Landseer

Historie

Plemeno získalo své jméno podle malíře Edwina Landseera, který tyto psy rád maloval. Za zemi původu se považuje Anglie. Zde žili tzv. řezničtí psi, kteří byli po roce 1620 dovezeni anglickými rybáři na kanadský ostrov Newfoundland, kde se křížili s místními psy. Výsledkem byli mohutní psi, bohatě osrstění, jak jednobarevní, tak skvrnití. Tito psi, označováni jako „novofundlandští psi“, se velmi osvědčili při práci ve vodě. Po roce 1780 je námořníci začali s sebou opět přivážet Anglie. Černobílí psi z Newfoundlandu se v první polovině 19. století stali velmi oblíbenými v aristokratických kruzích. Postupně však získávali na popularitě především jednobarevní novofundlandští psi. Jen díky několika nadšencům se chov landseerů podařilo udržet i během 2. světové války. Za zachování plemene se výrazně zasloužil Švýcar E. Bughardt, který dokázal obnovit a vybudovat moderní chov kontinentálního typu tohoto plemene. Od roku 1956 se jedná o samostatné plemeno uznávané FCI. V USA a Kanadě je však stále ještě považován za variantu černého novofundlandského psa, s typickou tělesnou stavbou tohoto plemene.

Povaha a využití

Plemeno je velmi přátelské a společenské. Psi jsou závislí na své smečce, takže se nehodí do kotce, nejlépe je jim ve společnosti své rodiny. Rádi se mazlí, milují hry a výborně vycházejí s dětmi, a to i s cizími. Mají vyrovnanou, klidnou, samostatnou, trpělivou, bystrou a sebevědomou povahu. Jsou stále dobře naladěni. Charakteristickou vlastností je láska k vodě a plavání. S jinými psy a zvířaty vychází většinou dobře. Vyžadují důslednou, ale laskavou výchovu. Landseer se kromě rodinného společníka může uplatnit také v canisterapii nebo jako vodní záchranář. Jako hlídací psi nefungují stoprocentně, protože někteří jedinci cizí lidi spíš vítají a štěkají jen když je to nezbytně nutné. Ovšem jejich velikost budí před cizími respekt.

Vzhled

Landseer musí působit dojmem velkého, robustního psa harmonických forem. Nohy, zvláště u psů, jsou relativně vyšší než je tomu u černého novofoundlandského psa. Charakteristická je široká, masivní hlava, s vyznačeným týlním hrbolem a stopem. Má hnědé až tmavohnědé středně velké oči, trojúhelníkové uši. Kůže na hlavě je bez vrásek, pokrytá krátkou a jemnou srstí. Modelace hlavy je výrazná, výraz je ušlechtilý. Tělo je velmi široké a mohutné od lopatek až po záď. Ocas je silný, nesený dolů, končetiny jsou osvalené, mezi prsty má plovací blány. Osrstění by mělo být s výjimkou hlavy dlouhé, co nejhladší a co nejjemnější, měkké na omak, promísené podsadou; ta není tak jemňoučká jako u černého novofoundlandského psa. Základní barva srsti je jasně bílá s černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé. Hlava je černá. Za žádoucí znak, který by se měl upevňovat chovem, se považuje bílá oblast tlamy s bílou, symetrickou, nepříliš širokou lysinou, která dělí masku na dvě půlky. Kohoutková výška landseerů se smí pohybovat v následujícím rozmezí:

u psů: v průměru mezi 72 a 80 cm

u fen: v průměru mezi 67 a 72 cm

Péče

Bohatá srst se musí pravidelně česat. Protože všichni psi tohoto plemene milují vodu, je vhodné jim poskytnout co nejčastější možnost plavání. Jako každé obří plemeno má vyšší nároky na množství a kvalitu stravy. Landseerovi bude dobře na vesnici, kde bude pobývat na rozlehlé zahradě v úzkém kontaktu se svou rodinou.

Foto: pixabay.com