Historie
Standard plemene říká: Původ těchto psů sahá daleko do historie. V minulosti bylo mezi původními obyvateli Mexika jejich maso velmi ceněno a konzumováno při zvláštních obřadech. Toto plemeno bylo také vnímáno jako vtělení boha Xolotla (odtud i jeho původní jméno Xoloitzcuintle), který doprovázel duše zemřelých do podsvětí. Bezsrstá varieta tohoto plemene je známa jako "perro pelón mexicano" (mexický naháč). Osrstěná varieta byla domorodci nazývána "izcuintle". Jak již bylo řečeno, maso mexického naháče bylo v prehispánském Mexiku považováno za delikatesu, a proto se mexičtí naháči stali vzácnými, dokonce téměř vyhynuli. Mexická kynologická federace toto původní plemeno zachránila a od r. 1940 přijala naháče do svého znaku.
Chov: Gen, který způsobuje absenci srsti, je dominantní. Nicméně, některá štěňata se rodí se srstí. Ze spojení dvou bezsrstých jedinců se rodí nejmenší možný počet osrstěných štěňat, proto byla tato spojení preferována. Bylo prokázáno, že tento chov udržuje a zlepšuje kvalitu plemene. Při uvážení vzácnosti plemene a obtíží, které mají někteří chovatelé ve vzdálenějších oblastech s hledáním vhodných jedinců pro chov, a pro udržení genetické rozmanitosti mohou být dobře stavění osrstění mexičtí naháči používáni pro chov, ale ne pro vystavování na soutěžích krásy (výstavách). Spojení dvou osrstěných mexických naháčů není povoleno. Osrstění jedinci použití v chovu musí být potomky zapsaných rodičů s alespoň jednou generací spojení dvou bezsrstých jedinců.
Povaha a využití
Mexický naháč je klidný a pokojný pes. Dokáže být i veselý, pozorný a ostražitý. Bývá podezřívavý k cizím lidem. Je to dobrý hlídač a výborný společník. Nikdy není agresivní. Je zajímavé, že málokdy štěká, zato se projevuje širokou škálou zvuků od vytí přes kňučení až po vrčení. Velká varieta a střední varieta se uplatňuje jako hlídací pes; malá varieta jako pes společenský.
Vzhled
Bezsrstá varieta: velmi atraktivní pes, jehož hlavním znakem a zvláštností je úplně nebo téměř úplně chybějící osrstění, místo toho je pes pokrytý hladkou a měkkou kůží. Tělo je harmonicky vyvážené, se širokým, prostorným hrudníkem a dlouhými končetinami a ocasem.
Hlavním znakem plemene je nepřítomnost srsti na těle (naháč), přesto má pes na čele a zadní části krku krátkou, hustou a hrubou srst jakékoli barvy, která ovšem nesmí nikdy být delší než 2,5 centimetru a tvořit korunku dlouhých pesíků s jemnou texturou. Hrubá srst se často nachází na tlapkách a na konci ocasu. Pokud ovšem tato srst chybí, není to na výstavách považováno za chybu.
Osrstěná varieta: velmi atraktivní, zcela osrstěný pes se stejně harmonickými proporcemi jako bezsrstá varieta. Srst může být jakékoliv barvy, délky a textury. Jeho tělo je dobře vyvážené, se širokým, prostorným hrudníkem a dlouhými končetinami a ocasem.
Výška v kohoutku: Existují tři velikostní variety psů i fen:
Standardní: Psi i feny: 46 - 60 cm. U výborných jedinců je tolerance +2 cm.
Střední: Psi i feny: 36 - 45 cm.
Malý: Psi i feny: 25 - 35 cm.
Péče
Kvůli úplné absenci osrstění má u tohoto plemene kůže velký význam. Je hladká a citlivá na dotyk. Jeví se teplejší než u osrstěných plemen, protože vyzařované teplo se neztrácí v izolační vrstvě srsti, tělesná teplota mexických naháčů je však stejná jako u osrstěných plemen. Narozdíl od osrstěných plemen, která rozptylují tělesné teplo přirozenou ventilací, vyžaduje kůže mexického naháče mnohem více péče a je třeba ji chránit před účinky přímého slunečního záření a počasí kvůli nedostatku přirozené ochrany. Jako všichni naháči je méně odolný vůči chladu, takže se v našich podmínkách hodí pouze k chovu v bytě či domě. Nezapomínejte na kvalitní krmení.
Zdroj: F.C.I.-Standard č. 234 / 18.04.2007 / GB www.cmku.cz
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.