Na návštěvě u Leška Semelky

Už v dětství chodil do hudební školy na piano, zpíval ve sboru a na gymnáziu hrál v amatérské kapele. Když přišla éra Beatles, byl jejich muzikou doslova oslněn. Chtěl se hudbě věnovat vážněji, lákala ho. Z Litvínova, kde tehdy žil, odešel do Prahy. Zúčastnil se konkurzu do kapely Cardinals a vyhrál. A tak zahájil známý zpěvák, muzikant a herec Lešek Semelka svou profesionální dráhu. Po dvou letech koncertování s touto hudební skupinou jej oslovil kytarista Radim Hladík a tak se začalo odvíjet mnohaleté období v kapele Blue Effect, jedno z nejlepších období v jeho hudební dráze, jak sám říká. Ještě dva roky působil v kapele Bohemia, než si založil svou kapelu SLS, Společnost Leška Semelky. Hraje a zpívá v současných úspěšných muzikálech: Kleopatra, Angelika, Tři mušketýři, Kladivo na čarodějnice. Věnuje se i charitativním akcím a se zájmovým sdružením známých osobností Amfora procestoval už kus světa. Svůj volný čas rád tráví ve společnosti své rodiny a svého psího kamaráda, o kterém říká, že by si už nedovedl představit, že by ho neměl.

Kdy jste se rozhodl pořídit si psa?

Byla to všechno čirá náhoda. Jeden náš známý, který už dlouho chová pejsky, tohoto chlupáče přivedl před čtyřmi roky do naší hospůdky. Moje žena Alča přišla tehdy domů a říkala, že viděla krásného pejska, že by ho chtěla. Byl jsem zásadně proti. Zastával jsem názor, že pes ve městě je chudák. A pak jsem ho viděl a líbil se mi. Bylo to tříměsíční štěně, které vypadalo jako malý medvídek. Jakmile ho uviděla dcera mé ženy, Helena Zeťová, okamžitě si ho koupila a odvezla k sobě domů. Ale už druhý den volala, jestli by pejsek nemohl být u nás alespoň čtrnáct dnů, že má práci v nahrávacím studiu. Souhlasil jsem. Hned jsem pořídil mističky a granulky. S pejskem, kterému jsme začali říkat Balú, jsem šel na očkování a všemožně se o něho staral. Když si ho Helča odvezla domů, byl jsem smutný. Za tu dobu jsem k němu přilnul a zřejmě i on ke mně. Další den byl Balú opět u nás, Helča na něj neměla zase čas. Pak si ho odvezla domů, ale hned ráno volala, že Balú celou noc nespal, seděl u dveří a kňučel. Přivezla ho k nám a od těch dob už u nás zůstal. Dnes si už nedovedu představit, že bych ho neměl.

Váš názor chovat psy ve městě se tím změnil?

Člověk se časem naučí i ve městě psa vychovávat trochu jinak, než se to dělá se psy na venkově. Nakoupil jsem si literaturu o psech, abych rozuměl i jiným plemenům. Balú je dnes náš největší kámoš, který nás léčí nejen na duši, ale i fyzicky. Takový pejsek pozná, že vás něco bolí, třeba na noze a přesně pozná místo bolesti a snaží se to léčit tím, že místo olizuje. Psi mají cit pro určité vjemy. S ostatními pejskaři si to konfrontujeme. Všichni máme stejné zkušenosti. Pes má v sobě nějaké léčitelské schopnosti, o kterých nemáme dosud ani ponětí.

Jaké rasy je váš pejsek?

Jeho maminka je německý ovčák a otec kavkazský ovčák. Vyrostl z něho krásný a velký pes. Lidé se mne ptají, jestli s ním chodím na výstavy. Nikdo nechce věřit, že je kříženec. Na čistokrevné rase nelpím, náš pejsek nám dává radost a lásku a navíc, jak sbírám zkušenosti, spousta čistokrevných psů je bohužel brzo nemocná. Objevují se jim nádory, mají problémy s klouby. Mluvil jsem s jedním zvěrolékařem, který se zabývá genetikou a ten mi říkal, že naopak kříženci mají šanci na delší život. Jsou prý odolnější.

Které znaky podědil po své mámě a které po svém otci?

Čistokrevní kavkazští ovčáci jsou světlejší, mají pískovou barvu a jsou větší. Váží až osmdesát kilo. Balú je menší po své mámě, má jenom šedesát kilo. Kavkazáci jsou obranáři, hlídají ovce. Dovedou ve dvou skolit medvěda. Mají hroznou sílu, ale nejsou útoční. Balú zdědil po tátovi sílu. Absolvoval obranářský kurz, kdyby nás někdo napadl, což se naštěstí ještě nestalo. Kdyby se popral, tak díky své váze a síle nahrne protivníka pod sebe, sedí na něm, nekousne ho, ale taky ho nepustí z „objetí“.

Má Balú rád vodu?

Do vody je přímo blázen. Už odmalička, jak spatřil nějaký rybníček nebo potůček, hned do něj skočil. A to může být červenec nebo leden, jemu je to úplně jedno. Vodu miluje. Dokonce jednoho pejska naučil plavat a nebát se vody. Byli jsme u vody a byl tam pán s loveckým pejskem, který byl mladší než náš Balú. Pejsek se vody bál. Házel jsem míček do vody a Balú pro něj plaval. Pomalu si pejskové začali spolu hrát. Cizí pejsek vždycky ale u břehu zabrzdil. Pán nám říkal, že jeho pes do vody nepůjde, že se jí strašně bojí. A jak si Balú s ním hrál, tak ho tak lákal do vody, že do ní pejsek nakonec vlezl. Pán nám pak děkoval..

