Na návštěvě u malířky Emmy Srncové

Zvoním u vrátek. Za nimi se rýsuje dům postavený ve stylu jihočeského statku. Je mezi okolními rodinnými domy v pražské čtvrti Krč svým způsobem výjimečný. A ač se nyní dům se zahradou ocitá pod příkrovem sněhu, bezděky mi vždycky toto příjemně působící venkovské stavení připomene letní pohodu a volnost prázdnin, které jsem zažívala na toulkách jihočeskou krajinou. Navrhla jej paní domu – malířka Emma Srncová. Ta se právě objevila u vchodu do domu a z otevřených dveří se k vrátkům vyřítí za překotného hafání dva pejskové – yorkshirský teriér a drsnosrstý jezevčík. Pletou se mi pod nohama. Za jejich jásavého štěkotu se zdravím s paní Emmou. Na zápraží oklepu boty od sněhu a jsem uvedena do útulného prostoru jejího domova plného barevných obrazů.
Osobitý výtvarný rukopis malířky přitahuje svými čistými barvami a upřímným citem pro zachycení malých lidských i zvířecích příběhů. Vyzařuje z nich něžná radost, úsměvná a bezelstná poezie. Ožívají na nich různé milé bytůstky, klauni, vzduchoplavci, jogíni, houslisti, veselí staříci, milenci, motýli, ptáci, kočky, psi. Na stůl dostávám hrnek horkého čaje. Paní Emma si přisedá ke stolu. Bere na klín malou yorkshirku Mimi, na které je vidět, že je jí u paničky dobře. Malá černá očka se blýskají a zkoumají mne zvídavým pohledem. Jezevčice Kačka se toulá někde po domě.

Nevěděla jsem, že vám do domu přibyla ještě tahle malá yorkshirka. Jak je stará?

Malé Mimi jsou tři roky. Dozvěděli jsme se, že je dobré pořídit si ke staršímu pejskovi, k naší třináctileté Kačce, malého pejska, aby zase oživla. Dohodli jsme se manželem, že dalšího jezevčíka nechceme. Mohl by se v budoucnu dopracovat k osmi kilům váhy, jako má dnes Kačka. A jak jsme staří, tak jí pomalu do schodů neuneseme. Proto jsme se rozhodli pro tuhle malou yorkshirku.

Podařilo se vám starší Kačku oživit novou mladou psí holčičkou?

Mimi je úžasná. Nenechá Kačenu na pokoji, nenechá ji vystydnout. Musí se chtě nechtě chovat jako mladá. Malá Mimi věčně na ni bafá někde za rohem. Na schodech ji nechce pustit o schod výš a když otevřu dveře ven do zahrady, tak obě vyletí a závodí, která bude dřív u stromu. Jejich společnou zábavou je prohánět po zahradě ptáky. Musím říct, že ta malá Mimina tu Káču omladila.

Jak Káča v začátcích malinkou Mimi přijala?

Paní, od které jsme Mimi koupili, nám říkala: Dejte si pozor, aby ji vaše jezevčice „neslovila“! Přišlo mi to slovo legrační. Když přinesete jakékoliv staré psici malou fenku, tak se prý stává, že tomu malému štěňátku může ublížit. Může jí na něm něco vadit, to se prý nikdy nedá odhadnout. Koupili jsme ještě jeden pelíšek pro to malé klubíčko a položili v kuchyni k pelíšku Káči. Riskli jsme to a šli spát. První dny jsme nechávali otevřené dveře, abychom slyšeli, kdyby se něco dělo. A podařilo se, Káča ji přijala jako svoji. Mimi s ní může dělat, co chce. Spí u ní, leze po ní, všecko jí bere, ráno ji kouše do fousů. Na tu malou hlavu je neuvěřitelně mazaná. Když někdo přichází, hned se běží mazlit, chce se neustále chovat. Je to opravdu pes snů, takový chytrý mazel. Myslím si, že to oběma svědčí.

Jak se snáší s jinými psy, zvláště s těmi velkými hafany?

Mimi se jim strašně vnucuje a je před nimi pokorná. Oni se na ni svrchu dívají, co se to tam dole pod nimi vrtí za malinkého tvora. Ale neublíží jí, ani ona jim. O yorkshirech se říká, že jsou někdy útoční a koušou, že se někdy zavěsí lidem za nohavice a nepustí. Myslím si, že stejně, jak u lidí tak i u psů, záleží na povaze každého jednotlivce.

Neměly nikdy štěňátka?

Neměly. Já jsem nechtěla, abychom tu měli třetího psa, to by už byl problém. Káča přijala malou Mimi bez problému jako svoje miminko, možná proto, že předtím nikdy svoje neměla. Asi se v ní vyvinul mateřský pud.

Dočetla jsem, že už pouhé dýchání zvířete v místnosti v nás uvolňuje napětí. Vzbuzuje také pocit bezpečí a prohlubuje spánek. Psi prý dokáží nabít člověka pozitivní energií . Hlazení srsti nás uklidňuje, živočišné teplo dokonce i působí léčivě. Co si o tom myslíte?

Nevadilo by mi s pejsky spát. Ale nespím, ne že bych byla zásadová, ale je to kvůli mému špatnému spaní. Vůbec bych se s nimi nevyspala, bála bych se, abych je nezalehla. V noci spí obě dole v kuchyni. Brzy ráno je jdu vypustit ven, a potom můžou jít ke mně nahoru. Nedávno jsem měla ošklivou chřipku a asi dva měsíce jsem se nemohla z toho dostat. Káča a Mimi byly pořád se mnou, byly oddané léčitelky, hlavně malá Mimi. Když si sednu do křesla, chtějí být obě u mne. Jsme tam jimi zavalena a je nám spolu dobře. Uklidňuje mě to. Věřím, že nějakou pozitivní energii mi předávají.

