Hovawart

Svým ladným krokem kolem vás proplouvá nádherný velký pes s krásnou, dlouhou a lesklou srstí, oči stále upřené na majitele a ocasem šťastně mává ze strany na stranu. A vy si říkáte, co je to asi za plemeno? Tuhle otázku slýchává poměrně často každý majitel hovawarta. Už dávno to ale v České republice není neznámé a málopočetné plemeno, jak by si mnozí mohli myslet. V posledních pár letech se u nás chov hovawartů posunul výrazně kupředu. Stále více lidí si tohoto úžasného psa pořizuje nejen kvůli jeho majestátnímu vzhledu, ale i díky jeho všestranné povaze.

Historie
První zmínky o plemeni hovawart se objevují již ve středověku – v roce 1280 v právním spise Sachsenspiegel. Název hovawart se vyskytuje i v literatuře ze 13. a 14. století, kde zároveň s vyobrazením byl zmíněn i popis tohoto plemene. V roce 1473 vyšlo přírodovědecké dílo Heinricha Mynsingera, v němž autor zařazuje hovawarta mezi pět ušlechtilých plemen psů a staví ho na úroveň psů loveckých a chrtů. Zároveň však uvádí, že hovawarta mimo jiné používá k vystopování zločinců. Na konci 19. století už ale nikdo nedokázal říct, jak původně vypadal. Částečně je jeho historie, stejně tak jako plemen podílejících se na jeho vzniku, zahalena rouškou tajemství.

Znovuobjevení po 1. světové válce
Plemeno středověkého hovawarta bylo časem pokládáno za zaniklé. Začátkem minulého století si však někteří kynologičtí odborníci povšimli, že ve vysokohorských údolích v různých částech Evropy se vyskytují psi, kteří jsou značně podobní oněm středověkým hlídacím psů. Využití tohoto poznání ale dozrálo až po první světové válce. Našlo se několik nadšenců, kteří se ujali regenerace ve snaze přiblížit se původnímu prototypu středověkého hovawarta. Ověřili si, že se ve vysokohorských údolích vyskytují psi původního zjevu a to zvláště v Alpách, Dalmácii, Jugoslávii, Maďarsku, Pyrenejích, rumunskýchn Karpatech, v oblasti Transylvánských Alp a dokonce v okolí Káhiry. Reginald Grimer vyslovuje názor, že hovawart zřejmě představuje upevněný základní typ, který se výrazně prosazuje, jestliže se mezi sebou kříží různá plemena i kříženci.

Dnešní hovawart
Za novodobého tvůrce hovawarta je všeobecně považován Kurt F. König, i když v přípravné fázi spolupracoval se svým otcem Bertramem Königem. A právě on zachytil na fotografi ích z počátku
minulého století psy typem velmi připomínající dnešního hovawarta. Plemeno bylo oblíbené jak u sedláků, tak i německých aristokratů. Středověký název plemene vypovídá zároveň o jeho původu i využití. Jde o německé složené slovo z výrazů Hof-dvůr a warten-hlídat, což znamená označení pro hlídače dvorů. Plemeno prošlo celkem třemi sériemi své „rekonstrukce“ a to do roku 1914, od roku 1918 a od roku 1952. Vlastní čistokrevný chov začal v roce 1922 a jako plemeno byl t oficiálně uznán v roce 1937. Rok předtím byla založena plemenná kniha. V roce 1984 byla zejména z důvodu jednoduššího řízení chovu a toku informací založena Internationale Hovawart Föderation IHF (Mezinárodní federace hovawartů). V bývalé ČSFR byl první vrh štěňat zapsán dne 10. 3. 1986 v chovatelské stanici „Z Páralovy zahrady“ pana Ing. Luďka Nováka. Samostatný klub majitelů a chovatelů plemene hovawart byl založen po tříletém úsilí dne 31. 3. 1990. V dnešní době se plemeno úspěšně rozvíjí v ČR i v zahraničí. Ročně se počty hovawartů zvedají asi o 500.

Povaha
Hovawart je jedním z mála psů, který si zachoval „původní“ reakce. Má řadu charakteristických zvláštností a povahových projevů. Je to dáno tím, že u něj nedošlo k „přešlechtění“ tak jako u jiných plemen.

Přirozený hlídač
Hovawart je velice vyrovnaný, věrný přítel a průvodce člověka, avšak citlivý na zacházení. Ve svém území je výborný hlídač, a to i bez jakéhokoliv výcviku, ostražitě reaguje na cokoliv podezřelého. Je ochoten nekompromisně zasáhnout, ale situaci předem vyhodnocuje. Zbytečně neštěká, cizích lidí si za přítomnosti svého pána ve svém teritoriu nevšímá. K cizím se mimo své teritorium chová s odstupem, nedůvěřivě, ovšem v žádném případě je nenapadá! Ba naopak lze konstatovat, že jeho práh dráždivosti je poněkud výše, jako by si byl vědom své síly, kterou však nikdy nezneužívá. Vypadá to jako by byl vždy „nad věcí“. Takže mezi nimi najdete hlídače, nikoliv agresivní psy. Agresivita jim totiž není vlastní.

Rodinný i pracovní pes
Je mimořádně vázaný na rodinu, se kterou by měl mít trvalý kontakt. Rodinu považuje za svou „smečku“, a proto ji hlídá a ochraňuje. Cennou vlastností hovawartů je jejich snadná ovladatelnost i přes velký temperament. Hovawarta ocení především lidé, kteří chtějí hlídacího psa, avšak nemají dostatečné zkušenosti s výcvikem. Je dobré navázat s ním spíše rovnoprávně partnerský vztah, na jehož základě ochotně, rád a trvale respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje na hrubé a násilné zacházení. Je to psí aristokrat. K ostatním domácím zvířatům bývají hovawarti velmi tolerantní.

