Nebylo by lepší dát mu ještě šanci?

Máte doma problematického psa? Uvažujete o tom, že ho dáte do útulku? Nebylo by lepší dát mu ještě šanci? Paní Mgr. Dana Bočková se zabývá převýchovou problematických psů a pomáhá útulkům zveřejnit nabídky psů na internetu. Je velkou bojovnicí za práva psů a domnívá se, že se lidé zbavují svých psů z banálních důvodů a nemají dost trpělivosti se s nimi dále zabývat. Nejjednodušší řešení pro ně je odložit psa do útulku. Ano, je to snadné, ale copak je pes hračka, která když vás omrzí, tak jí hodíte do koše? V současné době organizuje petici na zpřísnění trestů za týrání zvířat. Jak se dostala k práci se zvířaty a jestli se jí daří prosadit vyšší tresty za týrání zvířat si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Jste majitelkou útulku pro psy?
Ne, nevlastním žádný útulek. Pouze s mnoha z nich spolupracuji.

Kde vznikla myšlenka pomáhat opuštěným zvířatům a jak dlouho Vám trvalo tuto myšlenku zrealizovat?
Vlastně jsem k tomu přišla tak trochu náhodně. Hledala jsem nějaké informace v kynologických diskuzních fórech a všimla jsem si tam zoufalých lidí, kterým se zaběhl pes a přemýšlela jsem, jestli by se nedaly všechny ztráty a nálezy psů zorganizovat na jediné místo. Objevila jsem server nalezenci a začala tam soustřeďovat informace o nalezených a ztracených zvířatech. Psala jsem i na městské úřady, městské policie a útulky, aby tyto informace dávali na toto jedno místo.
Bohužel se skoro vždy hledala jiná zvířata, než ta, které se našla. Ozvala se mi však pracovnice městského úřadu z Moravy a prosila o pomoc s udáváním psů, kteří se hromadili v odchytových kotcích jejich města. Vytvořila jsem pro ni stránky a zvířata také inzerovala na internetu. To se dařilo velmi dobře a mne začalo těšit, když chodily dopisy lidí, kteří si zvíře adoptovali a jsou spokojeni. Zveřejňovala jsem tyto dopisy s fotkami, aby to povzbudilo i ostatní lidi, kteří s adopcí psa z útulku váhají.
Ve stejném duchu jsem pak začala tvořit i stránky pro další útulky, objížděla útulky, fotila zvířata a začala se se psy setkávat intenzivněji a řešit problematiku kolem opuštěných zvířat a k této tématice publikovat. Pak se to spustilo jako lavina - stránky pro útulky, kompletní seznam útulků, stránky plemenům v nouzi, sbírky pro psy, potřebující např. operaci po úrazu, navržení a sestavení invalidního vozíku pro psy, do kterého jsem zapojila i manžela a další aktivity, které s tím souvisely. Je to velmi pestrá činnost, kde je stále se co učit a zlepšovat.

Jak dlouho se věnujete práci se zvířaty?
Se zvířaty jsem v kontaktu od dětství, u nás vždycky bylo kromě psa i další zvířecí obyvatelstvo. Ale pokud myslíte ochranu zvířat tak, jak jsem popsala, tak to je něco přes 4 roky.

Z čeho máte ve vaší práci největší radost?
Nejvíc mě těší, když se zvíře a člověk dobře navzájem doplňují a jsou spolu šťastni. Mám radost, když se mi podaří za spolupráce s majitelem zvládnout převýchovu problematického psa tak, aby mohl u majitele zůstat. Když dostávám dopisy spokojených majitelů zvířat z útulku, když se podaří dobře umístit zvíře, které bylo v útulku dlouho, když poznávám zajímavé lidi, nové věci, důvodů k radosti je mnoho každý den.

A co Vás naopak nejvíc demotivuje?
Nedostatečné zákony pro ochranu zvířat a lidská bezohlednost a krutost. Pokud se nezmění zákony tak, aby umožňovaly smysluplnou evidenci zvířat a jejich majitelů, možnost zákazu chovu zvířat těm, kterým už byla zvířata pro týrání odebrána a nebudou provedeny další systémové změny, je řešení situace toulavých zvířat jako přelévání moře lžící a to je někdy velmi demotivující.