Co rády jedí? Čím je krmíte? Jí každá něco jiného?

Musela jsem vypátrat, které žrádlo by mohly jíst obě, aniž by to uškodilo jedné nebo druhé. Malá Mimi totiž zásadně žere z misky Káči a ta zase z misky té malé. Kupuji jim výživné vitamínové granule, které mohou jíst obě. Taky mají rády zeleninové granule značky Frolic, kterým říkám frolíky. Ty dostávají jako odměnu. Vím, že se to nemá, ale občas jim tam namíchám kousek kuřátka nebo přidám trochu polévky, aby to neměly tak suché. Ráno už netrpělivě čekají na svůj příděl, nasypu do misek granule a začne překotný závod těchto psích slečen ve žravosti. Káča jde té malé v tomto oboru příkladem a tak se Miminka, aby nebyla pozadu, vrhne do díla a cpe se. Jak je její tělíčko bujně chlupaté, ani není vidět její velké bříško. Její malá hlavička a velké bříško, působí legračně. Budeme muset zahájit dietu.

A jak je to se psí hygienou, koupou se rády?

Kdepak! Jak mě Mimi miluje, tak když začnu do vany napouštět vodu, uteče. Koupala jsem ji asi dvakrát. Dala jsem do vany teplou vodičku, která jí sahala po bříško, ale nelíbilo se jí to. Po čase se jí udělají na srsti cucky z chlupů, takové dredy. S těmi na ostříhání chodíme do psího salonu krásy. Paní, která ji stříhá, se vyjádřila, že má Mimi dvojnásobně hustší srst, než mají normální yorskhirští teriéři. A přitom je její srst jemňoučká a hebká.

Měly někdy nějaké vážnější zdravotní problémy?

Ne! K veterináři jsme museli samozřejmě na očkování. Ale když byla Mimi malinká, měla dvojité zuby. První zoubky jí nevypadávaly, tak jsme s ní museli jít k paní doktorce. Yorskhirští teriéři nemají dobré zuby, usazuje se jim na nich zubní kámen.

Když odjíždíte na dovolenou, berete je sebou nebo jim zajistíte hlídání?

Ráda jezdím na naši starou chalupu v Krkonoších samozřejmě s nimi. V létě jela moje dcera Bára se svým mužem na dovolenou do Řecka a jelikož mají také dvě psí holky, ridgebacka Kigu a jezevčici Julinku jely všechny psice se mnou.V domácnosti je ještě kocour Čičik. Ten, jako jediný mužský, je ovšem všemi psími holkami respektován. Má je, jak se říká „zmáknutý“,ale ten zůstal doma.
Na chalupě jsem měla nejdřív obavy, že je všechny nezvládnu, ale bylo to úžasné. Byl zrovna studený červenec, topila jsem v kamnech. Seděla jsem v křesle a četla si. Nohy jsem měla v psích pelíšcích a byla zahřívána všemi čokly, kteří se kolem mne v různých pozicích naskládali. Ještě bych si to i zopakovala. Chodili jsme každý den na procházku, jelikož mě k tomu vždycky donutili pejskové.


Jaký vztah k pejskům si vytvořila vaše vnučka Emmička, když byla malá?

Když jí Bára čekala, bylo jí od počátku těhotenství neustále hrozně špatně. Celou dobu jí jezevčice Káča sedávala na břiše a hřála ji. Kam se Bára pohnula, pokorně ji doprovázela a trpělivě na ni čekala. Emma je vlastně od Káči vyseděná. Pejsky miluje. Dostala svoji jezevčici Julinku z Bruntálu a i když to bylo zanedbané štěňátko s předkusem, hned od prvních chvilek se o ni starala s velkou láskou. Miluje ji, hraje si s ní. Před třemi roky přišla do rodiny ridgebacka Kiga, a Julinka,do té doby jediná psí královna preferovaná v rodině mé dcery, těžce nese příchod nového miláčka. Krásná a velká Kiga, milována, nejvíce zeťem Petrem, v rodině dominuje a malá Julča strašně žárlí.. Je to jiný vztah mezi psy, než jaký mají od začátku mezi sebou naše Káča a Mimi. Dnes je Emmě už dvanáct let. Když byla malá, určitě jí soužití s jezevčicí Káčou pomáhalo od jejích prvních vjemů a prvních dětských krůčků vytvářet si užší vztah k přírodě, ke zvířatům. Staly se dobrými kamarádkami. A protože její rodiče milují přírodu, vyrážejí všichni, což jsou i jejich rodinní psí společníci, k vodě a do lesů. U nás všichni pejskové jsou důležití členové rodiny. A všichni jsou to moji miláčkové! Neumím si představit být bez nich!

Na několika vašich obrázcích se objevují také pejskové. Dovedete je namalovat s hravostí, láskou a jemným humorným nadhledem. Rozumíte jim. Mohou toho být důkazem obrázky s názvem: „Čekám, až mě páníček najde“, „Pes v Praze“, Pes po Silvestru“, „Pes po zahradní slavnosti“, „Vítání páníčků“ nebo obraz s názvem „V pohodě“, na kterém jste se namalovala právě s vašimi psími ratolestmi v objetí rozevláté duhy. Byl použit jako plakát k nedávné výstavě vašich obrazů a litografií v Novoměstské radnici v Praze. Čtenářům připojuji vaši internetovou adresu: www.srncova.cz
Děkuji za rozhovor a milé posezení!

Text a foto: Milena Forstová