Ibizský podengo

Historie

Termín podengo (podenco) označuje několik primitivních plemen chrtovitých psů. O jejich příbuznosti s pravými chrty není pochyb, ovšem jen pro některé (velikostně větší) podengy se používá označení chrt (ibizský, kanárský podengo). V první polovině 20. století se běžně nazývali chrtovití psi z Afriky a Středomoří, ojediněle dováženi do Evropy, faraonští chrti. Na přelomu 70. a 80. let rozhodla Mezinárodní kynologická federace, že jedinci pocházející z Baleárských ostrovů, kteří jsou zbarvení bíle s červenými skvrnami až sedlem nebo pláštěm, případně jednotně bíle, červeně, plavě, příslušejí k plemeni ibizský podengo a že název faraonský chrt přísluší jen červeně nebo červeno-bíle s minimem bílých znaků zbarvenému chrtovitému psu z ostrova Malta. Plemeno ibizský podengo tedy pochází z Baleárských ostrovů, jeho blízkým příbuzným je portugalský podengo a kanárský podengo. Typické znaky těla všech podengů jsou vztyčené, dopředu natočené uši a vzhůru nesený, lehce šavlovitě prohnutý ocas. Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany, Kartaginci, nebo možná i Římany. Tento pes je typickým zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána od roku 3400 př.n.l.

Povaha a využití

Je svérázný, uzavřený, samostatný, nezávislý, zvídavý, často nedůvěřivý vůči cizím lidem. Zdá se, jakoby nebyl zvlášť vázán na svého majitele, i když někteří majitelé podengů nedají na jejich oddanost dopustit. Vyžaduje hodně pozornosti a kontaktu, jinak nabude dojmu, že člověka k životu nepotřebuje. Má jistý sklon k nedůtklivosti a umí člověka „přechytračit“. Nečekejte od něj bezmeznou oddanost a poslušnost, má zkrátka svobodou povahu. Rád se samostatně potuluje po okolí, dobré oplocení pozemku je proto nutností. Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných zbraní a to ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře. Je i dobrým přinašečem.

Vzhled

Hlava je dlouhá a jemná. Nosní houba je masové barvy. Tlama je jemná, dlouhá. Oči šikmo položené, malé, světle jantarové barvy, připomínající karamel. Uši vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. Krk velmi suchý. Trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška. Hřbet dlouhý, rovný a pružný. Záď velmi spáditá s viditelnou kostrou, s velmi silným pevným osvalením. Ocas nasazen nízko, dlouhý. V klidu je přirozeně svěšený, v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného zvířete. Srst hladká, hrubá nebo dlouhá srst. Barva je preferována červenobílá nebo červená nebo bílá barva. Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety. Výška v kohoutku: Psi: 66 až 72 cm. Feny: 60 až 67 cm.

Péče

Co se týče péče o srst a výživu, jedná se o nenáročné plemeno. Od majitele vyžaduje pochopení pro jeho specifickou povahu a silné lovecké pudy. Svoje lovecké instinkty, hbitost a rychlost dobře uplatní v coursingu či klasických dostizích.

Zdroje: F.C.I.-Standard č. 89 / 04.02.2000 / GB

I. Stuchlý, M. Císařovský, Chrti, Canis

Foto: pixabay.com