Jorkšírský teriér

Historie:

Co se týče původu tohotu drobného teriéra, nijak se neliší od původu větších teriérů.

Dříve byl psem loveckým, krerý se využíval k hubení drobných hlodavců. Pochází ze Skotska, do Yorkshiru se dostal s tkalci a horníky, kteří jej chovali až později. Jiná varianta říá, že plemeno pochází přímo z Yorkshiru a Lancashiru.  Mezi jeho prapředky patří například sky terrier, meltézáček a dandie dinmont terier a další již neexistující formy teriérů. Jedním z nich byl waterside terrier, jak napovídá název, byl tento teriér častím pasažéram na lodích, kde byl vítaným lovcem krys. Díky lodní dobravě se tak watersideterrier dostal až do Austrálie, kde se stal východí formou pro australského silky teriera, který může yorkshira připomínat. Název yorkshire terrier vznikl až roku 1866, ovšem pes, který byl takto nazván se exteriérem výrazně lišil od dnešních „jorkšírů“. Například v druhé polovině 19. století se vyskytovali psi, jejichž hmotnost dosahovala až 7 kg, během 20 let chovu se váha plemene zredukovala až na ony 3 kg. Jak se měnil vzhled psa, měnilo se i jeho využití. Z ryze loveckého psa se postupem času stal malý přítulný společník. Toto plemeno bylo oficiálně uznáno roku 1886. Původně bylo toto plemno drženo mezi horníky, textiláři a i zloději, jak některé prameny tvrdí. Hlavním úkolem těchto drobných teriérů bylo držet co nejdál od obydlí problémové krysy a jiné drobné hlodavce. Postupem času se tento malý psích stal mazlíčkem aristokratických dam a bohatých rodin, kde již plnil funkci psa společníka.

Povaha a využití:

Ačkoli jde o plemeno velmi malé, není bojácné, ba naopak je přítulné a je vynikajícím společníkem. V neposlední řadě je to pes vhodný na výstavy, pro ty, kteří mají dostatek času na úpravu jaho dlouhé hedvábné srsti. Dnes je yorkshirský teriér využíván výhradně jako pes společenský a je hojně rozšířen po celém světě. Typická barva pro yorkieho je červená. Jen málo který jedinec se na výstavě obejde bez červené mašle na hlavě.

Vzhled:

Společně s čivavou se řadí mezi nejmenší plemena na světě. Jeho váha by neměla přesáhnout 3,1 kg, proto ho také Angličané označují výrazem „toy“ (v překladu: hračka).

Všichni příslušníci tohoto plemene se rodí s černou srstí na hřbetě. U některých jedinců srst postupem času zesvětlí až na světle modrou. Je i jedním z hlavním cílů chovu aby srst měla hezkou čistou barvu a na omak byla hedvábná. Štěňata se rodí vždy černá, šedivění – probarvování nastává po narození a může pokračovat až do stáří, jeho původcem je gen, který se označujeme „G“.

Péče:

Dlouhá lesklá srst je hlavní chloubou tohoto malého plemene. U některých ledinců můžeme vidět „botičky“ aby si pes drbáním nevyškubal srst a nezničil si tak svůj krásný vzhled. K ochraně srsti se používají taktéž papírové „natáčky“ a psí kosmetika. Rovněž kvalitní krmení je důležité pro dobrý vzhled srsti. Pokud se pejsek výstav nezúčastňuje bývá jeho srst upravována na kratší délku, úprava je pak snažší.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice Ptolemaios, www.ptolemaios.wz.cz