Být psem v Rumunsku je peklo. Rumunové rozhodně nejsou národem pejskařů, jako jsou Češi. Hlavně kvůli tomu dosahuje populace toulavých psů kritických čísel. Tamní lidé jsou většinou k tomuto problému lhostejní. Dalo by se říci, že jejich vztah ke psům je podobný jako ke krysám.
Státní útulky čítají na stovky, někde na tisíce svěřenců, kteří jsou všem lhostejní. Pokud se Rumunům zdá útulek přeplněný, psy tam pozabíjí. A dělají to často nehumánním způsobem, protože uspávací injekce stojí peníze. A celé to má rychlý spád! Pokud se o pejska nikdo nepřihlásí, nebo si ho někdo neadoptuje, je ze zákona povoleno psa po 14 dnech utratit. Jakým způsobem? To už v Rumunsku nikdo neřeší...
Naštěstí se i v tomto pekle najde pár hodných lidí, kteří si na svých či na pronajatých pozemcích vystavěli soukromé azyly a snaží se poskytnout provizorní domov pro co nejvíce tuláčků. Ale bez zahraniční pomoci se místní dobrovolníci neobejdou. Sousedé nemají pro tuto charitu pochopení, nikdo z místních jim nedá ani pytel granulí a často volají policii a dalšími způsoby házejí těmto zachráncům klacky pod nohy. Nebýt zahraničních organizací, které pomáhají finančně a materiálně, spousta psů by už dávno nežila. Mezi organizace, jenž v Rumunsku pomáhají, patří i český spolek Heart for Romanian dogs. V roce 2013 jeho členové začali jako dobrovolníci a od roku 2017 už funguje jako zapsaný spolek. Několikrát do roka jeho členové jezdí s materiální pomocí pro soukromé azyly přímo do Rumunska. Vozí krmivo do útulků, po cestě krmí také tuláčky na ulicích i v horách. Spolek finančně přispívá na veterinární náklady, kastrace, očkování, čipování i výstavbu a opravy soukromých azylů.
Jak můžete pomoci? Dozvíte se na rumuni.cz
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.