LOUISIANSKÝ LEOPARDÍ PES

LOUISIANA CATAHOULA LEOPARD DOG

Jste sportovně založení, vyrovnaní, důslední a pevní v kramflecích? Necháte se vytáhnout ven i za deštivého počasí? Máte nervy na promyšlené vylomeniny? Pokud ano, tak louisianský leopardí pes by pro vás mohl být tou správnou volbou. Toto plemeno je v České republice poměrně neznámé, přesto jeho popularita každoročně roste s počtem odchovaných štěňat. Svým ojedinělým zbarvením a sportovní osvalenou postavou vzbudí zájem v nejednom pejskaři. Pojďme si tedy tohoto lovce, honiče, obranáře a vytrvalého pracanta blíže představit.

Skupina FCI: neuznané plemeno (NON FCI)

Plemenná zkratka: LC

Číslo standardu FCI: 919

Chovatelský klub: Klub chovatelů málopočetných plemen psů

Pojmenování

Louisianský leopardí pes neboli louisiana catahoula leopard dog se nazývá „leopard“, „leopardí pes“ nebo „catahoula“. Výraz leopard se však vztahuje spíš k zbarvení, které je způsobené merle genem, proto je název catahoula fakticky správnější, jelikož zahrnuje i jedince celobarevné, které v sobě merle gen nenesou, ale bez kterých by se chov tohoto jedinečného plemene neobešel.

Historie

Původ plemene je zahalen tajemstvím. Uvádí se, že se leopardí pes zrodil u jezera Catahoula v Louisianě v USA. Předpokládá se, že vznikl křížením indiánských psů, červených vlků a psů typu mastif a chrt. Jak se ovšem mastifové dostali k louisianským indiánům? Nejpravděpodobnější verze je, že španělští konkvistadoři nechávali své raněné psy na bojištích nebo se mastifové stávali kořistí indiánů. To už jsou ale pouze domněnky. Když francouzští kolonisté objevili tyto křížence podobné vlkům, zjistili, že skvěle loví v bažinách. Úmyslně začali tyto psy spojovat se svými ovčáckými psy, kteří byli podobní beauceronovi (proto někteří leopardi mají paspárky). Tímto spojením chtěli docílit velmi dobře se pohybujících psů s pasteveckými vlohy a duší lovce. Flekatého psa se skleněnýma, světlýma očima pojmenovali podle místa původu – jezera Catahoula. Psi měli skvělé lovecké vlastnosti, které využívali k lovu vysoké zvěře a divokých prasat. Posléze se z nich stali farmářští psi, když prokázali své výborné nahaněčské schopnosti. Louisianský leopardí pes byl díky Kline Rushing a dceři Betty Ann Eeves uznán státem Louisiana jako národní plemeno v červnu roku 1979, toto rozhodnutí podepsal guvernér Edwin Edwards. Kline Rushing a Betty Eeves založili National Association of Louisiana Catahoulas (NACL), kde vedli podrobnou plemenou knihu leopardích psů. Ve své domovině je leopard stále velmi rozšířen. Psi zde stále plní svou funkci ochránců, lovců a nahaněčů. Většina amerických chovatelů jsou rančeři, kteří leopardím psům dopřejí práci, pro kterou byli stvořeni.

Leopard u nás

Na evropský kontinent se toto plemeno dostalo v roce 1998 a to přímo do České republiky. První dva jedince dovezl do ČR Ing. Gerhard Stein (CHS Šumící Křídla). Zakladateli českého chovu jsou dva páry psů, které nalezneme u většiny registrovaných jedinců. Postupně se k těmto dvoum krevním liniím přidávají další importovaní psi. Dovolím si ČR označit jako “catahoulí velmoc”, která následuje hned po domovině v USA. Obliba tohoto plemene se pomalu ale jistě rozšiřuje, i když leopardí pes nadále zůstává plemenem málopočetným. Dalšími zeměmi, kam se catahouly rozšířily, jsou Slovensko, Německo, Finsko a Holandsko. Doufejme, že se chov těchto jedinečných psů bude do budoucna zkvalitňovat a bude se těšit oblibě. V součastnosti po našem území běhá kolem čtyř stovek catahoul.

