Německý lovecký teriér

Historie:

Plemeno můžeme také znát pod názvem Jagdterrier. Německý lovecký teriér vznikl křížením foxteriéra, lakeland teriéra, velšteriéra a zřejmě i mnoha dalších. S jeho chovem se počalo po první světové válve, a to v Barovsku. Před tím se v této oblasti, a zajisté nejen zde, používali k lovu foxteriéři. Lovci se usnesli na tom, že bílí psi se k lovu nehodí, nazývali je, může se zdát, že i kapku posměšně „salonní foxlík“, proto se pustili do šlechtění dnes již samostatného plemene tmavé barvy. Jedním z jeho prvních chovatelů byl Carl Erich Grunewald. Dalším významným jménem v historii německého loveckého teriéra je Dr. Herbert Lackner a jeho chovatelská stanice Baltischhort. Za úkol si chovatelé tentokrát dali vyšlechtit tmavého schopného všestranného norníka. Podařilo se. Standard byl uznán FCI roku 1933.

Povaha a využití:

Jagdteriér je pozorný, rozhodný, nebojácný pes s vrozenou ostrostí ke škodné zvěři, skvělý stopař, přinašeč, nebrání se ani práci ve vodě. Jeho hlavním úkolem byl lov lišek, nadháňka a slídění zejména černé zvěře. Se svou malou výškou a nepřílíš hlubokým hrudním košem se výtečně hodí pro norování. Za zmínku stojí také jeko uplatnění psa barváře. Je to žívé, milé, bystré plemeno se silnými loveckými pudy. Na lovu je vytrvalý. Je to skvělé pracovité plemeno pro myslivce, kteří mu mohou dopřát dostatek příležitostí k uplatnění. Přes svou tvrdost a ostrost je celkem ovladatelný, disponuje však zdatnou tvrdošíjností díky svým ryze teriérským předkům, ta se ale dá uvést do patřičných mezí stálým cvičením. Plemeno si získává svou oblibu díky svým vynikajícím výsledkům v norování a dalším skvělým loveckým schopnostem.

Vzhled:

Silné běhy, silné svalstvo a hustá tvrdá srst jsou další výtečné předpoklady pro excelentní lovecké výkony, které plemeno také podává. Výška v kohoutku by se měla pohybovat okolo 33 – 40 cm. Srst je hrubá a přiléhavá, základní barva jagdterriera je černá, černošedě melírovaná nebo také tmavohnědá s hnědožlutými znaky na obočí, čenichu, hrudi, končetinách a kolem řitního otvoru. Malé bílé znaky na hrudi jsou povoleny. Exteriér byl však vždycky až na druhém místě za pracovními schopnostmi.

Péče:

Plemeno není náročné ani na úpravu ani na krmení. Za to vyžaduje časté procházky a aktivní využití.