Lhasa Apso

Historie

Plemeno pochází z Tibetu, kde tito psi žili v drsném klimatu vysokých nadmořských výšek. Jen houževnatý a odolný pes je schopen přestát tyto podmínky a to mělo velký vliv na vývoj plemene. Jeho dlouhá tuhá srst s hustou podsadou funguje během zimy jako izolace a přepadající srst přes oči ho chrání před větrem, prachem a mrazem. Když v roce 1295 zveřejnil Marco Polo své poznatky z cest po Asii, zmiňuje se mimo jiné i o psech. Z jeho popisů lze rozpoznat tibetské dogy i Lhasy Apso. Tito malí psi sloužili v tibetských klášterech jako ochránci Buddhových pokladů. Byli dokonce místními považováni za svaté, neboť se tradovalo, že se do nich vtěluje duše jejich zemřelých pánů. Věřilo se, že tito psi přinášejí svému majiteli štěstí a bylo nemožné je koupit. Naštěstí se dostali i do jiných částí světa, protože dalajláma je dával darem také významným cizincům, kteří ho navštívili. První Apsové dorazili do Británie na začátku 20. let 19. století a krátce poté byli předvedeni na výstavě v Londýně. Když byli prvně spatřeni v Británii, byli zaměňováni za jiná orientální plemena a označováni jako „ Lhasa teriéři“. Později byli rozlišeni především od tibetského teriéra, který se stal jedním z předků dávných Lhasa Apso. Klub chovatelů Lhasa Apso byl ustanoven v Británii v roce 1933.

Povaha a využití

Je to tvrdý a zároveň veselý a sebevědomý pes s přátelskou povahou. Je pozorný, vyrovnaný, přizpůsobivý, inteligentní, živý, ale dokáže být i tvrdohlavý a poněkud rezervovaný k cizím lidem. K dětem i ostatním zvířatům má většinou dobrý vztah. V dnešní době se využívá jako pes společenský. Představuje nevšední kombinaci houževnatosti a krásy.

Vzhled

Dělá celkový dojem dobře vyváženého a robustního psa. Je bohatě osrstěný bez nadbytku srsti. Délka od vrcholů lopatek po vrchol sedacích kostí je delší než kohoutková výška. Charakteristické je bohaté osrstění hlavy spadající přes oči ale bez omezování schopnosti vidět, bohatý knír a vousy. Hlava je středně široká, dlouhá a hodně osrstěná, stejně jako zbytek těla. Trochu klenutá. Stop je střední, z profilu dobře viditelný. Oči tmavé. Středně velké, umístěné frontálně, oválné a plné, bělmo většinou není moc vidět. Uši jsou zavěšené, bohatě osrstěné. Podlouhlé, pokud je srst na nich ostříhaná, je vidět, že jsou do tvaru V. Krk je rovný, silný a dobře klenutý. Srst na něm netvoří límec. Hřbet je rovný. V podstatě je úzký, ale objemná srst dodává dojmu, že je široký. Hřbetní linie je dlouhá. Ocas nasazen vysoko, nesen nad hřbetem. Často má na špičce háček. Dobře osrstěný. Nohy jsou dobře vyvinuté, krátké a dobře osvalené. Tlapky kulaté. Krycí srst je dlouhá, bohatá, rovná, silná, není ani vlněná ani hedvábná. Mírná podsada. Srst nikdy nesmí omezovat pohyb. Barva zlatá, písková, medová, tmavá grizzle (šedá), břidlicová, kouřová, vícebarevná, černá, bílá nebo hnědá. Ideální kohoutková výška: 25 cm u psů; feny o něco menší.

Péče

Srst vyžaduje pravidelnou a důkladnou péči, protože se snadno zacuchá. Nutné je i pravidelné koupání s ohledem na prašnost a znečištění prostředí, ve kterém se pes pohybuje. Péče o výstavního jedince je časově náročnější než o psa na mazlíčka. Jinak se jedná o skladného a přizpůsobivého společníka. Tito psi většinou nemají problémy s cestováním, nepotřebují mít kolem sebe velký prostor, bývají zdraví a vitální.

Zdroje: FCI-Standard N° 227
Psi celého světa, Rádce pro správný výběr psa, Lea a Martin Smrčkovi, Grada, 2011
David Taylor, Velká kniha o psech, Gemini, 1992
Psi, Luděk J. Dobroruka, Zdeněk Berger, Aventinum, 1994