Maremmansko-abruzzský ovčák

Historie

Plemeno pochází z Itálie, kde je dodnes nejvíce chováno. Je pravděpodobně potomkem velkých bílých ovčáků, kteří se rozšířili do Evropy před tisíci lety. Patří k nim například slovenský čuvač, akbash, kuvazs, perenejský horský pes a další plemena, která tvoří řetěz horských pasteveckých psů od Pamíru až po Pyreneje.

Maremmansko-abruzzský ovčák je staré ovčácké plemeno pocházející z psů hlídajících stáda, kteří jsou ještě dnes používáni v Abruzzech tam, kde se úspěšně udržel chov ovcí, a z pasteveckých psů, kteří dříve žili v toskánských Maremmách a Laziu. Zejména po roce 1860 upřednostňovali pastevci stád přirozené křížení obou původních plemen. V 60. letech 20. století rozpracoval profesor Josephe Solaro současný standard plemene,

U nás se jedná o téměř neznáme plemeno.

Povaha a využití

Jako ovčák byl používán především k ochraně stád a hlídání majetku, dnes je chován především jako hlídač a rodinný společník. Je to inteligentní, nebojácný pes, který je samostatný a někdy i svéhlavý. Jeho hlavní nadání pro hlídání a ochranu stád spočívá v tom, s jakým přehledem, odvahou a rozhodností plní zadané úkoly. Ačkoliv je hrdý a nesníží se k podlézavosti, projevuje svému pánovi a jeho okolí oddanou příchylnost. Na svého pána je vázaný, avšak nikdy nebude bezhlavě poslušný (dokáže být dost tvrdohlavý). K cizím je nedůvěřivý.

Vzhled

Maremmansko-abruzzský ovčák je pes velkého formátu, silně stavěný, robustního vzhledu, přitom majestátní, s dobře vyjádřeným typem. Jeho stavba je při středních proporcích stavbou těžšího psa, jehož trup je delší než kohoutková výška, je harmonicky stavěný, stejně se zřetelem na velikost (normální poměry mezi velikostí a různými částmi těla) jako se zřetelem na profil (soulad mezi profilem hlavy a profilem trupu). Hlava je celkově velká, plochá, kónická a připomíná hlavu ledního medvěda. Uši jsou nasazeny vysoko, jsou zavěšené, avšak velmi pohyblivé. Jsou trojúhelníkové (tvaru V), jejich špičky jsou špičaté, nikoliv zaoblené.

Charakteristická je velmi bohatá srst s dlouhými pesíky, poměrně hrubá na omak. Srst dobře přiléhá k tělu, podobá se koňské hřívě. Lehké zvlnění je tolerováno. Srst tvoří límec na krku a středně dlouhé praporce na zadní straně končetin. Je poměrně krátká na tlamě, lebce, uších a přední straně končetin. Na trupu dosahuje srst délky 8 cm. Podsada je bohatá jen v zimě.

Barva je jednobarevná bílá. Tónování do slonovinového, bledě oranžového nebo citrónového odstínu je tolerováno, ale jen do omezené míry.

Výška v kohoutku: psi od 65 do 73 cm, feny od 60 do 68 cm

Hmotnost: psi od 35 do 45 kg, feny od 30 do 40 kg

Péče

Nevyžaduje zvláštní péči, jen v době línání je třeba jej častěji kartáčovat. Je vhodný k celoročnímu pobytu venku, nehodí se do města. Je to pes, který ocení rozlehlou zahradu. Potřebuje pravidelný pohyb a nejlépe i pracovní vyžití. Nutná je socializace a důsledná výchova už od štěněčího období.

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 201 / 14.09.1992 / D, www.cmku.cz