Grifonci

BRUSELSKÝ GRIFONEK

BELGICKÝ GRIFONEK

BRABANTÍK

Historie

Krátké shrnutí podle standardu: Tato tři plemena (bruselský grifonek, belgický grifonek a brabantík) pocházejí z malého hrubosrstého plemene nazývaného „smousje“, které bylo po staletí chováno v okolí Bruselu. V 19. století vnesení krevních linií king charles španělů ruby a mopsů vytvořilo krátkou černou srst a upevnilo současný typ plemene. Tito malí psi jsou dobří hlídači a byli chováni pro střežení kočárů a ochranu stájí před hlodavci. V roce 1883 byli první bruselští grifonci zaregistrováni v L.O.S.H (Plemenná kniha sv. Huberta). Jmenovali se Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Kolem roku 1900 se stali velmi populárními, společně s dalšími plemeny, díky zájmu belgické královny Marie-Henriety. Mnoho jedinců bylo vyvezeno a pomáhalo tak rozšíření a zvýšení popularity plemene.

Povaha a využití

Jsou to vyrovnaní malí psi, inteligentní, pozorní, hrdí, velmi oddaní svému majiteli, ostražití. Nejsou ani bázliví ani agresivní. Jsou temperamentní, zvědaví, nebojácní, veselí a vždy připravení rozveselit svého pána. Díky své přirozené dobromyslnosti dobře vycházejí s ostatními psy a kočkami. Charakteristická je i jejich přítulnost, obratnost, zvědavost, skotačivost a radost ze života. Jsou to společenští psi, kteří ovšem nejsou jen ozdobou gaučů, dobře se uplatní také v agility nebo canisterapii. Dokážou být vášniví aportéři.

Vzhled

Společenské plemeno celkově působící dojmem malého, kvadratického a silného psa s dobrou kostrou, ale zároveň elegantním pohybem i stavbou. Přitahují pozornost svým téměř lidským výrazem. Obě plemena grifonků jsou hrubosrstá a odlišují se vzájemně barvou, zatímco brabantík je krátkosrstý.

Hlava je nejcharakterističtější a nejnápadnější částí těla. Je poměrně velká v porovnání s trupem a má téměř lidský výraz. U grifonků je srst na hlavě hrubá, odstávající a rozcuchaná. Nad očima, na tlamě, lících a bradě je delší, což vytváří ozdobu hlavy. U brabantíka tlama vypadá delší, protože je bez ozdobné srsti.

Spodní čelist se stáčí vzhůru, je široká, nikoliv špičatá a vybíhá před horní čelist. Plemeno má předkus a řezáky v obou čelistech mají být pravidelně uloženy v rovné řadě, s horními a spodními zuby zcela rovnoběžnými. Je třeba dávat pozor, aby nechyběly žádné řezáky.Ústa musí být těsně sevřená, neukazující ani zuby ani jazyk.

Oči jsou osazené daleko od sebe, velké a kulaté, nikdy však vypouklé. Uši jsou malé, vysoko nasazené, s dostatečným prostorem mezi nimi.

Srst: bruselský grifonek a belgický grifonek jsou hrubosrstí a mají podsadu. Srst je přirozeně hrubá, mírně vlnitá, nikoliv kudrnatá, je trimovaná. Srst musí být dostatečně dlouhá, aby mohla být ohodnocena její struktura. Příliš dlouhá srst narušuje siluetu a je nežádoucí. Hedvábná nebo vlněná srst je závažnou vadou.

Brabantík je krátkosrstý. Srst je hrubá, přiléhající a lesklá, nejvýše 2 cm dlouhá.

Ozdobná srst na hlavě: u grifonků ozdobná srst na hlavě (vousy a knír) začíná pod osou nos-oči a jde od jednoho ucha k druhému, pokrývajíc tlamu a líce hustou srstí, která je delší než srst na zbytku těla. Nad očima musí být srst delší než na zbytku lebky, čímž vytváří obočí.

Barva: Bruselský grifonek: červená, červenavá; trochu černé je tolerováno na ozdobné srsti na hlavě.

Belgický grifonek: černý, černý s pálením.

Brabantík: Akceptovány jsou stejné barvy jako pro grifonky. Má tmavou masku.

Hmotnost: v rozsahu od 3,5 do 6 kg.

Péče

Péče o srst bruselských a belgických grifonků je náročnější než u barbantíků. Jejich hrubá srst se totiž musí trimovat (nožem, pilkou na železo, nebo palcem a ukazovákem) nejméně dvakrát za rok. Nejvhodnější doba je na jaře, kdy se zbavuje zimní srsti a koncem léta, aby nasadil teplejší kožíšek (příprava na zimu).

Zdroj. F.C.I.-Standard č. 80 (81) (82) / 05.05.2003 / GB