Víte že...

Pro většinu lidí – především nepejskařů - je plemeno louisianský leopardí pes neznáme. Další skupina - většinou pejkařů – zase často předpokládá, že všichni psi tohoto plemene musí mít tzv. leopradí znaky a modré oči. Ve skutečnosti je plemeno zajímavé nekonečnou variací barev a vzorů srsti. Existují jedinci strakatí, jednobarevní či žíhaní. Stejně tak oči mohou být jakékoliv barvy nebo kombinace barev.

Povaha

Louisianský leopardí pes je nezávislý, s obranářskými vlohami a teritoriálními pudy. Věrně miluje svoji smečku, to znamená všechny rodinné členy a přátelé, se kterými se stýká od malička a pravidelně. K cizím lidem může být nedůvěřivý. Ve standardu se dočteme, že se leopardí pes může projevovat agresivně. To způsobuje jeho nadměrný obranářský pud a přirozená nadřazenost. Většina dospělých jedinců má tendence urovnávat si společenské postavení. Proto je možné, že při setkání s jiným psem se může chovat “agresivně”. Výhodou se tyto vlastnosti stávají při ochraně majetku. Při správné výchově se ale nevhodné vlastnosti dají potlačit. Ostražitost a rezervovanost k cizím patří k přirozeným vlastnostem plemene, ovšem přílišná labilita a bázlivost, která může být spojená až s agresivitou, by se u catahoul vyskytovat neměla. Proto by se u výběru krycího psa a chovné feny měla brát v potaz kromě exteriéru i povaha, aby se nežádoucí vlastnosti dále neutužovaly v dalších generacích.

Využití

Leopardí pes je pracovní, houževnaté plemeno. Používal a používá se jako pes dobytkářů, dřevorubců, pes společenský, hlídací a strážní. V České republice se využívá jako pes hlídací, ovčácký, společenský a také jako průvodce při sportovních akcích. Má obrovskou sílu, houževnatost a chuť pracovat pro svého pána. Leopardí pes se nesmí nudit, je velice samostatný a pokud ho jeho pán nezaměstná, má tendence zhostit se místa vůdce smečky a organizovat si čas sám. Je to víceúčelový pracovní pes. Velmi rád je záměstnán, proto uvítá každý aktivní podnět (psí sporty, lovecké, ovčácké práce či poslušnost). Setkáváme se s ním na špičkových místech v coursingu či dogfrisbee. Také se pomalu zvyšuje počet leopardů, kteří skládají zkoušky z poslušnosti. To je důsledek trpělivé práce a sehranosti mezi psem a pánem. Na začátku každého učení musí catahoula pochopit a přijít na chuť danému sportu, ale jakmile nalezne smysl a chuť něco dokázat, stává se z ní dříč. Leopardí pes potřebuje vyrovnanou a láskyplnou výchovu. S typickým “ovčákovským” výcvikem u něj moc nepochodíme. Je velmi samostatný a dokáže se samostatně rozhodovat. V povelu musí vidět určitou inteligenci a důvod ho splnit. S catahoulou můžete dělat např. weight pulling, agility, coursing, canicross, dogfrisbee, poslušnost, obedience. Leopardí pes je velkým konkurentem všem moderním, sportovně nadaným plemenům. Dokonce i tak specifická práce jako je výcvik záchranářského psa dokáže dělat leopardímu psu velkou radost (radost jak z práce, tak především ze souhry týmu pes – psovod).

Přístup k psovi

Je pravdou, že leopardí pes je nadšený jakoukoliv prací, kterou mu jeho pán správně vysvětlí, to ovšem neznamená dril a „brutalitu“, jako tomu bývá například u výcviku německých ovčáků. Výuka záchranářských prací (počínaje stopařskou prací, vyhledáváním živých či mrtvých osob ve volném terénu nebo dokonce v sutinách) vyžaduje od psovoda dokonalou znalost svého psa a promyšlenou motivaci ke spolupráci psa a psovoda, neboť leopard přemýšlí sám za sebe, rozhoduje se okamžitě a mnohdy svou inteligencí pána předčí. Základem takové práce je mimořádně dobrá socializace již ve štěněcím věku. V případě takto kvalitní práce již od štěněte se dá bez obtíží jistá leopardí rezervovanost, či uváděná agrese, úplně odstranit. Takové případy v ČR již známe a není jich málo, avšak ani ne mnoho, což by měli chovatelé brát v úvahu při plemenitbě. Vvzhledem k původnímu účelu vzniku leopardího psa by měli povahové rysy a pracovní vlohy být prověřovány před zařazením do chovu.

