Dalmatin

Historie

Nevíme zcela přesně kde a jak začal chov Dalmatinců. Ovšem jeho kořeny sahají pravděpodobně do Dalmácie na podbřeží Jaderského moře. Dnešní typ dalmatina byl vyšlechtěn v Anglii, kde byl držen u dvora. Říkalo se mu i kočárový kůň. Dodnes má dalmatik velmi kladný vztah ke koním, které rád následuje. Jeho obliba v Anglii mimořádně vzrostla po roce 1959, po prvním zfilmování knihy Dodie Smith Stojedna dalmatinů. Roku 1978 získal jistý dalmatik FanHillFaun prestižní titul nejlepšího psa Cruftovy výstavy a to byl další úspěch, který posunul dalmatina o něco výše v žebříčku oblíbenosti.

Využití a povaha

Dnes se dalmatin vyskytuje převážně v roli domácího mazlíčka či chcete-li psa přítele člověka. Jedná se bystré inteligentní a hbité plemeno. V zahraničí bývá i oblíbeným plemenem pro psí výstavy, méně tomu je však v České republice. Ačkoli patří do skupiny honičů v lovu prakticky již využíván není. Povahou je to vyrovnaný a inteligentní společník.

Vzhled

Pokud snad někdo neví, jak dalmatik vypadá stačí se kouknout na jeden obrázek a jeho podoba se Vám vryje do paměti. Je to plemeno, které si snad nelze s žádným jiným splést. Vděčí za to svému charakteristickému tečkování. Základní barva je bílá, na které se pak vyskytují černé, či játrově zbarvené jasně ohraničené tečky. Nikoli stříkance jako je tomu třeba u ohařů. Tečky by měly být pravidelně rozložené a o něco menší na končetinách. Srst je krátká a přiléhavá. Kohoutková výška se pohybuje okolo 60 cm a váha kolem 30 kg. Tělo je pružné a poměrně dobře osvalené.

Péče

Jedná se o živého aktivního psa, který vyžaduje svou energii vybít. Chození na procházky, běh u kola či jiné sporty z něj dělají velmi šťastného člena rodiny. Kvůli jeho krátké srsti jej není dobré nechávat celoročně venku. Jedním z neduhů plemeno je občas se vyskytující hluchota.

Text: Eva Černohubová