Mudi

Historie

Mudi je přírodní honácké plemeno, které je v Maďarsku dodnes (i když v mnohem menší míře) používáno k pasení ovcí a dobytka. Plemeno vzniklo v průběhu 18. a 19. století křížením maďarských honáckých psů (Pumi, Puli) pravděpodobně s různými německými honáckými psy, majícími vztyčené uši. Vzniklo přirozenou selekcí na základě praktických potřeb. Dr. Fényes, ředitel národopisného muzea a zakladatel chovu, objevil toto psy v roce 1920. V té době byli známí spíše pod názvem „honácký pes“. Za oficiální plemeno byl Mudi uznán v roce 1936. Během druhé světové války utrpěla většina maďarských plemen velké ztráty. V šedesátých letech 20. století byl chov obnoven z několika žijících jedinců. Dodnes se největší oblibě těší v zemi svého původu, v Maďarsku, a pak hlavně v USA.

Využití a povaha

Díky své odvážnosti je mezi ovčáky velmi oblíbený pro pasení velkých a těžko ovladatelných stád. Je dokonce používán i pro nadhánění divokých kanců. V dnešní době se využívá také jako výborný hlídací a rodinný pes. Je používán i pro vyhledávání drog a jako strážní pes dobře upozorňující na nebezpečí. Vynikající je pro trénink agility. Učí se velmi rychle a nový cvik si zapamatuje už po několika opakováních. Je vysoce inteligentní, vynalézavý, temperamentní a zároveň citlivý. Povahou se částečně podobá belgickému ovčákovi. Potřebuje trpělivé, citlivé, ale důsledné vedení bez fyzických trestů (dobře reaguje na intonaci hlasu). Pán je pro něj středobodem vesmíru. Je to zkrátka učenlivý pes, živého temperamentu, odvážný, ostražitý, pozorný a přizpůsobivý. Vášnivě rád pracuje.

Vzhled

Středně velký pes s klínovitě utvářenou hlavou. Typické jsou vztyčené uši. Hřbetní linie klesá k zádi. Hlava a končetiny jsou pokryty krátkou hladkou srstí. Ostatní části těla kryje poněkud delší, velmi vlnitá až mírně kudrnatá srst různé barvy. Nejnápadnější částí těla mudiho je bezpochyby jeho hlava. Celkově by měla vytvářet dojem pozorného, vždy energického, veselého a inteligentního zvířete, beze stopy bázlivosti či agresivity. Hlava je klínovitě utvářená, zužující se k čenichu. Oči jsou úzké, lehce špičaté vnitřní a vnější koutky, posazené mírně šikmo, tedy celkově mající výraz „opovážlivého čertíka“. Uši jsou vysoko nasazené vztyčené uši tvaru obráceného V, pokryté bohatou srstí, dosahující za okraje ušního boltce. Krk je lehce výše nasazený. Ocas je nasazený středně vysoko. V klidu svěšený, se spodní třetinou zvednutou téměř k horizontále. Hlava a přední část končetin jsou pokryty krátkou, rovnou a hladkou srstí. Na jiných částech těla je srsti jednotně velmi vlnitá nebo lehce kadeřavá. Je hustá a vždy lesklá, zhruba 3 až 7 cm dlouhá. Na některých místech se tvoří v srsti vírky a pěšinky. Srst je nejdelší na zadní straně hrudních končetin a stehen pánevních končetin, kde tvoří praporce. Barva plavá, černá, blue-merle, popelavá, hnědá. Kohoutková výška: Psi: 41 – 47 cm; ideální výška 43 – 45 cm. Feny: 38 – 44 cm; ideální výška 40 – 42 cm. Hmotnost: Psi: 11 – 13 kg. Feny: 8 – 11 kg.

Péče

Jedná se o houževnaté a odolné plemeno, které nevyžaduje zvláštní péči. Díky poměrně krátké srsti a výborné přizpůsobivosti není problém držet ho v domě. Je však velice aktivní, proto potřebuje hodně pravidelného pohybu a zaměstnání. Špatně snáší samotu a nejlépe mu je ve společnosti svého pána.

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 238 / 22.11.2004 / GB