvik, již naučené cviky mají pochopitelně své povely, na které pes slyší. Rozhodnete se, který cvik chcete právě cvičit a buď čekáte, až ho pes sám někdy náhodně předvede a za to mu kliknete (zachycení - capturing), nebo ho do cviku navedete pamlskem a za to mu kliknete (vedení - luring), nebo klikáte za každý pohyb, který psa přiblíží k výslednému cviku, až nakonec dokáže předvést cvik celý (formování - shaping). Nejlepší se mi zdá psa párkrát do cviku navést pamlskem a pak stát a čekat, až něco zkusí sám. Příkladů shapingu můžete na blogu katachyon-training.blog.cz najít spoustu, dělám tak téměř všechny cviky dogdancingu, stejně jako zóny nebo slalom v agility.

Text: Kateřina Lerlová

katachyon-training.blog.cz

www.lerl.info