Leopardi vynikají mimořádným čichem, kdy dokáží stopu vyhodnotit někdy i mnohem lépe než kdejaký pracovní pes k tomu běžně používaný. Mělo by přibývat pánů, kteří se svými leopardy cíleně pracují a tak ukazují světu, že i leopardí pes se mezi ostatními pracovními plemeny neztrácí - a to ani v nejmenším.

Vzhled

Plemeno Louisiana Catahoula je pes střední až větší velikosti, dobře osvalený, elegantní, silný, ale činorodý a velmi vytrvalý. Psi by měli měřit 55,8 – 66,0 cm. Velikost fen je 50,8 – 60,9 cm. Váha zatím není standardizována. U nás existuje několik typů postav. Robustní svalnatí psi a psi s atletickými postavami s osvaleným tělem. Leopardí pes má mít mohutně stavěnou hlavu s vyvinutými lícemi, svalnatý krk, rovný, osvalený hřbet, dobře vyvinutý a osvalený hrudník. Pasrpárky mohou být přítomny. Nežádoucí jsou mývalí tlapy, dlouhá či huňatá srst. Vážné vady jsou podkus nebo předkus. Délka srsti by měla být krátká až středně dlouhá, přilehlá a hladká. Kvalita se pohybuje od hladké k hrubší, bez preferencí. Leopardi dospívají psychicky i fyzicky mezi druhým a třetím rokem života.

Barva: Leopardí pes má nekonečné variace barev a vzorů srsti. Existují strakatí či jednobarevní jedinci, stejně tak se může objevit žíhání či pálení. Žádná barva není preferována. Leopardí vzor má základní barvu s kontrastními skvrnami jedné nebo dalších barev. Celobarevní (solid) jedinci mají jednu barvu srsti. Žíhaní mají světlou nebo tmavou barvu s kontrastními pruhy. Strakatý vzor může nebo nemusí mít jednu hlavní barvu s jednou nebo více různě velkými plochami různých barev nebo odstínů umístěných náhodně po těle. Strakatá barva může být modrá, šedá, černá, játrová, červená, bílá a skvrnitá. Znaky mohou být černé, bílé, tříslové, červené nebo žlutohnědé. Jednobarevná zbarvení jsou černá, žlutá, červená a čokoládová. Za vážnou vadu se považuje 70 % a více bílé barvy. Diskvalifikace: 90 % bílé barvy na těle; celá bílá hlava; albinismus.

Dalším charakteristickým znakem plemene jsou oči, které mohou být jakékoliv barvy nebo kombinace barev. Žádná barva ani kombinace není preferována.

Plemenitba

Plemenitba je velmi podobná jako u kolií. Nejméně riziková plemenitba je křížení jedinců merle (strakatí jedinci) s jedinci solid barev (celobarevní). Při plemenitbě dvou jedinců merle (strakatých) je pravděbonost narození bílých štěňat, kdy bílá barva na sebe váže poměrně dost negativních zdravotních problémů (hluchota, deformace v oblasti očí atd.). Z tohoto důvodu by do chovu neměli zasahovat jedinci s vice jak 70% bílé barvy po těle, či s bílou hlavou nebo s bílýma ušima. Do chovu je pes zařazován na základě povinné bonitace od patanácti měsíců věku. Psi musí být vyšetřeni na dysplazii kyčelního kloubu a musí absolvovat minimálně jednu výstavu. Pro další chov je třeba volit pouze jedince, kteří nevykazují vyšší stupně dysplazie.V současnosti je dobré se u catahouly vyhnout přímé příbuzenské plemenitbě (nejužší příbuzenská plemenitba tj. otec-dcera, matka-syn, sourozenci), ale i tzv. liniové (vzdálenější příbuzní) plemenitbě. Při výběru štěňat bychom měli po chovateli žádat informace o výsledcích rentgenových vyšetření kyčlí (eventuálně loktů) a informovat se o příbuznosti rodičů daného vrhu. Každý zodpovědný chovatel vám veškeré informace rád sdělí.

