Německý pinč

Historie
První zmínky o plemeni nacházíme v 17. století. Dočítáme se o psech, kteří byli využíváni pro hlídání stájí. Hubili zde škůdce - krysy, potkany apod. Z těchto psů se během dalšího vývoje oddělují právě pinčové a knírači. Díky své spolehlivosti a nenáročnosti se rozšířili brzy po celém Německu. V plemenné knize nacházíme záznamy již od roku 1880. Brzy však nastává velký útlum a to v období druhé světové války, kdy zaznamenává větší úspěch blízký příbuzný pinče - knírač. S koncem války se plemeno pinč rozšiřuje i mimo území své domoviny. Dnes rozlišujeme německého pinče a trpasličího pinče, kteří se od sebe liší váhou a kohoutkovou výškou.

Povaha a využití
Pinč je výborný hlídač i lovec - tyto vlastnosti v něm byly podporovány několik staletí. V současné době se však využívá především ve sportovní kynologii - např. agility. Je to pes rovněž vhodný do rodiny, zde nachází v současné době nejširší uplatnění.
Je aktivní, temperamentní, sebevědomý, bystrý, rychlý a přizpůsobivý. Jeho inteligence a veselá povaha z něj dělají výborného společníka. Hned tak něco ho nevyvede z míry, většinou zůstává pánem situace a je nad věcí.

Vzhled
Německý pinč dosahuje mezi 45 - 50 cm kohoutkové výšky. Váha se pohybuje v rozmezí 14 - 20 kg. Tělo je kvadratického rámce a hrdého držení. Osvalení je dobře vyvinuté. Srst je krátká a hladká. Jeho zbarvení může být : jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá či černá s pálením. Uši jsou klopené vysoko nasazené ve tvaru písmene "V", natočené dopředu. Pohyb je prostorný, harmonický a plný síly.

Péče
Německý pinč nepatří mezi náročná plemena. Jeho srst nevyžaduje prakticky žádnou péči. Plemeno netrpí žádnými zdravotními problémy a jeho průměrná délka života dosahuje 15 let. Pinč vyžaduje důslednou výchovu a dostatek aktivit, které jej zaměstnají.

Text: Eva Černohubová

Foto: Isolda Black Bohemia