Irský Glen of Imaal teriér

Historie

Krátký historický přehled podle standardu: Glen of Imaal teriér nebyl stejně jako mnozí ostatní psi ze skupiny teriérů až do poloviny 19. století lovci příliš uznáván. Jedná se však spíše o staré plemeno, které bylo dlouhou dobu značně ignorováno, než o výsledek chovatelských pokusů pozdější doby. Co se místa výskytu týče, je do značné míry omezeno na ponurou oblast Glen of Imaal. Rolníci této oblasti, kteří pocházeli z vojáků a v 16. a 17. století získali jako odměnu za služby poskytované britské koruně půdu, museli uplatnit veškerou svou přirozenou chytrost a dovednost, aby v této drsné krajině přežili. Pes, který nebyl schopen se v každodenním boji o existenci prosadit při práci, nemohl být tolerován. Dlouhé hodiny musel pohánět kola a často byl nasazován proti ostatním psům v rámci pochybného sportu psích zápasů; tento obyčej však již patří minulosti. Dříve než se Glen of Imaal teriér objevil na výstavách psů, vyvíjel se po generace tvrdé práce v silného statného psa, jakého známe dnes. Irský Kennel klub toto plemeno oficiálně uznal v roce 1933 a brzy poté byl založen klub, který ho propagoval.

Co se týče spřízněnosti má glen of imaal teriér nejblíže k soft coated wheaten teriérovi. Jsou to plemena tak blízce spřízněná, že by je bylo možné pokládat za dvě délkou končetin odlišné variety jedné a téže formy. Oficiálně jsou to samozřejmě dvě odlišná plemena. Větší z nich měří v kohoutku ai 43 cm, kdežto glen of imaal teriér jen 36 cm. Tělesná hmotnost obou plemen je podobná. Velikostní rozdíl je tedy dán jen délkou končetin, které jsou u glen of imaala zkrácené.

Povaha a využití

Aktivní, živý pes, při práci je tichý. Hravý a čilý, na výzvu velmi odvážný, jinak mírný a učenlivý. Vyzařuje velkou osobnost. Díky věrné a laskavé povaze je velmi příjemným domácím psem a společníkem. Glen of Imaal se prý méně snadno vzruší než ostatní teriéři, přesto je vždy připraven k pronásledování, je-li k tomu vyzván. Tito teriéři se využívali ve své domovině jako statní, silní norníci nejen na lišky, ale i na jezevce a také při lovu na vydry. Stejně jako všichni ostatní teriéři muselo i toto malé houževnaté udržovat výskyt krys na minimu. Nyní je z něho laskavý a učenlivý rodinný pes. Svého pána rád kdykoliv kamkoliv doprovází. Pokud může, nehne se od něj. S ostatními psy vychází celkem dobře, nevyhledává rvačky, je trpělivý a jen tak se nerozčílí.

Vzhled

Středně velký pes se středně dlouhou srstí, velmi silný, na svou velikost působí hmotným dojmem. Mozkovna dobré šířky a přiměřené délky. Stop je výrazný. Tlama je silná, směrem k nosu se zužuje. Oči hnědé, středně velké, kulaté a posazené daleko od sebe. Uši malé, růžovité nebo polovztyčené při vzrušení; v klidu položené vzad. Krk je svalnatý, přiměřeně dlouhý. Trup hluboký a dlouhý, delší než činí výška psa. Horní linie je rovná. Bedra silná. Hrudník široký a silný, žebra dobře klenutá. Ocas je kupírovaný, silný u kořene, správně nasazený a vesele nesený. Štěňatům se ocasy kupírují na polovinu délky. V zemích, kde je kupírování zakázáno zákonem, je povolen přirozený (nekupírovaný) ocas. Hrudní končetiny krátké, sudovité a silných kostí. Pánevní končetiny silné a dobře osvalené. Srst středně dlouhá, hrubá srst s měkkou podsadou. Může být upravována, aby dodávala tělu úhledné linie. Barva modrá žíhaná, avšak ne přecházející do černé. Pšeničná od světle pšeničné barvy po zlatočervený odstín. Výška v kohoutku: Psi maximálně 35,5 cm, Feny: přiměřeně méně. Hmotnost psi 16 kg, Feny přiměřeně méně.

Péče

Jedná se o nenáročné, houževnaté plemeno. Hrubá srst je odolná proti špíně, je ale třeba ji občas otrimovat. Srst pro výstavy má být úhledně upravena tak, aby ukázala přednosti psa a naopak zakryla některé nedostatky Charakteristická vlastnost těchto psů je obliba vody a vlhkého počasí.

Zdroj: FCI-Standard č. 302 / 25. 04. 2001 / GB

Teriéři, I. Stuchlý- M. Císařovský, Canis