Japan-Chin

Historie

Tento malinký pejsek je v Japonsku znám již více než 1400 let, ale jeho kořeny v Číně zasahují ještě mnohem hlouběji. Japonci si po staletí vytvářeli originální kulturu, která se hodí pouze pod posvátnou horu Fudžisan a na ostrovy kolem ní. Podle jedné staré pověsti zavítali jeho předkové do říše Vycházejícího slunce někdy v 8. století. Jako dar čínského císaře se tam prý dostali přes Koreu. Tenkrát se ještě velmi podobali svému příbuznému pekinézovi. Vysokou společnost zaujali natolik, že jim připravila ráj na zemi. Sytili je nejlepšími pokrmy a obkládali hedvábnými poduškami. Brzy byli vyšlechtěni stále menší a menší jedinci, a velmi se dbalo na to, aby byli mezi sebou pářeni pouze psíci z jednoho paláce. Tato silně příbuzenská plemenitba vedla přes mnoho generací ke stále menším a křehčím pejskům, až vyloženě k \"drahocennostem\". Dámy této společnosti je nosily v rukávech svých kimon nebo je chovaly v bambusových klíckách, jako vzácné a okrasné ptactvo. Dostávali se také do chrámů, kde jim bylo zvlášť nakloněno božstvo. Malý psík byl zobrazován na mnoha vázách, drahých předmětech i obrazech. Stal se hrdinou mnoha japonských bájí a pověstí.
Název chin se odvozuje od slova čin, což znamená vzácnost. V Japonsku jsou známí pod jménem činkoro.
První informace o Japan chinovi v Evropě se objevují již v 17. století. Tehdy je misionáři dovezli manželce anglického krále Karla II., princezně Kateřině Portugalské. Potvrzené dějiny chinů se ovšem píší až od roku 1880, kdy japonský vyslanec Sinzo Aoki přivezl párek chinů německé císařovně Augustě. Další jejich putování začíná v Anglii, odtud se dostávali do dalších částí světa. Rakousko, Švýcarsko, Německo - díky těmto státům, kde se našlo pár jedinců, toto plemeno nevymřelo, ale dokonce se rozšířilo do takové míry, že někteří chinové putovali zpět do své země, do Japonska.
U nás se Japan chin začal objevovat v malém množství na výstavách již za první republiky a ani dnes nenajdete velké množství chovatelů tohoto plemene. Bohužel, i přes vynikající povahové vlastnosti china se věnuje chovu jen úzká skupinka nadšenců

Vzhled

Celkový vzhled: malé, elegantní a hrdé plemeno s bohatou srstí. Široká a plochá hlava. Délka těla se rovná kohoutkové výšce (kvadraticky).

Velikost: kohoutková výška u psů 25cm, feny poněkud menší
Hlava: poměrně velká, lebka široká a kulatá, stop hluboký s velmi krátkým a širokým nosem. Nosní houba je široká s velkými nosními dírkami a tmavá. U psů s bílo-červeným osrstěním je přípustný nos masové barvy. Široká a krátká tlama s lehce vystupující spodní čelistí. Chrup bílý a silný, těsný předkus: klešťový skus je povolen.
Oči: velké a kulaté a lehce vystupující, hodně daleko od sebe ležící a temně černé.
Uši: trojúhelníkové a visící, s pěknou (hedvábnou) dlouhou srstí, široce nasazené.
Krk: spíše krátký, tlustý a rovný, vysoko nesený.
Trup: hrudník přiměřeně široký a hluboký, dobře klenutá žebra, krátký a rovný hřbet, široká partie beder. Lehce zaoblená záda. Břicho lehce vtažené.
Ocas: nesený na hřbetě, bohatě pokrytý hustou hedvábnou srstí. Srst je na ocasu delší než na těle.
Hrudní a pánevní končetiny: hrudní končetiny rovné a jemných kostí, zadní strana končetin od lokte dolů je pokryta hedvábnou dlouhou srstí. Loket krátký, silný a rovný. Pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené, s delším osrstěním.
Tlapy: malé zaječí tlapky, pružné polštářky. Drápy přednostně tmavé.
Pohyb: elegantní, lehký a hrdý
Srst: textura srsti: měkká, hedvábná, hladká a dlouhá. Osrstění na hlavě je krátké

celé tělo je bohatě pokryto dlouhou srstí, srst nemá příliš hladce přiléhat. Uši, hruď, pánevní končetiny a ocas jsou bohatě a hustě osrstěny. Barva srsti je bílá s černými nebo červenými odznaky

Povaha a péče

Je vybrané a zdrženlivé povahy, ale současně dobromyslný a milý.

