Dají se psi obelhat?

Psi člověka pozorně sledují, vnímají jeho signály a neustále se od něj učí i mimo formální výcvik. A sociální informace zpracovávají obdivuhodným způsobem. Nedávný experiment ukázal, že jsou schopni dokonce rozpoznat, když jim lidé lžou. Zvlášť když se to týká jídla. 

V článku publikovaném v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B tým vědců z univerzity ve Vídni popisuje jednoduchý experiment, který prováděl se stovkami psích „dobrovolníků“. Vědci zkoumali, zda psi rozlišují mezi pravdou a „falešnou vírou“. Ludwig Huber a jeho kolegové vycvičili 260 psů různých plemen, aby našli skryté jídlo v jedné ze dvou zakrytých misek. Během pokusu se psi naučili dát na radu neznámého člověka při výběru, která ze dvou misek obsahuje skrytou pochoutku. Člověk „komunikátor“ se dotkl misky s jídlem, pohlédl na psa a řekl: „Podívej, je to velmi dobré!“ Zdálo se, že psi této nové osobě důvěřují, když spolehlivě sledovali její signály. Dodržováním této rady pak dostali pamlsek. Následně se pravidla změnila. Tým výzkumníků nechal psy sledovat, jak jiná osoba přesouvá jídlo z první do druhé misky. Komunikátoři byly buď ve stejné místnosti, a také byli svědky výměny, nebo chyběli, a tak nemohli vědět, že jídlo bylo přesunuto. V obou případech komunikátoři později doporučili první misku, která však byla prázdná. 

Malé děti jsou důvěřivější
V předchozích verzích tohoto experimentu s dětmi mladšími pěti let, makaky nebo šimpanzi reagovali účastníci zvláštním způsobem. Pokud při výměně potravy chyběl člověk „komunikátor“, bylo zřejmé, že nemůže vědět, kde se pamlsek skutečně nachází. Děti, šimpanzi nebo makakové proto obvykle ignorovali komunikátora, který jim upřímným, ale zavádějícím způsobem poradil, kde se jídlo nachází. Pokud však byl komunikátor v místnosti a byl svědkem výměny, ale přesto doporučil první (nyní prázdnou) misku, malé děti a primáti skutečně mnohem častěji poslechli vědomě lživý návrh komunikátora, a volba padla na prázdnou nádobu. Podle výzkumníků to může být způsobeno tím, že děti a primáti věřili komunikátorovi více než důkazům, které viděli na vlastní oči. K velkému překvapení výzkumníků však psi v novém pokusu komunikátorům, kteří lhali, tolik nedůvěřovali. Polovina psů by se řídila lživou radou komunikátora, kdyby komunikátor nebyl svědkem výměny potravy. Ale přibližně dvě třetiny psů ignorovaly komunikátora, který byl svědkem výměny jídla, a přesto doporučoval nyní prázdnou misku. Tito psi místo toho šli k misce naplněné potravou a na komunikátora už nespoléhali. Zajímavé byly i plemenné rozdíly. Teriéři byli nejen nezávislejší na signálu komunikátorů bez ohledu na stav, ale také reagovali opačně na scénáře ve srovnání s ohaři, retrívry, molossoidními plemeny a border koliemi. Teriéři byli jedinou skupinou plemen, která se chovala jako děti a lidoopi testovaní v předchozích studiích s podobným paradigmatem. 

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B, DOI: 10.1098/rspb.2021.0906
https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2021.0906
Fotka od dendoktoor z Pixabay