Irský teriér

Historie:

Plemeno bylo vyšlechtěno v 18. století v Irsku. Jeho předci byli irský pšeničný teriér a černo-pálený teriér. První standard plemene byl vydán roku 1878. Zahloubáme li se dále do historie, zjistíme, že irský teriér existoval již dávno před 18. stoletím, ovšem v neustálené formě. Zmínky o něm najdeme například ve starých středověkých irských rukopisech. Angličané označují toto plemeno také jako „dare devil“ – což znamená „odvážný ďábel“. Z počátku byl tento typ teriéra využíván hlavně k hubení škodné a hlídání. Odpovídala tomu jeho ostrost a nebojácnost. Našli bychom i zmínky o irských teriérech, kteří pásli stáda - jeho využití bylo skutečně rozmanité.

Povaha a využití:

Ačkoliv irský teriér se dnes již nevyužívá pro hubení škodné, můžeme jej často vidět při práci v lese či jako společníka. Ojediněle jej můžeme vidět ve službách policie či jako psa záchranářského. Jeho povaha je typicky teriéří. Dobře vychází s dětmi a je vázaný na svou rodinu. Je odvážný a troufalý, radostný a aktivní.

Vzhled:

Pes má v kohoutku do 45 cm, fena o něco málo méně. Váha se pohybuje kolem 12 kg. Krycí srst je velice tvrdá, zatímco podsada je měkčí a jemnější. Srst působí rozlámaným dojmem. Zbarvení je rezavé, od pšeničně-žlutého do jasně-červeného. Jeho hrudník je hluboký. Celkově působí pes pevným statným dojmem. Uši jsou tvaru písmene V – překlopené dopředu. Srst na uších může být tmavší barvy. Oči jsou tmavé barvy s přátelským výrazem.

Péče:

Jelikož jde původem o pracovního psa, není dobré jej nechat jen tak zahálet. Je dobré jej brát na procházky či ho zaměstnat nějakými jinými aktivitami. Srst je dobré jednou za čas pročesat kovovým hřebenem. Co se týče výstavních jedinců, je úprava srsti mírně náročnější. Výchovy musí být důsledná. Hodí se i do městského bytu.