Usilováním o pracovní výkonnost se podařilo vytvořit psa, který je snadno cvičitelný, má vynikající paměť, je značně pohyblivý a vytrvalý. Hodí se díky mimořádně vyvinutým vlohám k pachovým pracím. Je vhodný do služby (ať už policejní nebo záchranářské). Specifický přístup je však nutno volit k výcviku obrany. „Jaký si to uděláš, takový to máš…“ Těmito slovy jedné známé písničky bych přirovnala vztah majitel - pes. Hovawart je doslova a do písmene obrazem svého pána - jaký je pán, takový bude i hovawart. Sportovně založený člověk bude mít psa sportovce. Člověk který je línější, bude mít „sofawarta,“ jak říkají v Německu gaučovým hovawartům. Člověk více uzavřený do sebe, který nevyhledává příliš společnosti, bude mít stejného hovawarta. Dá se tedy říci, že hovawart se přizpůsobí jakémukoliv typu svého pána.

Vzhled a péče
Hovawart je středně velký, silný pes s dlouhou srstí. Jeho vzhled a velikost vyvolává určitý respekt, ale i přesto se zvláště dětem velmi líbí. Je přirozeně krásný. Jeho krása nespočívá v různých extrémech, jako je třeba v srsti dlouhé až k zemi, ale v majestátnosti, vyváženosti a eleganci. Plaví hovawarti vzhledem velice připomínají zlatého retrievra, avšak oproti němu mají silnou hlavu s širokým, vyklenutým čelem. Hovawarti mají mohutnější tělo a jejich záď je jen mírně spáditá. Hřbet mají rovný. Na končetinách, krku a břichu mají srst výrazně vlnitější, tzv. „krepovanou.“ Hovawarti existují ve třech barevných varietách - plavá, zlatočerná (neboli černá se znaky, černá s pálením) a černá.
Plavá: srst je lesklá, směrem ke končetinám a břichu světlejší, se stářím jejich srst může tmavnout Zlatočerná: černá srst je lesklá, znaky jsou středně plavé barvy, výrazně ohraničené
Černá: výrazně černá a lesklá srst
Péče o srst: Péče o srst hovawarta může vzbuzovat přílišné obavy, ale není se čeho bát. Srst je označována jako tzv. vlčí, což znamená že se o ni snadno pečuje. Hovawarta tedy nemusíte složitě koupat a sušit, většinou ho stačí jenom pravidelně vyčesávat.
Zákaz: Aby se nevyloučily z chovu jiné barevné variety, je zakázáno spojovat dva plavé jedince. Tím, že se spojí třeba černý se znaky a plavý, je jasně dána barva plavého štěněte, které by jinak ze spojení plavý-plavý mělo výrazně světlejší srst a v populaci by toto zbarvení mohlo převládnout, což by mělo za následek vytlačení ostatních zbarvení.

Výška hovawartů
Feny 58 – 65 cm
Psi 63 – 70 cm
Váha se uvádí v rozmezí 25 - 40 kg, ale je to velice individuální.

Péče
Hovawart je mimořádně odolný pes proti povětrnostním vlivům, proto nevyžaduje speciální péči. Je vhodný a doporučuje se na zahradu. Může se ale chovat i v bytě za předpokladu, že mu majitel poskytne dostatek možností pro vyběhání. Vzhledem k tomu, že je velice citově vázaný na svého majitele a na rodinu, doporučuje se možnost pobytu na zahradě s přístupem do domu. Krmení podáváme stejné jako jiným velkým plemenům. Ani tady nemá nějaké zvláštní požadavky. Vhodné jsou kvalitní granule pro velká plemena.

Všestranný sportovec
Pokud se chcete s vaším hovawartem věnovat nějakému sportu, nic vám nebrání. Je všestranný a zvládne vše, co ho bude bavit. Ale stejně jako u jiných plemen platí pravidlo, že psím sportům se může věnovat jedině fyzicky dospělý pes v dobrém zdravotním stavu. Jsou vhodní pro záchranářský výcvik, zvládnou i sportovní kynologii s obranou. U obrany je ale potřeba specifického přístupu k výcviku oproti ostatním plemenům. Nemají totiž takový kořistnický pud a po vyhodnocení situace jim figurant jako reálné ohrožení zrovna nepřipadá. Vše se tedy musí cvičit formou hry. Další důležitý rozdíl oproti ostatním plemenům je ten, že hovawarti dospívají mezi 2. a 3. rokem, proto na ně nesmíme příliš spěchat. Jsou i psi, kteří běhají agility, někteří se věnují dogdancingu, jiní flyballu, obedienci, dogtrekkingu nebo canicrossu a existuje ještě spousta dalších sportů, kde určitě najdete hovawarta. Jsou to také mimořádní stopaři a výborní hlídači.

Jak to je se zdravím?
Průměrná délka života je 13 let, což je na tak velké plemeno velmi slušné. Je to jednoduše plemeno se zdravým kořínkem. Jediné, na co si musíme dát pozor, stejně jako u ostatních velkých a obřích plemen, je dysplazie kyčelního kloubu.

Závěrem
Hovawart je všestranný pes, rodinný mazel, dobrý hlídač i sportovec se snadnou ovladatelností. Jeho vznešenost, nádherná dlouhá srst a povaha uspokojí i náročného člověka, kterému nezáleží jenom na povaze, ale i na vzhledu. Více informací o plemeni naleznete na www.hovawart.cz

Text: Ivana Pospěchová
Foto: Ing. Tereza Kosinová, CHS Barte Prim
Renata Hofmann, StudioRen