Německý křepelák

Krátký pohled do historie

Standard uvádí: Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. Historicky lze doložit i název "křepelák". V plemenné knize registrovaný chov německého křepeláka vznikl na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými odznaky) a bílohnědá štěňata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů.

Rudolf Frieß (R.F.), který podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných rázů byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barev zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.

Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve.

Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.

Jaký má temperament?

Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.

Typickými vlastnostmi při lovu jsou: silně vyvinutá náruživost ke slídění, chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci, jemný nos, radost z přinášení zvěře a radost z vody, ostrost vůči zvěři a vůči škodné

Při příslušném výcviku a vedení je sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slidič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.

Vzhled

Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slidičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.

Srst je silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou.

Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:

a) jednobarevná hnědá nebo červená, často s bílými nebo bělavými odznaky na hrudi a prstech

b) hnědý nebo zřídka také červený bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými plotnami) nebo tygři, u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.

U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima, na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.

Kohoutková výška: psi: 48 - 54 cm, feny: 45 - 52 cm

Hmotnost 18 – 25 kg

Péče je nenáročná

Vzhledem k tomu, že se jedná o čistě lovecké plemeno, neměli by si ho pořizovat lidé, kteří jeho lovecké dovednosti nevyužijí. Pes potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání.

Zdroj: Standard FCI č. 104 / 24.07.1996 / D, www.cmku.cz