Péče

Srst leopardího psa není náročná na péči. V době línání je dobré psa každý den kartáčovat vhodným kartáčem či gumovou rukavicí. Podle potřeby můžeme zastřihnout drápy speciálním kleštičkami, které se k tomuto účelu používají. Pravidelné čištění zubů a uší je samozřejmostí. Psa krmíme kvalitní stravou a poskytneme mu dostatek pohybu a vyžití, které jako pracovní plemeno ke svému životu potřebuje. Na výchovu je tento pes poměrně náročný, proto bychom správnou výchovu rozhodně neměli podceňovat! Zanedbanou výchovou a socializací si „koledujeme“ o problémy v době, kdy začne pes dospívat. Catahoula je inteligentní, silný, dominantní a neúnavný pes. Musíme mu dát jasně najevo, kdo je pán a kdo pes, ale ne pomocí drilu, který mu rozhodně není vlastní. Zvolíme-li ke psovi správný přístup a poskytneme-li mu péči a pohyb, odmění nás svou láskou a neobyčejnou oddaností.

Pro koho je vhodný

Traduje se, že leopard by měl přijít spíše ke zkušenějšímu majiteli. Z obecného hlediska je to myšlenka správná, ale podíváme-li se na ní blíž, nemusí být vždy pravdivá. Jedná-li se o člověka, který má zkušenosti s německými ovčáky a přistupuje-li díky tomu k leopardovi stejně, pak tyto zkušenosti mohou být spíš na obtíž. Naopak zodpovědný začátečník, který nebere správnou výchovu a socializaci na lehkou váhu a zjistí si od chovatele veškeré informace a věnuje svému psovi čas a péči, může docílit se svým psem větších úspěchů. Vždy záleží na konkrétním člověku, jak ke psovi přistupuje, proto v tomto případě nelze paušalizovat. I začátečník, který se bude svému leopardovi věnovat, může z něj vychovat věrného společníka, který ho bude provázet životem do posledního dechu. Pokud o pořízení leopradího psa uvažujete, nikdy byste neměli zapomínat na to, že je to pracovní plemeno, které je náročné na výchovu a velmi náročné na pohyb a práci. Leopardí pes potřebuje sebejistého pána, který bude důsledný a nenechá se ošálit tím nádherným kouzelným a neodolatelným pohledem.

Leopardí pes v nouzi

Poté, co se v roce 2006 objevil v útulku jeden z prvních leopardích psů, vznikl projekt "leopard v nouzi". Díky této snaze našli domov desítky leopardích psů, kteří by zřejmě skončili s nejistým osudem, což by byla jistě škoda, neboť i z řad opuštěných psů se najdou skvělí přátelé a úspěšní psi jak na poli výstavním, tak i pracovním. Důkazem je sama autorka leopardů v nouzi, která společně s manželem adoptovala již dva leopardy, kteří díky správnému vedení a péči získávají nemalá výstavní i pracovní ocenění. Bohužel i zlý osud si s leopardími psy pohrává a nepodařilo se zachránit psa Hokyho, který za svůj život poznal jen řetěz a útulek, kde podlehl nemoci. Prošel rukama tří majitelů, a přesto zřejmě nebyl nikdy očkován a svůj boj o život prohrál. Na jeho počest se v březnu 2008 uskutečnil Hokyho memoriál a plánuje se druhý ročník. Výtěžek z akcí je použit na pomoc leopardům v nouzi.

Závěrem

Louisianský leopardí pes se stal pro jejich majitele životní ikonou. Většina chovatelů se pravidelně stýká a pořádají společné akce. Český leopardí svět je z větší části jednou velkou rodinou. Chcete se k nám přidat i Vy?

Text: Monika Kubertová

Chovatelská stanice Tartuga

www.leopardipes.eu

Marie Nováková

Chovatelská stanice Espero Koro

Leopardí psi v nouzi - www.leopardi.cz

Foto: Pes Jíra
Filip Lubenský
Lucie Holubová