Leonberger

Historie:

Městský radní z německého města Leonbergu, Heinrich Essig, se rozhodl chovat psa, který by vzhledem připomínal lva. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století zkřížil černobílou fenu novofoundlandského psa se psem z hospicu v klášteře v Grand St. Bernard. Později přimísil ještě pyrenejského horského psa. Výsledkem tohoto křížení byli velcí psi s převážně dlouhou, bílou srstí. V roce 1846 přišli na svět první psi, kteří se skutečně nazývali leonbergři. Koncem 19. století bylo toto plemeno neoblíbenějším u sedláků v
Bádensku-Württembersku, kteří u leonbergera oceňovali zejména jeho ostražitost při hlídání a také tažnou sílu. Tento chytrý obr téměř vyhynul během 2. světové války, ale v posledních dvaceti letech získal dobré postavení jak ve své mateřské zemi, tak v Severní Americe a Velké Británii.

Vzhled:

Leonberger je velký, robustní, svalnatý pes, který je však velmi elegantní. Pro toto plemeno je charakteristická vyvážená stavba těla, sebevědomý klid, a také poměrně živý temperament. Zejména samci, kteří dorůstají 72 - 80 cm, jsou mohutní a silní. Feny dorůstají od 65 do 75 cm v kohoutku. Při každém pohybu má leonberger rovnoměrný a prostorný krok. Jeho tělo je souvisle pokryto poměrně dlouhou, těsně přiléhající srstí. Je středně měkká až hrubá a zejména u samců tvoří na krku a hrudi nápadnou hřívu. Na zadních i předních končetinách má leonberger nápadné praporce. Jeho srst může být zbarvena do žluta nebo červenohněda, vždy s černou maskou.

Využití a povaha:

V součastné době je leonberger chován jako společník a rodinný pes, který splňuje požadavky moderního života. Je inteligentní, temperamentní a neúnavný společník při všech aktivitách své rodiny. Velmi rád plave a je schopný se koupat i za nejstudenějšího počasí. Díky své obrovské velikosti se příliš nehodí pro život ve městě a je radši, když může spát a žít venku. Svého pána bude leonberger doprovázet při procházkách i vyjížďkách na kole. Bude však i oddaně ležet u jeho nohou ve chvílích klidu. Rád si hraje s dětmi a má pro ně velké pochopení. Leonberger je snadno ovladatelný a vycvičitelný. Má dobrou paměť a rád se učí nové věci.

Péče:

Výcvik leonbergera musí být důsledný, v žádném případě to nemusí být výcvik služebních psů. Je dobrý plavec, a tak je možné ho cvičit i jako záchranářského psa. Leonberger vyžaduje značkou péči o zevnějšek. Jako mnohá „obnovená“ plemena trpí i zde některé linie dysplasií kyčlí. Průměrná délka leonbergerova života je 11 let.

Text: Martina Exnerová

Foto: Chovatelská stanice Od Brdské Studánky, www.brdskastudanka.cz