Co byste poradila lidem, kteří by se chtěli také aktivně podílet na pomoci zvířatům?
Myslím, že je vždy přínosné se seznámit co nejšířeji s celou situací v oblasti, které se chcete věnovat. Je snadné například z tepla domova od počítače kritizovat situaci v útulku, ale pokud se tam půjdete podívat nebo ještě lépe si tam zkusíte třeba fyzicky vypomáhat formou brigády, venčení psů apod. a seznámíte se s lidmi a prací v něm, leccos začne zevnitř vypadat jinak. Pak považuji také za klíčové si vybrat například útulek nebo spolek, který spolupracovat chce a kde si s lidmi kolem něj rozumíte. Někoho honit a nutit do spolupráce je velmi tristní a takto se pracovat nedá. I když pracujete se zvířaty, je to velkou měrou o spolupráci s lidmi. Já osobně ráda pracuji jak s jednotlivci, tak s útulky, a to především s útulky otevřenými veřejnosti. Propaguji myšlenku, že útulek by neměl být ghettem, líbí se mi, když útulky spolupracují se školami nebo sociálními ústavy (např. útulek v Děčíně či Kutné Hoře), využívají na pomoc nezaměstnaných, dělají přednášky po školách o tom, jak se děti mají chovat ke psům, aby se dařilo předcházet úrazům dětí z pokousání apod.

Pracujete i v jiných organizacích na ochranu zvířat?
Nepracuji v žádné organizaci, těmto činnostem se věnuji jako dobrovolník zcela ve své vlastní režii a s dalšími dobrovolníky, kteří se mnou chtějí, třeba na chvíli, kráčet po stejné cestě.

Jste velkou bojovnicí za práva zvířat. Čemu se v poslední době věnujete?
V poslední době se věnuji jednak přípravě meziútulkových seminářů, kde se pracovníci útulků nejen navzájem seznámí, ale zároveň se dozvědí, jak řešit některé problémové situace, jako je vymáhání poplatků z nezodpovědných majitelů zvířat, řešení týrání zvířat, spolupráce s probační a mediační službou i veřejností, výběr vhodného majitele, zvládání stresu aj. Dále připravuji podklady pro legislativní změny pro poslance Šeicha, který připravuje zpřísnění zákonů, zabývajících se ochranou zvířat. V poslední době též popularizaci petice za udílení vyšší výměry trestů za zabití a týrání zvířat.

Kolik lidí už podepsalo tuto petici a komu se chystáte ji následně zaslat?
Petici už podepsalo přes 2000 lidí, bude zaslána Vrchnímu soudu v Praze a poslancům.

Čeho byste tím ráda docílila?
Optimální by bylo, kdyby se podařilo to, aby soudci trestali týrání zvířat vyššími tresty, ale budu samozřejmě ráda, když se podaří zviditelnit tento problém natolik, aby si zákonodárci, soudci, média a lidé uvědomili, že to není okrajový problém, ale zajímá to řadu lidí a mají stejný pohled na věc. Nejde zdaleka jen o zvířata, řada tyranů zvířat přechází později k týrání lidí, tuto skutečnost potvrzují četné zahraniční studie, které se tomuto problému věnují. Pokud budou padat tvrdší tresty, tak se dá předpokládat, že by se tato možnost alespoň z části eliminovala a případné tyrany by odradil strach z nepodmíněného trestu odnětí svobody. Společnost by jim takto dala jasný signál, že jejich jednání považuje za nebezpečné a nepřípustné. Zvýšení trestů za týrání zvířat by mělo tedy i ochrannou funkci společenskou, kdy by byla veřejnost ochráněna od části násilníků, napadajících lidi. Bohužel, i jako psycholog se setkávám s obětmi násilí a naše země se drží na čelních příčkách v počtu týraných dětí i žen, přestože případy, které se vyšetřují a zveřejní, jsou jen špičkou ledovce.

Už vidíte nějaké výsledky? Vidíte nějaké zlepšení?
Nevíce mne potěšila novela zákona 273/2008 Sb. o Policii České republiky, která začne platit od 1.1.2009 a umožní policii vstoupit do jiného prostoru nebo na pozemek, kde se nachází týrané zvíře.

Co Vás nejvíc rozčiluje ve vztahu ke psům?
Neodpovědné množení nechtěných psů za účelem zisku nebo z lhostejnosti a smutné konce těchto zvířat pod koly aut, vlaků, odstřelem, utýráním nebo v útulcích a absence koncepčního řešení této situace dostatečnou evidencí čipem a jeho registrací všech psů.

Je něco, co byste ráda vzkázala čtenářům?
Pokud si pořizujete zvíře, dobře zvažte své možnosti a schopnosti. Zvíře je především velký závazek a nemělo by se odkládat jako nemoderní kabát. Takové řešení není a nemělo by být nikdy normou, ale je to lidské selhání.

Text: Kristýna Hrášková
Foto: Mgr. Dana Bočková, Eva Černohubová,
www.utulky.estranky.cz