Proč jsem si vybrala japánka?

Chtěla jsem malé plemeno, které se dá nosit na ruce nebo v tašce přes rameno. Nechtěla jsem, ale u štěkaného psíka, lenocha, strašpitala, také ne moc vlezlého, nebo psíka s dlouhou vlnitou srstí co se musí denně kartáčovat a každé 3 měsíce stříhat a tak jsem začala malá plemena sledovat. Moje nároky byli dost vysoké, a už jsem si myslela, že ani takového psíka nenajdu. Pak jsem narazila na Japan-china.

Japánek není moc rozšířené plemeno a nebýt toho, že jsem na japánčí slečnu náhodou narazila, ani bych netušila, že nějaký japánek je. Pro začínajícího chovatele a milovníka psů i koček je japan chin ideální psík. Japánek není tak krásný jako maltézáček, nebo bišonek, ale jakmile si ho pořídíte bude stejně pro vás tím nejkrásnějším psíkem. Japánek si vás získá vším co dělá jak se chová a v první řadě jak se říká i jeho údržbou.
Je to velmi klidný, milý, společenský, vyrovnaný a zároveň nebojácný psík s antidepresivní povahou. Povídá se o nich, že je tak trochu kočka a každý kdo jednou kočičku měl a pořídí si japánka hodně kočičích vlastností u toho psíka zpozoruje. Velmi miluje svého pána a nejraději polehává v klíně svého majitele. Má zvláštní schopnost, když má pocit, že by mohl obtěžovat tak se zvedne z klína a lehne si na své místečko odkud, ale bude mít svého pána stále pod dozorem, aby ho mohl ihned následovat. Pelíšek miluje na vyvýšeném místě, aby měl dobrý rozhled. Člověk si u japánka musí zvyknout, že ho má pořád někde okolo sebe. Od jiných plemen se japan velmi rád češe. Jeho srst je dlouhá, rovná, hedvábná a tudíž se nezacuchává a japánka to netahá. Srts je samočistící a to každý kdo miluje procházky ocení. Samočistící myslím tím, že opravdu vše co na procházce potkáte, ať je to listí, kaluž, bláto, sníh, prach atd. vše z něho sklouzne dřív než dojdete domů. Na rozdíl například od kouzelných shih-tzu, pudlů, boloňáčků, které čeká koupel a dlouhé sušení, protože vše co potkali na vycházce se vlepí nebo namotá do srsti a majiteli nezbude nic jiného, než psa důkladně vyčesat, vykoupat a vysušit. Kdo by pak měl náladu na delší procházku jít? Japánek si sám ošetřuje srst to je jeden z bodů kdy je velmi podobný kočce. Je velmi čistotný, svojí běžnou potřebu ( pokud nejdete ven) chodí dělat na kočičí písek. Japan nebo také japančin velmi dobře snáší děti a jiné psy. Možná právě proto je jeho výraz velmi podobný dětské nevinné tvářičce plné mimických výrazů, někdo říká, že je podoben opičce nebo gremlinc. Z jeho výrazu ihned poznáte po čem japánek touží a nebo jestli ho něco trápí. Někdy dokonce povídá a to je velmi zábavné. Toto plemeno vás překvapí svojí inteligencí a oddaností. Dokud člověk nemá japánka doma, nemůže ocenit jeho povahu a vynalézavost. Je pravda, že se nemůžete s japánkem nikdy nudit. Je to hračka, které nedojdou baterky a ještě je vám vděčná, že si s ní hrajete a hru tu japánek vyhledává a miluje. Každou vaší přízeň vám pejsek opětuje svojí neskonalou láskou a oddaností k vám. Japánek je malý a klidný proto ho můžete brát všude sebou. Když japánka necháte doma nikdy se vám nestane, že by doma štěkal, plakal, něco roztrhal nebo rozbil. Poslušně na vás počká a pak vás něžně a mile přivítá. Fenky japánků jsou obětavé maminky. S oddanou péčí a láskou se starají o své štěňátka a vychovávají je hrou, ale zároveň jsou i přísné a důsledné matky. Péče o úpravu japánka není vůbec složitá a nezabere vám skoro žádný čas. Každou volnou chviličku si japánek u vás vybere pro to, aby vám prokázal jen lásku a důvěru v něho vloženou. Pejsek nemá rád nezájem a odstrkování. Čím více mu věnujete lásky tím více on vám jí vrátí.

Text a foto: Jana Panochová
Chovatelská stanice plemene Japan-Chin z Květu Rhododendronu

www.japanchin.estranky.cz