03.01.21 Život se psem

Jak psi komunikují pohledem?

Oči neslouží pouze k vidění, ale jsou využívány i ke komunikaci. Co v psí řeči znamená zírání, odvrácení pohledu nebo mrkání? 
Přímý pohled
Přímý pohled s široce otevřenýma očima znamená často výhrůžku, výraz dominance nebo je upozorněním, že brzy přijde útok. Hrozivým fixováním pes svému protějšku ukazuje svou sílu a odhodlanost. Všimněte si, že dominantní pes se často zaměří na podřízeného jedince a přímo na něj zírá. Níže postavený pes zpravidla oční kontakt přeruší a odvrátí se, někdy si lehne s gestem podřízenosti. Pokud druhý pes na upřený pohled (něco ve stylu „já jsem tu šéf, odstup“) nereaguje, stoupá riziko konfliktu. Upřený pohled psi často využívají také při žebrání. Pes přijde k vám, když jíte u stolu, a začne na vás nebo na jídlo upřeně zírat. Je to naprosto zřejmý pokus získat vaši večeři. Při kontaktu se psy (obzvlášť s těmi cizími) se vyhněte upřenému přímému pohledu. Psům je takový pohled z očí do očí nepříjemný. Skoro u všech živočichů se upřený pohled rovná výhrůžce. Zírání z vaší strany proto může být považováno za agresi, takže se zvyšuje riziko konfliktu, u bázlivého psa to zase zvyšuje jeho vlastní strach. Proto raději nehledět na psa přímo, ale pohled „změkčete“ a skloňte víčka. 
Odvrácení pohledu
Odvrácení pohledu je známkou podřízení a někdy i strachu. Psi často odvracejí pohled, když jsou konfrontováni s dominantním psem. Většinou to znamená něco jako „Uznávám, že jsi šéf a nechci dělat problémy.“ Pes toto gesto dělá i z jiných důvodů. Někdy to může být známkou nudy. To lze pozorovat třeba na cvičišti, když je během tréninku dlouhá pauza. Psi, kteří předtím sledovali své páníčky, začnou odvracet zrak a lelkují. Tím, že jejich pozornost polevila, pohledem se začínají toulat. Pootočení hlavy je také jedním z konejšivých signálů. Psi je používají jako určitý druh komunikace. Snaží se dát jinému psovi (nebo člověku) najevo, že s ním mají přátelské úmysly a nestojí o konflikt. Když se dva psi potkají, mnohdy se oba jednou nebo i vícekrát podívají do strany a pak se pozdraví. Mají pak k sobě větší důvěru. Všimněte si také, že když chcete psa vyfotit přímo, skoro vždy se podívá do strany a vy máte zvěčněný jeho profil. Pes totiž „konejší“ přímý pohled fotoaparátu. 
Mrkání
Mrkání je přirozené a udržuje oči vlhké a čisté. Kromě fyziologické funkce poskytuje mrkání informace i o emocionálním stavu. Když je pes pozorný, mrká málo, naopak vysoký počet mrknutí prozrazuje nudu. Mrkání vyjadřuje také podřízenost. Je míněno přátelsky jako výraz pokory. Když pozorujete psy, můžete si všimnout, že jeden pes mrkáním přerušuje upjatý dominantní pohled druhého. Pokud pes pouze mrká, aniž by odvracel pohled, znamená to něco jako „Jsme si téměř rovni, ale uznávám, že šéfem jsi ty.“ Gesto plné podřízenosti je doprovázeno mrkáním a odvrácením pohledu. Ale mrknutí může být také známkou přátelství při seznamovacím rituálu. Když se v parku setkají dva psi, můžete pozorovat, že podřízený pes přijde k dominantnímu psovi a přitom je lehce přikrčený a začne olizovat vzduch v blízkosti čumáku výše postaveného psa. Pokud dominantní pes tento projev přijme, rychle dvakrát nebo třikrát mrkne. Podřízený pes na oplátku taky mrkne a pokračuje v olizování. Olíznutí je často jedním z prvních signálů, které pes vyšle. Občasné olíznutí čenichu znamená něco jako „Chci se vyhnout nepříjemnostem.“ Psi mrkají také na lidi, dělají to často ve stresových situacích nebo při strachu, třeba když se na ně pán zlobí a křičí. Mrkáním signalizují pokus o mírové řešení, často se u toho navíc olizují. Pokud chcete smířlivě odpovědět, můžete také zamrkat, pes vaši „omluvu“ rád přijme. 
Omezená oční komunikace
V důsledku šlechtění mají někteří psi omezené možnosti komunikace očima. Dlouhosrstí psi, kterým chlupy překrývají oční partie, nejsou schopni navázat oční kontakt se svými protějšky. Nemohou ani signály dobře přijímat, protože jich chlupy zakrývají výhled. I když tito psi hrozivě fixují pohledem nebo mrkají, druhý pes to sotva dokáže postřehnout. Z tohoto důvodu jsou různé zástřihy chlupů kolem očí nebo sepnutí do gumičky praktickým řešením. 
Zdroje: Stanley Coren, Co má pes na jazyku, Jak porozumět psí řeči, Knižní klub, 2001
Ronald Lindner, Co pes skutečně chce, Knižní klub, 2010
Fotka od Mylene2401 z Pixabay