Utekl vám někdy?

Neutekl. Je dobře vychovaný, dostal výcvik a navíc je náš ochránce. Když jsme v lese na houbách, neustále dělá kolem nás velký okruh a pořád si nás hlídá. Jsme jeho smečka. Je společenský a dokonce je i filmovým hercem. Účinkoval v jednom televizním filmu o zvířatech, který připravil Vašek Tomšovský. Ten to umí nejen se psy, ale dovede vycvičit i kozu, aby zahrála svou roli podle scénáře. Viděl Balúa a strašně se mu líbil, dal mu roli a vycvičil ho. Balú roli perfektně zvládl. Za honorář, který si vydělal, jsme mu koupili dobré granule.

Mimo granulí mu ještě vaříte nějakou další stravu?

Ne. V granulích jsou všecky živiny, které potřebuje. Někdo vychovává pejska, že mu odmalička dává svíčkovou s knedlíkem. Do psí stravy ale nepatří žádné koření. Občas Balú dostane uvařené hovězí masíčko, ale není to jeho základní strava. Chtěli jsme zkusit, jak mu bude chutnat syrové rybí maso, ale okamžitě to vyplivl. Někdy za odměnu dostane sladké piškotky. Má rád na kostičky nakrájený meloun nebo okurku. Sní i syrovou papriku nebo mrkev.

A co když se mu sbíhají sliny na něco obzvláště chutného?

Jednou na Silvestra jsme byli u známých na horách. Seděli jsme v obývací místnosti. V kuchyni na stole byl obrovský tác chlebíčků. Po chvíli jsme si řekli, kde je Balú? On seděl na židli za stolem, fascinovaně hleděl na chlebíčky, ale nedovolil si do nich strčit čumák. O jedněch Vánocích Alča napekla cukroví. Položila tác s cukrovím na stolek, protož jsme byli zvyklí na to, že se Balú ničeho nedotkne, nechali jsme ho doma samotného. Byl Štědrý den, a proto jsme byli ještě popřát kamarádům v naší hospůdce. Přišli jsme domů, ale Balú nás jako obvykle nevítal. Byl zalezlý za rohem, jenom očičkem po nás koukal. To on něco provedl! A taky ano! Tác s cukrovím byl prázdný. Tenkrát poprvé a naposled své chutě neukrotil a všecko do posledního drobečku sežral! Báli jsme se, že bude mít trávicí potíže, ale nic se na něm neprojevilo. A toho cukroví bylo asi kilo a půl! Nikdy nic neroztrhal, nerozkousal, je úžasný, ale je i trochu rozmazlený.

Prošel nějakým výcvikem?

Poprvé jsme s ním byli na cvičáku, když mu bylo půl roku. Cvičitel dával instrukce, jak pejsky naučit základním povelům: Sedni, lehni, zůstaň! Z kruhu ostatních pejskařů si vybral Balúa a názorně na něm předváděl, jak se musí při povelu „sedni“ pejsek přitlačit rukou na zadeček. Ale Balú se hned převrátil na záda v domnění, že jde o hru. On už je takový, bude pořád hračičkou.

Snáší se s jinými psy?

Malí pejsci ho milují, vždycky k němu už z dálky radostně běží. Jen jezevčíky přehlíží, protože na každého štěkají. Chodí tady pán s ridgebackem, nově se přistěhoval. Psi se nemají rádi. Pán s nikým nekomunikuje, psa mezi ostatní psy nepouští. Nikoho nezdraví a ani nesebere hovínko z chodníku po svém psovi. Mezi pejskaři je normální, že i když se neznáme, tak se zastavíme, pozdravíme a popovídáme si o svých pejscích. A ti naši psi přejímají naše chování, jsou potom vzájemně mezi sebou komunikativnější.

Jak se staráte o jeho bujnou srst?

Ve vaně jsme ho dlouho nekoupali. Když mu byl necelý rok, byli jsme pozváni na návštěvu k Helence Vondráčkové. Její sousedka měla fenku vlčáka. Dali jsme Balúa s fenkou na vedlejší zahradu, kde si mohli bez starosti lítat a my se odebrat ke skleničkám vína. Když jsme se vrátili do zahrady, přiběhl vlčák a po chvíli za ním vyběhla černá zablácená koule, která strašně smrděla. V zahradě bylo jezírko, ve kterém už nebyla voda, ale jenom bahno a Balú se v něm vymáchal. Vzali jsme hadici, a ač byl listopad a my měli strach, aby se nenastydnul, tak jsme ho osprchovali. Potom zabalili do hadru a dali k topení. Doma jsme ho potom pořádně šampónem vydrhli ve vaně, otřeli osuškou a zabalili do deky, ze které mu vyčníval jenom čumáček. Byl tak unavený, že okamžitě usnul jako malé dítě.

Jezdíte s ním na dovolenou?

Jezdili jsme každý rok do Řecka, s ním to moc nejde. Je to chlupatec, asi by mu tam bylo horko. Jezdíme za kamarády na Valašsko nebo na Slapy a nebo jen tak se s ním proběhnout do přírody. To on miluje. Je vděčný. Když se vrátíme, dává nám to najevo. Děkuje, lísá se, hrozně ho to baví být venku. Je to hodný kluk, a taky rozmazlený!

Text a foto: Milena Forstová