Jorkšírský teriér z množírny

Sam, dnes již čtyřletý chlapeček jorkšírského teriéra, podle veterináře biewer jorkšírského teriéra, se k paní Adrianě dostal úplnou náhodou. Již poněkolikáté jela na venkov za svými příbuznými a opět projížděla kolem velmi staré a špinavé budovy, ze které se již na dálku ozývalo tesklivé kňučení.

Nebýt jí, několik desítek pejsků by dnes nežilo. Snad tomu chtěla náhoda, že jí auto vypovědělo službu několik metrů za starou budovou. Z motoru se začal valit dým a auto nejevilo nejmenší známky pojízdnosti, tudíž zavolala pomoc a čekala. Kňučení, které se ozývalo z budovy, bylo neúprosné. Za děravým plotem nikdo nebyl, laťky byly vylámané a budova vypadala, jako by ji před desítkami let opustili. Zvědavost zvítězila nad rozumem, a tak se Adriana odvážně vydala hledat vstupní vrata a zvonek. Nikde nic, žádné známky přítomnosti člověka, jen psí naříkání. Bála se, aby se jí uvnitř nic nestalo, proto zavolala na tísňovou linku a nahlásila psí kňučení v budově, kde nikdo není. Bohužel se dočkala jediné odpovědi - nejedná se o trestný čin, nikoho na místo posílat nebudou.

Policie nakonec zasáhla

Přes plot viděla několik uvnitř pobíhajících špinavých psů a za nimi několik klecí, ve kterých štěkali další. Rozhodla se pro razantní krok, kdy riskovala nejen svou pověst, ale také problémy s policií, nicméně to udělala. Do okna hodila kámen, který jej rozbil na několik kusů. Poté znovu zavolala na policii a nahlásila vloupání. Několik minut poté se věci ubraly naprosto jiným směrem. Ve chvíli, kdy Adriana opravdu vstoupila do budovy, kde se nacházely desítky kňučících psů, věděla, že udělala správnou věc. O pár minut později do budovy vnikli i policisté. Majitel, nebo kdokoliv jiný, komu by objekt mohl patřit, se neukázal. Adriana sice byla obviněna z trestného činu, protože vstoupila na cizí pozemek, nicméně obvinění bylo po pár měsících staženo, vzhledem k tomu, jak záslužný čin udělala. Zbyla jí „pouze“ peněžitá pokuta. Odhalila množírnu, ve které bylo vězněno 38 psů. Někteří byli „noví“, takže ještě nejevili takové známky týraní, ovšem někteří z nich byli na pokraji smrti.

Karanténa a nové domovy

Na místo byl okamžitě přivolán veterinární lékař a neprodleně se zahájila pomoc všem psům bez výjimky, a to jak po stránce zdravotní, tak psychické. Všichni pejsci byli umístěni na různě dlouhou dobu do karantény a po pár týdnech se jim začali hledat noví majitelé, takoví, kteří o ně budou skutečně pečovat s láskou a nebudou je mít jen jako předmět výdělku. Na 30 pejsků bylo umístěno do nových domovů, několik z nich zůstalo v organizacích, které se pomocí týraných pejsků (nebo pejsků odebraných z nevhodných podmínek) zabývají. Ale Sam, jak mu začali říkat, zůstával...

Zdravotní problémy malého Sama

Byla to láska na první pohled. Jakmile Adriana vstoupila do dveří a uviděla jej, naprosto přesně věděla, že již domů nepojede sama. Aby ale mohl být šťastný konec úplný, je nutné dodat, že pomoci Samovi k lepšímu životu vůbec nebylo snadné. Podle veterináře přišel do množírny ještě jako štěně, možná se v ní narodil. Vzhledem k tomu, že byl krmen opravdu velmi špatně a byl držen v kleci zhruba stejně velké jako je akvárium pro křečky, nevyvinuly se mu správně kosti a jedna packa se mu dokonce zkroutila tak, že na ni vůbec nemůže došlápnout. Celkově jevil značné známky týrání. Jako malý byl zřejmě několikrát surově zbit a zlomená kost mu špatně srostla, nebo byla zlomena vícekrát a nikdy nesrostla zpět. Bohužel tento následek týrání mu zůstane již do smrti. Z množírny byl odebrán ve věku zhruba dvou let. Následovaly měsíce plné odčervování, očkování, kožních problémů (včetně vykousaných míst všude po těle až do krve, jak moc byl vystresovaný). Dále následovalo trhání zubů, protože Samovi nevypadaly mléčné zuby samy od sebe, ale zůstaly mu dvě řady zubů - mléčných a stálých, kdy ty stálé jednoduše prorostly přes mléčné zuby, ačkoliv neměly v jeho malé pusince místo. Pohled to byl opravdu hrůzný. V běžných případech, kdy si majitelé pořídí jorkšírského teriéra nebo jiné štěňátko malého plemene (neplatí u všech), nastane situace, kdy musejí v období přezubování štěněte navštívit veterinárního lékaře a uchýlit se k trhání mléčného chrupu - obzvláště pak špičáků, aby měly stálé zuby místo na prorůstání a aby narostly rovně.

Šance na nový život

Se zkřivenou packou se již nedalo nic dělat, není bolestivá, nicméně se vážně uvažuje o amputaci, protože ji Sam nemůže k ničemu využít. Naučil se žít „bez ní“. Přes veškeré své útrapy je dnes Sam klidným rodinným psem a je úzce vázán na svou paničku. Do konce života však bude velmi drobný - váží lehce přes kilogram, a to je pro život opravdu velmi nízká hmotnost. Běžně váží jorkšírský teriér od 1,5 až do cca 3,1 kg (s výjimkou velmi vypasených nečistokrevných a překrmovaných „jorkšírů“). V očích má těžký zákal, který vyžaduje pravidelné prohlídky u veterináře. Sam velmi snadno také nachladne, takže se návštěva u veterináře uskutečňuje v průměru každých čtrnáct dní. Ovšem po tom, co prožil a jaké si musel zažít útrapy, je jeho nynější život jako pohádka. Nejen on, ale mnoho dalších pejsků z této odhalené a nyní již zrušené množírny, dostalo naštěstí druhou šanci na život. „Majitel“, tedy „zrůda“, který množírnu provozoval, byl obviněn z týrání zvířat a z podvodu a stále je vyšetřován na svobodě. Bohužel české zákony mu více pomáhají, než aby ho potrestaly, tudíž s největší pravděpodobností vyvázne bez trestu. Všichni pejsci našli nový, vysněný domov a jejich zdravotní stav se zlepšil o 100%.

Místa a jména byla kvůli osobní ochraně změněna. Foto je pouze ilustrační. Na fotce je pejsek po úpravě srsti a vyléčení dermatologických problémů, foceno před stříháním.

Text: Simona Smith, www.tovarnanastenata.cz